(16.20 hodin)
(pokračuje Šťovíček)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vnímám a respektuji, že je mezi vámi několik lidí, kteří by si přáli rozšíření povrchových dolů za platné limity těžby na místo, kde dnes stojí Horní Jiřetín, Černice a pod okna mých spoluobčanů v Litvínově. Mantrou zastánců prolomení limitů v posledních letech ovšem bylo, že případná dohoda mezi těžebními firmami a vlastníky domů ohrožených těžbou musí být dobrovolná. Tak to ale dnes prostě není. Podle nyní platné právní úpravy mohou těžaři vydírat lidi, kteří jim nechtějí svůj dům prodat po dobrém, hrozbou vyvlastnění. Majitelem vyvlastněného domu či pole se přitom nestává stát, jak by si možná někteří z vás mohli myslet, ale soukromá těžební společnost, které stát ve vyvlastňovacím řízení pouze hraje roli užitečného mouřenína.
Pro nás, kteří si bourání obcí kvůli těžbě uhlí nepřejí, je věc jasná. Zrušení vyvlastňovacích paragrafů, které dnes projednáváme, poskytne lidem v ohrožených obcích jistotu, že jejich budoucnost je skutečně v jejich rukou, a nikoli v rukou těžařů či jednoho úředníka.
Ti z vás, kteří si přejí těžbu za limity, ale upřímně ji podmiňují svobodnou, dobrovolnou dohodou mezi těžaři a vlastníky, by ovšem měli novelu podpořit snad ještě nadšeněji než já. Jimi navrhovaný postup totiž prostě není za současného stavu možný a umožnilo by ho právě až navrhované zrušení vyvlastňovacích paragrafů.
Pevně doufám, že mezi námi není nikdo z množiny třetí, která by ráda bourala obce v předpolí dolů i za cenu vyhnání tamních obyvatel proti jejich vůli, jako jsme to zažili naposledy v obci Libkovice.
Vážené kolegyně, vážení kolegové nejenom z vládních, ale i z opozičních stran, dovoluji si vás pokorně, ale přesto velmi naléhavě požádat, abyste tento návrh zákona propustili do druhého čtení a umožnili nám tak splatit dluh, který vůči obyvatelům severních Čech, ale i severní Moravy, respektive Slezska máme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z prostřední části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní faktická poznámka - pan kolega Foldyna. Prosím.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Dobré odpoledne, vážení přátelé, vážení kolegové. Já si dovolím jednu poznámku k tomu, co přednesl můj kolega předřečník, kterého si v řadě věcí nesmírně vážím, nicméně si myslím, že používá-li tady argument, že se těžaři dohodnou s většinou, já bych chtěl říct, že to slovo s většinou je právě to zavádějící. Podívejte se, jestliže jedna těžební společnost ve mzdách, prostřednictvím mezd utratí v severních Čechách 4 miliardy korun za rok a ta většina bude 99 % a jedno procento si postaví hlavu a nedovolí tu těžbu, tak jsme na hrnci v severních Čechách. Chceme-li se tedy jaksi chovat ke svým občanům - já se domnívám, že žijeme v jiné době jak před 25 lety, v jiném systému, který nabízí možnosti tomu potenciálnímu člověku, který se cítí v ohrožení, se nějakým způsobem dohodnout, nebo bránit jeho práva.
Takže já bych chtěl, aby byl jasně srozumitelný zákon, aby vycházel z energetické koncepce státu, o tom tady jaksi nepadlo ještě ani slovo. Takže v této chvíli já pro tento zákon zase nemohu hlasovat, protože většina je pro mě v severních Čechách málo. (Potlesk několika poslanců z řad ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní s řádnou přihláškou v obecné rozpravě paní poslankyně Květa Matušovská, po ní je přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslankyně Květa Matušovská: Děkuji. Paní předsedkyně, vážení kolegové, vážené kolegyně, hornická činnost je jednou z mála činností, která v tomto státě stále funguje. Návrh novely horního zákona umožňuje různým aktivistům, ale nejen jim, tuto činnost zrušit.
Horní zákon je jediným zákonem v České republice, který stanoví, že nerostné bohatství je vlastnictví státu - výhradní ložiska. Horní zákon byl přijat pro umožnění nakládání s nerostným bohatstvím, a nikoli znemožnění nebo ztížení s jeho nakládáním. Horním právem si stát zajišťuje práva a povinnosti při nakládání se svým nepřemístitelným vlastnictvím, výhradními ložisky, pro potřeby celé společnosti.
Horní právo je tvořeno dvěma základními instituty: horním regálem a horní svobodou. Horní regál spočívá v oddělení nerostů od pozemků a v zákonném přivlastnění si státem vyhrazených nerostů a právo s nimi nakládat. Horní svoboda spočívá i proti vůli vlastníka pozemku v exkluzivním oprávnění podnikatele svobodně zřizovat v drženém dobývacím prostoru, a pokud je to nutné i mimo něj, stavby a provozní zařízení, které jsou potřebné pro otvírku, přípravu a dobývání výhradního ložiska.
Dovolím si citovat z důvodové zprávy: "V současné právní úpravě má stát zákonný prostředek pro umožnění hospodárného využití strategických zásob nerostných surovin, které jsou v jeho vlastnictví, zejména v případě ohrožení jeho surovinové nebo energetické bezpečnosti. V případě nutnosti využití zásob nerostné suroviny, při kterém dojde k omezení vlastnických práv k dotčeným pozemkům a nemovitostem, je nutné finanční kompenzace za újmu na majetku, v krajním případě i za přemístění obyvatel nebo obcí, tedy významného navýšení nákladů na těžbu." Uvedené skutečnosti jsou velmi důležité, protože umožňují státu využití jeho vlastnictví. Zde zdůrazňuji "státu", protože vyvlastnění je možné pouze ve veřejném zájmu - viz § 33 odst. 4 horního zákona. To znamená, že není posílena pozice těžební organizace, protože ta těžko doloží veřejný zájem na pokračování své těžby.
Důvodová zpráva dále uvádí - cituji: "Současná právní úprava tedy nedostatečně zabezpečuje ochranu soukromého vlastnictví a zvýhodňuje stát jako vlastníka ložisek vyhrazených nerostů, kterému umožňuje v případě převládajícího veřejného zájmu na využití výhradního ložiska nad oprávněným zájmem vlastníka pozemků a jiných nemovitostí vyvlastnění tohoto majetku." To je pravda pouze částečně, protože vyvlastnění nastupuje až v okamžiku, pokud se těžební organizace nedohodne před povolováním hornické činnosti s vlastníky pozemků a nemovitostí. Zde je široký prostor pro ochranu práv vlastníků. Teprve pokud vlastník požaduje nesmyslné náhrady nebo zcela nesouhlasí se záměrem a nechce jednat s organizací, a opět zdůrazňuji veřejný zájem, může stát přistoupit k vyvlastnění. Vyvlastnění probíhá soudní cestou a soud by stanovil jako náhradu cenu obvyklou v dané lokalitě.
Tento proces, tj. vyvlastnění, má zabránit spekulacím s pozemky. Je pravda, že stát je v procesu vyvlastňování poněkud favorizován tím, že je horním zákonem stanoveno právo vyvlastnění, ale to zamezí opakování takových kauz, jako byl obchvat Plzně nebo dostavba dálnice u Hradce Králové.
V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že stále se jedná o vyvlastnění pozemků v dobývacích prostorech, a než je stanoven dobývací prostor, musí proběhnout řízení o stanovení chráněného ložiskového území, EIA, a pak se teprve stanovuje dobývací prostor. Ve všech těchto řízeních se mohou vznášet námitky. O tyto možnosti jsou připraveny fyzické osoby, které vlastní pozemky a nemovitosti v již stanovených dobývacích prostorech, ale těm je umožněno vyrovnávání se s těžebními organizacemi při řešení střetu zájmů před povolováním hornické činnosti, viz § 33 odst. 5 horního zákona a § 17 odst. 2 zákona č. 61/1988 Sb.
Co se týče problému možnosti zřizování staveb souvisejících s dobýváním, to je opět vázáno na povolení hornické činnosti. Tyto stavby jsou povolovány zpravidla v rámci povolování otvírky, přípravy a dobývání. To znamená, že k nim musí být opět doloženo vyřešení střetu zájmů. Pokud k tomu nedojde, může dojít až na vyvlastnění podle výše uvedeného postupu - veřejný zájem. ***