(17.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu ministrovi. Požádala mě o vystoupení paní místopředsedkyně Vlasta Parkanová s přednostním právem.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Kolegyně a kolegové, já chci jen krátce uvést na pravou míru tvrzení, které zde zaznělo z úst pana poslance Vojtěcha Filipa. On zde tvrdil, že tato moje kauza je o kontrolním závěru NKÚ. Není tomu tak. Žádost policie jsem v úvodu přečetla a je zaznamenána. Je možné se k ní vrátit v podobě audio-, video- nebo stenozáznamu. Ze závěrů NKÚ pro tuto policejní žádost je důležité, že za prvé letadla NKÚ uznal vojenským materiálem, za druhé - nikde v nálezu NKÚ není tvrzeno, že by měl být zpracován znalecký posudek na cenu.
To jsem v té změti široké debaty potřebovala znovu zmínit a uvést na pravou míru. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já bych chtěl jenom požádat paní místopředsedkyni, jestli by mě mohla na minutku vystřídat tady na empiru, já bych jenom chtěl reagovat, ale ne na její vystoupení, ale - také chce vystoupit pan poslanec Filip? Takže já mu dám nejdříve možnost vystoupit fakticky a pak bych na chvíli ještě vystoupil sám v reakci. Prosím, pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Já nebudu nějak jinak reagovat na vystoupení Vlasty Parkanové, jenom abyste si každý ten protokol NKÚ přečetl. Přečtěte si vypořádání připomínek a tam se dozvíte, jak to je, jakým způsobem to posuzuje Nejvyšší kontrolní úřad. To, že Ministerstvo obrany dalo námitku a že ji nějakým způsobem buď jako částečně důvodnou, nebo jako nedůvodnou kolegium NKÚ vypořádalo, je v tom kontrolním závěru. Já jsem řekl, že nebudu zdržovat toto jednání. Je to tam napsáno. Jestli ho chcete citovat, mám ho tady s sebou, mohu to otevřít v počítači, včetně kontrolního protokolu.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Slovo má pan místopředseda Sněmovny Luboš Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já bych chtěl reagovat na vystoupení pana poslance Laudáta, který mě nesmírně pobavil, když řekl, že on to pan poslanec Sobotka přehání, když říká, že vystupování pana Kalouska bylo příliš masivní a opanovalo média, že pan ministr Kalousek reagoval postupně, reagoval s postupnou gradací. Tomu se říká pleonasmus, pokud se nepletu, tím pěkným výrazem. Způsob postupného reagování pana Kalouska mi připadal, jako když někdo přijede s tankem, namíří ho na policejní ředitelství a pak střídá krátké dávky kulometu s dávkami těžkoliberního kanonu.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Jsou zde dvě faktické poznámky. Nevím, jestli jsou ještě platné - páni poslanci Hamáček a Filip. Zřejmě jste to neodmazal, pane předsedo. Je to tak? Ano, jsou vyřízené. S faktickou poznámkou pan poslanec František Laudát. Prosím.
Poslanec František Laudát: Vážená paní místopředsedkyně, jenom krátká reakce. Jestli si někde představuji, jak vypadá, když někdo ukazuje slovní tank, tak to byl pan kolega Zaorálek v kauze amerického radaru.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Aha, dobře. (Směje se.) Já nebudu reagovat, pochopíte proč. Dám slovo hned dalšímu řečníkovi. Pan poslanec Grebeníček je tuším dalším přihlášeným. Připraví se pan poslanec Michal Babák. Prosím nyní pana poslance Grebeníčka.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Poslanecká sněmovna skutečně stojí před rozhodnutím o vydání místopředsedkyně Sněmovny a poslankyně TOP 09 Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání, a to z toho důvodu, že Policie České republiky šetří podezření na trestnou činnost spáchanou v resortu obrany, kdy byly vynaloženy neúčelně a nehospodárně miliardy korun na nákup nepotřebných, požadavky armády nesplňujících a dodnes také plně nefunkčních a jen velmi omezeně využívaných a využitelných transportních letadel CASA. Vyšetřovatel v té souvislosti logicky usuzuje, že odpovědnou osobou s rozhodovací pravomocí a dalšími povinnostmi včetně kontroly byla někdejší ministryně obrany. Troufám si tvrdit, že podezření na trestnou činnost není z pohledu práva v kontextu aféry CASA ničím nepředpokládaným a nečekaným. Vzniklou škodu přece přiznávají i celý komplex pochybení při přípravě a provedení toho nákupu a množství následných problémů připouštějí mnozí s aférou blíže obeznámení.
Stát a jeho oficiální politická reprezentace má nyní dvě možnosti. Buďto umožnit, aby orgány činné v trestním řízení v zájmu objasnění tohoto několikamiliardového skandálu konaly, nebo může, jak to bylo vždy až dosud v minulosti obvyklé, určitá skupina veřejně nebo v zákulisí vyvíjet tlaky na policii nebo justici, aby k řádnému vyšetření nedošlo.
Je zřejmé, že každý, kdo by se nyní pokoušel bránit řádnému vyšetření té kauzy, ať už svůj odpor zdůvodňuje jakkoliv, přispěje de facto k pokračování letitého systému politické nezodpovědnosti, korupce a klientelismu. Škody tímto korupčním a lobbistickým systémem způsobované českému státu ohrožují a podlamují ekonomickou bezpečnost státu. Ochromují dlouhodobě i resort obrany. Skandální nákup letounů CASA v rozměru několika miliard je jednou z takových škod.
Chci být správně pochopen, v žádném případě ani v nejmenším nepředjímám, zda trestní řízení a soud v kauze nákupu letadel CASA prokáže přímou osobní odpovědnost a trestnost vědomého jednání nebo nedbalosti či úmyslné nečinnosti současné místopředsedkyně Sněmovny. Jen provedení všech potřebných úkonů směřujících k vyšetření míry odpovědnosti někdejší ministryně obrany, jejích podřízených a dalších osob může ale potvrdit, nebo vyvrátit to, co teď tvrdí ona sama, tedy že ona za nic kolem té kauzy nenese trestní odpovědnost a že žádný předpis ani povinnost neporušila.
Tomu, že neexistuje žádný pachatel a že státu nevznikla žádná škoda, samozřejmě nevěří ani členové svérázného bratrstva neodpovědných, tedy ministři Kalousek a Schwarzenberg, kteří se vehementně a teatrálně domáhají toho, aby postup jejich stranické kolegyně prošetřován nebyl.
Možná se prokáže, a osobně bych to místopředsedkyni Sněmovny přál, že jako bývalá ministryně obrany dosazená do čela resortu obrany špičkami KDU-ČSL skutečně přišla ke kauze CASA jako slepý k houslím. Její nominace do čela resortu jako osoby, která se v bezpečnostní politice a ve složité problematice zajišťování potřeb obrany a armády nijak neorientovala, skutečně vzbuzovala již odpočátku pochyby o zdravém rozumu lidovců. Je už ale otázkou, zda jí také věřit, že na věcné a politické rozhodování o akvizici a o nakládání s majetkem v resortu obrany neměla odvahu a čas.
Mohla byl jistě poukázat na to, že jen bez odporu plnila stranický úkol, který dostala. Nezasvěceným se její nominace do této funkce po všech neblahých zkušenostech s obdobně nekompetentními lidoveckými předchůdci zdála jako recesistický počin vedení KDU-ČSL. ***