(17.50 hodin)
(pokračuje Marková)
K určitému zmírnění narušení principu solidarity došlo další novelou zákona provedenou zákonem č. 362/2009 Sb., kterou byla výše maximálního vyměřovacího základu zvýšena na 70násobek vypočtené mzdy. Tímto krokem sice došlo ke snížení počtu osob-pojištěnců, kteří se podílejí na tvorbě fondu zdravotního pojištění nižším procentem zaplaceného pojistného, ale stále zůstal narušen princip solidarity jakožto hlavní zásady, na které byl a stále je zákon postaven. Přesto ani tento krok ve svém konečném důsledku nezabránil deficitům zdravotních pojišťoven, zejména pak VZP.
Příčinu vznikajících ztrát je třeba spatřovat především v ne zcela ideálním nastavení systému fungování zdravotních pojišťoven, ale i v celkovém systému fungování a poskytování zdravotní péče jako celku.
Cílem našeho předkládaného návrhu je narovnání zmiňované hlavní zásady, na které je zákon postaven, a to na principu solidarity zrušením maximálního vyměřovacího základu pro všechny skupiny pojištěnců, tedy i pro osoby samostatně výdělečně činné. Případnou podporu podnikání těchto osob ze strany státu nespatřujeme ve snížení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, ale stát by měl hledat jiná, efektivnější opatření. Mimo to i u těchto osob vzniká nerovnost, protože některé OSVČ maximálního vyměřovacího základu nedosáhnou, takže se navrhovaným opatřením pro většinu z nich nic nemění.
Navrhovaná změna nemá žádný dopad na státní rozpočet ani na rozpočty samosprávných celků. Příznivě však ovlivní tvorbu fondu zdravotního pojištění a následně tak příznivě ovlivní úroveň a zabezpečení zdravotní péče.
Jen pro dokreslení si dovoluji uvést několik čísel. V minulých letech a auditem přijaté odhady o ztrátách ze zastropování byly následující: za rok 2009 - 3,5 miliardy Kč pro výběr jenom u VZP. Pro rok 2010 byly dopady zastropování kvalifikovaně odhadnuty na 2,3 miliardy Kč pouze u VZP s tím, že VZP má 55procentní podíl na celkovém výběru vysokopříjmových poplatníků. Za rok i rok 2012, kdy v obou letech bude dopad totožný, činí 2,1 miliardy Kč. Jestliže tato čísla shrnu, jen od roku 2009 do roku 2012 přišla Všeobecná zdravotní pojišťovna o 10 miliard Kč. O 10 miliard Kč do systému veřejného zdravotního pojištění. Považuji to za programovou snahu pravicové vládní koalice podkopat příjmy ze solidárních veřejných finančních prostředků a nahradit je penězi ze stále hubenějších kapes pacientů, tedy těch, kteří zdravotní péči nutně potřebují k zachování svého zdraví a životů. Ze slova solidarita pak činí téměř slovo vulgární s cílem vytvořit zdravotnictví s nálepkou "jen pro bohaté".
Námi navrhovaná změna není v rozporu s ústavním pořádkem ani neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Navrhovaná změna není v rozporu ani s právními akty Evropského společenství.
Nyní mi dovolte, abych se krátce vyjádřila k zápornému stanovisku vlády. Ze stanoviska vlády je zcela zjevné, že ve skutečnosti nemá velký zájem daný problém systémově řešit. Nic na tom nemění ani fakt, že vláda chce ve sněmovním tisku 695 zrušit stropy pouze dočasně. Svým nesouhlasným stanoviskem opět popřela základní princip, na kterém je zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění celý postaven, a tím je princip solidarity. Ta buď je, nebo není. Nic mezi tím nelze nazývat solidaritou ve významu tohoto slova.
K tomu, co vláda vytýká našemu návrhu - k bodu 1: Argumentace, že institut maximálního vyměřovacího základu existuje i v oblasti pojistného na sociální zabezpečení, je v daném případě minimálně alibistická, neboť to není předmětem předkládaného návrhu. Ale alespoň vláda ví, kam má v budoucnu zaměřit své aktivity, tedy ke zrušení maximálního vyměřovacího základu i v případě pojistného na sociální zabezpečení. Vláda popírá, že zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění je postaven na principu solidarity, když tvrdí, že solidarita pojištění nemá být bezbřehá. Jenže citovaný zákon je na zásadě principu solidarity postaven a nikdy v minulosti nevyvolával žádný problém a nikdy nepůsobil demotivujícím způsobem. Solidarita byla významně narušena až příchodem vlády Mirka Topolánka. Lze tedy jen konstatovat, že princip solidarity buď bude dodržen, nebo nikoli. Nic mezi tím nelze nazývat solidaritou. Solidarita totiž spočívá v tom, že jsou podmínky pro všechny stejné, a nelze proto zvýhodňovat určitou skupinu lidí.
K bodu 2: Vláda připouští, že by zrušením maximálního vyměřovacího základu došlo k navýšení příjmu systému veřejného zdravotního pojištění, na druhé straně však tvrdí, že to nepřinese žádný efekt. Toto tvrzení je přinejmenším nelogické. Stejně tak je nelogické tvrzení, že když poskytování zdravotní péče není závislé na výši odvedeného pojistného, nemůže být narušen princip solidarity. Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění však neřeší poskytování zdravotní péče a její rozsah, ale jeden ze zdrojů příjmů do veřejného zdravotního pojištění. Vláda zde jen ukazuje, že nemá zájem poskytnout dostatečnou zdravotní péči lidem těžce nemocným, pro něž je léčba extrémně drahá a zdravotní pojišťovna nutnou péči buď nehradí vůbec, nebo poskytuje jen minimální příspěvek. Klasickým příkladem k tomu je například léčba roztroušené sklerózy, kdy je pacientovi poskytována jen ta nejzákladnější péče, která mu nijak ve svém důsledku nepomáhá, a léčba, která by takovému pacientovi skutečně pomohla, není ve všech případech hrazena pojišťovnami, protože náklady na takovou léčbu jsou vysoké, měsíčně desítky tisíc korun. Nemůže-li si pacient takovou léčbu dovolit financovat sám, je odsouzen k těžké invaliditě, která má další negativní dopady zejména z hlediska ekonomického, a to nejen na pacienta samotného, ale i na jeho rodinné příslušníky, kteří se o něj musí starat a ztrácejí tak své postavení v zaměstnání, neboť péče o takového pacienta je časově náročná. Tím dochází nejen k poškození pacienta, ale i dalších osob. Vláda by se měla zamyslet nad zdravotnictvím a jeho systémem poskytování péče než se zabývat tím, jak ušetřit těm bohatým.
K bodu 3: Nelze souhlasit s názorem, že návrh má zásadní legislativní nedostatky. Zrušení maximálního vyměřovacího základu bylo do zákona promítnuto plně a zcela srozumitelně. Navrhovaná novela zasahuje do platného znění zákona. Na nic jiného ani reagovat nemůže. Nemůže tedy reagovat na text, který má nabýt účinnosti až 1. ledna 2015. ***