(18.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
Co se týká našeho návrhu, tak musím říci, že je v něm značný rozdíl, a ona to nakonec kolegyně navrhovatelka zdůraznila, že náš návrh je trvalý, kdežto vládní návrh je dočasný. Tak jak je běžné u všech předkládaných vládních balíčků, že tam, kde jde o dočasnost, tak se týká především těch bohatých, a tam, kde jde o trvalé následky, tak to jsou právě příspěvky pro ty chudší.
Já se zamyslím nad tou solidaritou ještě z jednoho pohledu a vyzvedl bych princip zásluhovosti. Víte, jaká zásluha je na tom, že minimální mzda je 8,6 tisíce a maximální mzda neomezená, že plat poslance je sedminásobek minimální mzdy, ale plat primátora, hejtmana, náměstka hejtmana, ba co dím náměstků primátorů a některých starostů je daleko vyšší než plat poslance? A jaká je zásluhovost na tom, že někdo bere 250 tisíc, 500 tisíc, milion měsíčně? (Hlasy ze sálu.) Dokonce dva miliony berou. (Veselost v sále.) Takže si myslím, že ta spravedlnost v této oblasti se pak nespravedlivě promítá do těch stropů. A když nejsme schopni v tomto systému udělat nějakou nápravu v tom, co se ve světě už ale běžně děje, že jsme schopni zregulovat taky přiměřené mzdy, tak v nepřiměřených mzdách je podle mě aspoň naším cílem, aby odvody nebyly zastropované.
Oni jsou samozřejmě různí černí pasažéři těchto systémů, jsou to ti, kteří pracují načerno, svým způsobem jsou zvýhodněni jako speciální důchodová kategorie, ale platí to i pro zdravotní pojištění osoby samostatně výdělečné činné.
Já myslím, že snaha ty věci nějak napravit není ideologická, ale má základ v potřebách, které to zdravotnictví má, v potřebách pro všechny. A je otázkou, jestli tedy budeme hledat tu potřebu a zdroje a jestli do zdrojů více zasáhne každý ze své kapsy tím, co doplácí, anebo stanovíme takové podmínky, aby zdroje byly již z pojištění dostatečné.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě jednou se ptám, jestli je to poslední přihlášený do obecné rozpravy. Až závěrečné slovo, takže já tedy ukončím obecnou rozpravu, když se do ní nikdo nehlásí. Mohu dát slovo jak paní poslankyni - myslím, že budete vystupovat oba. Takže prosím paní poslankyně Soňa Marková jako první.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych na závěr se jenom vrátila k některým připomínkám, které tady padly. Jinak děkuji za věcnou debatu k tomuto návrhu zákona, děkuji za určitou vstřícnost, protože samozřejmě náš návrh zákona je podobný tomu, který nacházíme ve sněmovním tisku 695, byť nevítám to, že to je uprostřed velkého balíku, a je to ale důkaz toho, že to, co jsme nyní předložili, má smysl.
Ten vládní návrh mluví o dočasnosti. Náš návrh chce, abychom se v podstatě trvale vrátili před přijetí takzvaného Topolánkova batohu, který prokazatelně, skutečně prokazatelně - můžeme se bavit, o kolik, ale přesto výpočty jsou různé. My hovoříme až o 9 mld. korun, které vlastně chyběly ve veřejném zdravotním pojištění. Některé odhady jsou samozřejmě nižší. Nelze je v tuto chvíli přesně spočítat. Můžeme skutečně jenom odhadovat tak, jak jsem vám přednesla čísla, která byla relevantní, vlastně odsouhlasená i auditem VZP, takže nejsou to čísla, která bychom si úplně vymysleli. Přesto je jasné, že na jedné straně došlo k podtržení příjmů do veřejného zdravotního pojištění a že byly nahrazeny tyto příjmy poplatky takzvaně regulačními, že byly nahrazeny vyššími doplatky za léky, že byly nahrazeny vyššími přímými platbami pro pacienty, a to přece není solidarita. Není to ta solidarita, kterou ještě stále máme jako součást naší Ústavy, jako součást Listiny základních práv a svobod, jako součást článku 31 této Listiny, která hovoří o tom, že každý občan má právo na zdravotní péči, na stejnou zdravotní péči. A platba je solidární. A tomu pacientovi je jedno, jestli se tomu říká daň, anebo jestli to je veřejné zdravotní pojištění. Pacientovi, který se nám občas z toho zdravotnictví tak nějak ztrácí, přece záleží na tom, aby dostal zdravotní péči, kterou nutně potřebuje, a nezáleží mu na tom, jak se co jmenuje. On chce solidární zdravotní péči a každý z nás tu péči jednou může potřebovat a nevíme, jestli zrovna budeme mít takové příjmy, které nám dovolí, abychom si mohli všechno zaplatit. Takže my bychom měli především myslet na pacienty. To je naše povinnost.
Ještě jednou bych se chtěla vyjádřit k tomu, že zavedením takzvaného maximálního vyměřovacího základu osoby s vysokými, nad tuto hranici vlastně překračujícími příjmy se na tvorbě těch fondů zdravotního pojištění podílejí tedy nižším procentem. Oni třeba platí více peněz, ale mají nižší procento. Když si to spočítáte, tak taková řekněme prodavačka v supermarketu prostě zaplatí 13,5 % dohromady, ale ti, kteří mají vyšší příjmy, jdou třeba na 11 % a méně. Takže tím se skutečně ta solidarita porušuje. Nám jde o to, abychom měli ve zdravotním pojištění, ať už je to pojištění, nebo daň, dostatek finančních prostředků pro to, aby všichni pacienti mohli dostat takovou léčbu, kterou doopravdy potřebují, která zachrání jejich zdraví, která zachrání jejich životy.
Proto vás prosím o to, abychom postoupili tento návrh zákona do dalšího čtení a abychom případně nedostatky, které byly tomuto návrhu zákona vytýkány, mohli napravit a popřípadě mohli sladit to, co skutečně naši pacienti potřebují, s tím, co je navrhováno i ve vládním návrhu zákona, sněmovním tisku 695.
Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo závěrečné slovo navrhovatelky. Teď požádám zpravodaje pana poslance Šnajdra.
Poslanec Marek Šnajdr: Děkuji. Možná na úvod bych měl říct, že přání nebo volání paní navrhovatelky už z podstaty toho, že nikdo nenavrhl zamítnutí, bude vyslyšeno. Já s tím koneckonců souhlasím, abychom měli možnost se o tom bavit detailněji v rámci dalších čtení a na výboru.
Nicméně k diskusi. Krátce bych ji zrekapituloval. Jak už to tak u zdravotnických zákonů bývá, opět jsme to probrali od Šumavy k Tatrám, opět jsme zde hovořili o mnoha věcech, které ani jedinou větou nejsou předmětem novely, o které se bavíme. Za pár poznámek to přesto stojí.
Opět jsme zde v konfrontaci mezi ideologií a fakty. Co je solidarita? Solidarita je osolit či ztrestat ty úspěšné. Možná v tomhle se svým ctěným kolegou Opálkou lišíme ve vidění světa. Já nevidím jenom ty, kteří mají 200 tisíc nepoctivě, já vidím ty, kteří se starají, vzdělávají, vytvářejí pracovní místa a táhnou nepochybně ekonomiku a prosperitu této země, a věřte tomu, že jejich trestání nebo jejich řekněme ztěžování podmínek nepomáhá České republice. Můžeme se bavit o tom, jestli solidarita je takto zacílit na tyto úspěšné lidi, nebo dostat do systému veřejného zdravotního pojištění více peněz. Protože solidarita a schopnost více léčit, ano, je spojena s větším výběrem prostředků.***