(17.00 hodin)
(pokračuje Polčák)
Chci připomenout, že tehdy - a mohlo by se to dát do těch kontextů - pan poslanec Huml vydán nebyl a následně přestoupil z poslaneckého klubu Věcí veřejných do ČSSD. A mohlo by se to takhle jevit, mohlo by se to takhle říci - pan poslanec Huml vstoupil do poslaneckého klubu ČSSD právě za to, že pouze 6 poslanců ČSSD podpořilo jeho vydání, všichni ostatní ho nepodpořili. Tehdy taky rovněž poslanecký klub Věcí veřejných pouze z 10 poslanců z 24 podpořili vydání pana kolegy poslance Humla. A myslím si, že většina z nás, kteří tehdy hlasovali pro vydání, se skutečně zmýlila a pan poslanec Huml bude možná do nekonečna popotahován a jen velmi obtížně očištěn. Hlas pro vydání pana kolegy Humla nedal ani pan kolega Křeček ani pan kolega Sobotka. Já si opravdu myslím, že jsem tehdy prostě hlasoval špatně. Znovu říkám, že jsem se v této věci mýlil.
V případě pana Chaloupky jsem již svůj hlas pro vydání nepřipojil. Poněkud zbaběle jsem se vypnul a čekal jsem samozřejmě, jak ta věc dopadne. Já jsem se mu potom za to osobně omlouval, protože osobně si myslím, že jsem neměl hlasovat pro jeho vydání a otevřeně to říct, protože těch rozporů tam byla skutečně celá řada. Stejně jako v případě pana kolegy Humla policie hovořila o zmanipulovaném posudku. Myslím, že mandátový a imunitní výbor odvedl dobrou práci.
Já si nejsem úplně jistý, jakou práci odvedl mandátový a imunitní výbor v případě paní kolegyně Parkanové. Protože nejsem jeho členem, nemám přístup k informacím a dokumentům a čekal jsem právě relevantní a fundované stanovisko, které by pomohlo nám ostatním kolegům, kteří nejsme členy tohoto výboru, se v dané věci zorientovat.
Chci připomenout, že v případě bývalého náměstka pražského primátora pana Karla Březiny bylo judikováno soudně, že otázka rozdílnosti výkladu zákona, kdy ani právní autority v dané věci nemají jasno, není možno v dané věci kriminalizovat konkrétní osobu. Toto je dokonce potvrzeno odvolacím pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze, pokud se nemýlím. A my stojíme před stejnou situací.
Zde je nějaká ustálená výkladová praxe Ministerstva financí - nebudu připomínat, řekl to zde pan ministr Kalousek, kým nastavená a jak argumentovaná. A nyní přichází nějaké jiné právní stanovisko, které naopak říká opačně, že takovéto výklady zákona, které zde byly doposud, byly špatné, a vyjmula se jedna jediná osoba, která je v tuto chvíli trestně stíhána.
Já se nechci pouštět do konkrétních podrobností této kauzy, ale myslím si, že relevantní by bylo, aby v těchto případech, pokud se žádá nadále o vydání poslance, Poslanecká sněmovna znala stanovisko státního zástupce, protože to my nevíme. Já jsem se ptal svých kolegů, členů mandátového a imunitního výboru, jaké je stanovisko státního zástupce k otázce trestního stíhání. Obecně si myslím, že propříště, pokud bude i Sněmovna ještě nadále upravovat otázku imunity, zdali by nebylo vhodné zamyslet se nad rolí státního zástupce a zdali by státní zástupce skutečně neměl být i ten, kdo by rovněž s touto žádostí policie, pokud již směřuje do Sněmovny, dal souhlas. Já totiž nechci spekulovat o tom, zda by dozorující státní zástupce dal pokyn k tomu obvinění, či nikoliv, protože údajně z toho trestního spisu tato skutečnost nevyplývá a ani sám policejní vyšetřovatel na ni nebyl schopen odpovědět. Takže já v tuto chvíli skutečně nevím, zdali pár dnů poté, co by případně byla paní Parkanová obviněna, například to trestní stíhání nebude zastaveno. Myslím, že role státního zástupce by měla být rozhodně posílena v případě, pokud je poslanec žádán k vydání právě od policejního orgánu. My totiž můžeme pouze spekulovat, jaká byla role dozorujícího orgánu, a policie může tuto žádost podat i bez stanoviska státního zástupce.
Já bych si dovolil ještě odcitovat několik vět, které nejsou od nikoho z nás. Myslím si, že jsou od poměrně renomovaných politologů, komentátorů. Dovolil bych si odcitovat z článku Je třeba vydat Parkanovou od Jana Macháčka, který vyšel 20. června t. r., komentátora Respektu. Zde pan novinář nebo komentátor uvádí: Pokud má Sněmovna vydat podezřelou Parkanovou, měla by něco tušit o tom, jaký měla poslankyně motiv, jaký měla úmysl, zda něco činila vědomě, jestli si někam lila úplatky, jestli žije rozmařile, jestli má ona nebo její příbuzní nějaké nápadné pozemky, konta, akcie a já nevím co ještě. Podle všeho nic takového policie nemá. Z toho, co lze vytušit, se má podle všeho jednat spíše o nedbalost. Jak to, že ta samá policie dlouhá léta nic nedělá, a jak to, že ti samí lidé se mohou najednou přetrhnout. To se nikomu nezdá podezřelé. Pro mne osobně to podezřelé je, a dokonce hodně podezřelé, a je to o důvod víc, proč být s rušením imunity opatrný. Mám totiž obavu, že česká policie může být zneužívána v politickém boji.
To jsou otázky, které jsem očekával, že ze stanoviska mandátového a imunitního výboru vyplynou, tzn. že je skutečně odůvodněno všemi relevantními trestněprávními okolnostmi, že zde není ani stín podezření o tom, že se ze strany policie nejedná o šikanu či naprostou nedbalost. Já jsem tady toto stanovisko mandátového a imunitního výboru očekával a nedostal jsem ho.
A dovolím si přečíst už jenom poslední část naopak v článku Třídní boj versus spravedlnost pana politologa Bohumila Doležala, který vyšel v Lidových novinách, každý si jej může najít. Zde pan politolog uvádí: Zásadní problém je rozlišení mezi politickou a kriminální odpovědností. Hranici mezi obojím je vždy třeba znovu vytyčovat a hájit. Pokud se bortí ve směru kriminalizace politických rozhodnutí, znamená to, že se bortí demokracie. To se velmi výrazně děje na Ukrajině a případ paní Parkanové je zrovna v tomhle podobný.
Na dalším místě pan Doležal píše: Právě případ paní Parkanové ukazuje, že poslanecké imunity v té míře, jak ji zákon stanoví, je zapotřebí. Paní Parkanová by ze zásadních důvodů neměla být vydávána k trestnímu stíhání. Je to v zájmu poslanců vládní koalice i opozice. Pokud by se kriminalizace politických rozhodnutí rozjela, smete kdekoho.
Já se přiznám, že jsem tedy očekával odpovědi na otázky, které myslím lze předestřít pouze ze stanoviska mandátového a imunitního výboru. Ty jsem nedostal. Nedostal jsem je ani ze žádných veřejných zdrojů.
Omlouvám se za svůj relativně hujerovský přístup k imunitě, který byl v předchozích žádostech, které zde byly předkládány. Z těchto důvodů, které jsem zde nastínil, já osobně nepodpořím vydání paní kolegyně Parkanové. Říkám to veřejně, říkám to proto, abych to nemusel opakovat do desítek mikrofonů. Myslím, že toto je věc právního výkladu zákona. A kriminalizovat někoho jenom za to, že je údajně advokát, nebo právník v tomto případě, abych byl konkrétní, a vést jej potom tou žumpou trestního stíhání, to já považuji za nepřiměřené. Myslím, že pokud zde je již ten judikát v případě Karla Březiny, měl být uplatněn i v případě paní Parkanové. Nerozumím tomu, proč je tento přístup tak odlišný od toho, co již bylo v dané věci rozhodováno.
Pokud má paní Parkanové přitížit to, že je právník, vzděláním právník, tak myslím, že do vlády vzhledem k tomu, jak probíhá systém nakládání s majetkem - nemyslím si, že někdo z nás si myslí, že konkrétní ministr dohlíží celou kauzu, že je schopen v rámci referátníku, kde má podepsáno třeba 7 až 10 odpovědných úředníků, dohledat každou okolnost, tak si myslím, že právníci by neměli zasedat ve vládě, protože riziko jejich trestního stíhání je podle policie neúměrně vysoké. Děkuji. (Potlesk některých poslanců z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a teď máme dalšího přihlášeného, jenomže já tady mám teď sérii faktických. Co s vámi, pánové? Pana poslance Humla jsem viděl myslím prvního, takže ten je jistý. Pan poslanec Huml, mluvilo se o něm, vy jste byl jako první viděn mnou. A pak... to záleží na mně (s úsměvem). Prosím. ***