(11.20 hodin)
(pokračuje Hanáková)
Co se týká předpokládaného zvýšeného státního dluhu o 1,5 % HDP, jak pan poslanec Paroubek uváděl, ráda bych odkázala v tomto případě na fakt, že - jak už bylo uvedeno - má být církvím za nevydaný majetek vyplacena náhrada ve výši 59 miliard Kč. Tato částka by měla být splácena po dobu 30 let ve výši asi 2 miliardy ročně. Tyto 2 miliardy činí v rámci státního rozpočtu necelé dvě tisíciny. Tato částka představuje hodnotu církevního majetku, který po provedení církevních restitucí zůstane stávajícím držitelům bývalého církevního majetku. Ihned s platností zákona bude odblokováno 44 % historického církevního majetku v již uvedené hodnotě, jak jsem říkala, 59 miliard Kč, s nimiž budou moci nakládat zejména obce ve prospěch svých území.
Podle studie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v porovnání státních výdajů na církve a výnosů, o které církve přišly, činily výdaje vynaložené v letech 1948 až 2007 na církve ze státního rozpočtu téměř 61 miliard Kč, avšak nerealizované výnosy církví z jejich původního majetku a patronátů, které přešly na stát, pak činily ve stejném období téměř 230 miliard Kč. Z toho roční výnos zabraného církevního majetku je asi 3 miliardy Kč ročně. Celkem tudíž činí saldo ve prospěch státu 169 miliard Kč. V tomto případě je nutno také brát v úvahu rostoucí náklady na financování církví podle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého budou v případě neschválení a neúčinnosti zákona o majetkovém vyrovnání nadále financovány vybrané církve a náboženské společnosti, přičemž lze předpokládat, že zákonných podmínek pro financování státem v budoucnosti dosáhnou i další, doposud nefinancované církve a náboženské společnosti, což je skutečnost, která je známá a která ukazuje na to, že by se do budoucna výdaje na financování církví spíše zvedaly.
Tolik alespoň v krátkosti reakce, o které jsem byla požádána. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já dám hned slovo faktické poznámce Jaroslava Foldyny, ale jenom bych vás chtěl předtím informovat: Já jsem byl upozorněn jedním z poslanců, že přihlášky, které jsou na té tabuli, vlastně nerespektují výsledek, konec té rozpravy na minulé schůzi, kde byla přerušena ta rozprava. Takže je to trochu problém. Já jsem se obrátil, aby se tohle vzalo nějak v úvahu, a bylo mi sděleno, že v této chvíli se oni snaží pracovat s těmi přihláškami z minulé schůze a je možné, že se tam objeví před jménem Jiřího Paroubka jména těch přihlášených ještě z minulé schůze. Takže to je proces, který běží v této chvíli, který nevíme přesně, jak dopadne. Ale je tady prostě tendence - ten požadavek je poměrně oprávněný. Ti, kteří byli přihlášeni na té minulé schůzi, prostě protestují, že byli řádně přihlášeni a že v této chvíli nefigurují na té tabuli. Takže je tady snaha je ještě do toho zakomponovat.
Já dám slovo Jaroslavu Foldynovi, který se přihlásil s faktickou.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Dobré dopoledne. Já jsem poslouchal projev, vystoupení paní ministryně a udělal jsem si jednu poznámku ve chvíli, kdy jsem slyšel, že opozice tvrdí, že vyvlastnění bylo legální. Já jsem tady nikoho neslyšel v opozici tvrdit, že vyvlastnění bylo legální. Myslím si, že někdo, kdo pomáhal koncipovat to vystoupení, by si zasloužil, aby chviličku byl mimo službu, aby se z toho probral, protože tady nikdo nic takového neříkal. My říkáme, že žádáme výčtový zákon, co se bude vracet. To v tom není.
Druhá poznámka patří té krátké vsuvce, kterou paní ministryně říkala, kdy hovořila o kanonickém právu. Já bych se nepouštěl na ten tenký led. To kanonické právo v této chvíli stále říká, kdo nakládá s majetkem a jaký vztah je české římskokatolické církve k Vatikánu. A samozřejmě, až podepíšeme smlouvu s Vatikánem, tak to ještě stvrdíme.
To jsou dvě mé poznámky k tomu, co jsem bedlivě poslouchal. Myslím si, že paní ministryně je ministryní v těžké době a při těžkém rozhodování. Takže já bych si dával velmi pozor na tyto jemné nuance, které mohou způsobit významné problémy. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já tedy s dovolením jsem teď tedy vyvolal sebe, myslím podle všech pravidel. (Střídání předsedajícího.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Takže s přednostním právem vystoupí nyní místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji za slovo. Já bych si také dovolil reagovat na vystoupení paní ministryně. Mě totiž zaujalo to její vystoupení v tom bodu, kdy řekla, že tady sice proběhla rozsáhlá diskuse plná historických exkurzů, za které by se údajně nemusela stydět ani nějaká akademická půda. Ale zároveň paní ministryně řekla, že se v té diskusi opomněly a vynechaly události 50. let. Já bych se proti tomu chtěl ohradit. Mně připadá, že nikdo tady nevylučoval, ani z té diskuse nikdo nevynechával to období 50. let. To je podle mě součástí té debaty, kterou tady vedeme. Ale mně připadá nešťastné, pokud paní ministryně se ironicky zmiňuje o tom, že tady součástí té rozpravy je to, že se někteří řečníci vracejí do historie. Mně připadá, že to prostě jinak nejde u tohoto bodu.
Já bych chtěl připomenout, že historie církví, a řekněme těch nejstarších církví, je historie, která je stoletá, a ten důvod, proč se to tady nastoluje, je přece ten, že ta historie rozhodně není jednoduchá a černobílá. Na tom se snad shodneme. A připomínám, a také jsem tady vystupoval, a říkám to i za ty ostatní, kteří tady vystupovali, že my jsme tady přece nevystupovali jako nějací militanti, kteří chtějí popírat, co se tady odehrálo v minulosti, anebo chtěli by popírat tu roli, kterou církve sehrály v tom kulturním, politickém životě země. A nikdo neříkal, že by to chtěl vygumovávat a vymazávat. Ale stejně tak přece všichni, i když nejsme historici a zabýváme se tím, víme, že v té minulosti to, co se tady odehrálo, tak bylo - opakuji - nejednoznačné. A já patřím k těm, kteří si myslí, že období začátku 15. století, období nástupu husitského myšlení, bylo období neuvěřitelného rozkvětu, nejdříve kulturního, intelektuálního tady města Prahy. Četl jsem v jedné knize, že v té době také díky Karlu IV. tady byla největší hustota mnichů, kněží, a tím pádem intelektuálů, na kilometr čtvereční. Tady v Praze! V celé Evropě! A bylo to způsobeno založením univerzity, působením Karla IV. předtím. Takže to husitství bylo podle mě také výsledkem toho obrovského intelektuálního kvasu, kterým se Praha tehdy stala.
A to, že se tehdy Praha a ti, kteří tady žili a mysleli v takového nezvyklé intenzitě, zmohli na to, že si dovolili určitý odstup vůči tehdejšímu katolickému kléru, že si ho dovolili kritizovat, že dokázali mluvit o tom, že pravděpodobně takhle dále ne, protože je to morálně sporné, to já pokládám za něco velkého v českých dějinách. Chápete, to znamená, to tehdejší myšlení, které bylo také anticírkevní, antiklerikální, to bylo podle mě něco, co nesmírně obohatilo naše národní směřování a myšlení, ale dokonce podle mě celou Evropu.
Já jsem hrdý na tohle období, kdy církev byla kritická, kdy kněží byli kritičtí, kdy ti církevní intelektuálové, kteří tady byli, měli tady kázání, jako Hus a jiní, v Betlémské kapli, a chodily na ně tisíce lidí a byli to zhruba tak jako dnešní nějací populární blogeři nebo něco podobného, protože to bylo intelektuálně zajímavé. A to bylo období, kdy církev nebyla a tihle lidé nebyli konformní. A tehdy skutečně byli velikým kvasem a příspěvkem do života tady.***