(12.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Chci ještě říci, že jsem víceméně velmi uvítal, když návrh byl ještě opětovně projednán ústavněprávním výborem a ústavněprávní výbor tedy neměnil už své původní usnesení, ale doporučil ještě podpořit návrhy pana zpravodaje, pana poslance Staňka. Se všemi návrhy, které zde pan poslanec Staněk takto zde bude předkládat, Ministerstvo spravedlnosti souhlasí, až na jednu věc, kterou za chvíli zmíním.
Zvláště chci zdůraznit, že Ministerstvo spravedlnosti vítá tu část tzv. Staňkova návrhu, kde dochází k upřesnění zahajování exekucí, kdy do budoucna se nevylučuje pozice soudu jako takového, nicméně se volí administrativně mnohem méně náročné řešení, než je současný stav. To znamená, že exekutor bude pověřován soudem na základě svého návrhu, který pošle elektronicky na soud. Soud to pouze zkontroluje a v případě dodržení náležitostí exekutora pověří. Staňkova novela nám umožňuje posílit principy eJustice, elektronizace justice v oblasti exekucí. To je mimořádně důležitý počin.
Jedinou věc, kterou ministerstvo vnímá jako určitý problém, a je korektní to tady říci, je řekněme dlouhodobý spor o to, nakolik exekutoři mají, či nemají vykonávat tzv. exekutorské zápisy, což jsou v zásadě veřejné listiny, které mohou sloužit potom jako exekuční titul pro vymáhání práva. Na jedné straně platí teze, že to, že se před několika lety zavedly tyto exekutorské zápisy do praxe, vede k tomu, že je zde jakási konkurence vůči notářům a pro někoho, kdo chce rychle sepsat takovýto titul, je zde možnost vybrat si mezi notářem a exekutorem. Tedy má to svoji praktickou dimenzi. Na druhou stranu - a to je důvod, proč Ministerstvo spravedlnosti souhlasí se zrušením exekutorských zápisů, a tedy nesouhlasí se Staňkovou novelou, která toto zpátky vrací, je to, že z pohledu základního dělení právnických profesí je to zkrátka špatně. Exekutor má vymáhat, má naplňovat právo, má být tím, kdo zkrátka je v té poslední fázi dosahování spravedlnosti. Ve chvíli, kdy zde je exekuční titul a dlužník dobrovolně neplní, neměl by být tím, kdo samotný exekuční titul vytváří, resp. zakládá. To je důvod, proč Ministerstvo spravedlnosti také podpořilo Legislativní radu vlády, která navrhovala zrušit exekutorské zápisy, které v zásadě byly načteny před několika lety opět zde na půdě Poslanecké sněmovny jako poslanecká iniciativa myslím dr. Koudelky.
Bude záležet tedy na Poslanecké sněmovně, jak se rozhodne. Zda půjdeme cestou řekněme té právní čistoty rozdělení jednotlivých právnických profesí a zrušíme exekutorské zápisy - toto je preference Ministerstva spravedlnosti -, nebo zda zachováme současný stav, u kterého, korektně říkáme, nečiní v praxi nějaké výraznější problémy, resp. my o nich nevíme, a tedy umožňuje, jak už jsem řekl, občanům si vybrat, zda zvolí služby notáře, nebo exekutora. Primárně by ovšem tuto roli měli právě vytvářet notáři. Necháme na hlasování vás. Není to pro nás fatální záležitost, nicméně přikláníme se spíše ke zrušení.
Dámy a pánové, tolik tedy můj stručný komentář k této novele. Opravdu jsem přesvědčen, že pokud tuto novelu přijmeme, výrazně zpřesníme problematiku exekučního práva v České republice a odstraníme celou řadu excesů, které v poslední době jsou předmětem společenské debaty a které oprávněně u některých našich občanů mohou vytvářet pocit, že exekutorské právo v České republice je příliš tvrdé a určitých novel a změn by si zasloužilo.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru. Zpravodajem výboru je pan poslanec Pavel Staněk, usnesení výboru nám byla doručena jako sněmovní tisky 537/1-3. Prosím tedy nyní o slovo pana zpravodaje.
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji, paní předsedkyně. Dobré dopoledne, nebo spíš už dobré odpoledne, dámy a pánové.
Jak tady pan ministr spravedlnosti už několikrát zmiňoval během svého vystoupení, tento tisk, který tady dnes prodiskutováváme ve druhém čtení, opravdu byl velmi podrobně - musím říct velmi podrobně jako málokterý zákon, který tady ve Sněmovně je - prodiskutováván na ústavněprávním výboru. Bylo to celkem čtyřikrát, naposledy se tak stalo 24. května.
Ústavněprávní výbor přijal k tomuto tisku 537 komplexní pozměňovací návrh, který máte samozřejmě k dispozici. I na posledním projednávání 24. května byla ještě dodiskutována spousta dalších věcí, které potom byly více méně zhmotněny v mém pozměňovacím návrhu, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě.
Takže tolik jako zpravodaj k tomuto tisku. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Viktor Paggio. Dostává tedy slovo jako první.
Poslanec Viktor Paggio: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, krátký komentář k exekučnímu řádu a exekucím, kterým jsem se v posledních týdnech a měsících poměrně intenzivně věnoval.
My jsme na ústavněprávním výboru o tom ze široka diskutovali. Já jsem tam přinesl hned několik návrhů, s některými jsem uspěl, s některými jsem neuspěl. Uspěl jsem se slučováním bagatelních pohledávek, uspěl jsem také s prodloužením lhůty k dobrovolnému plnění z 15 na 30 dnů. Neuspěl jsem s údaji z centrální evidence exekucí zdarma a neuspěl jsem s krajskou teritorialitou, se kterou jsem tam přišel dvakrát. To mě mrzí asi nejvíc, protože nějakou formu územní působnosti u exekutorů doporučoval i veřejný ochránce práv, kterého jsme tu dnes měli dopoledne a který po územní působnosti volá ve své výroční zprávě, kterou nám zde představoval.
Celkově musím uznat, že Ministerstvo spravedlnosti bylo nadmíru komunikativní. Jenom bych jej možná požádal, aby příště maximum legislativy směřovali standardní cestou.
Debata byla věcná. Já sám jsem se od kolegů z právní praxe dozvěděl mnoho zajímavého, a proto pléduji, aby Sněmovna podpořila komplexní pozměňovací návrh ústavněprávního výboru. Jde o krvavý a vyvážený kompromis. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci. Prosím nyní ještě, zda se někdo hlásí? Pan kolega Polčák v obecné rozpravě.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní předsedkyně. Já pouze toliko k tomu legislativnímu procesu. Samozřejmě je to relativně nyní komplikované v tom, že zde máme komplexní pozměňující návrh, na který bude navazovat ještě návrh pana zpravodaje k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu. To zmátlo i některé organizace, které k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu prostě váží své další námitky, nevědíce například, že tyto námitky jsou řešeny tím dodatečným podporujícím usnesením, které je vypořádáno návrhem pana zpravodaje.
Já pouze k tomu, kam se ta norma dále posunula. Jednoznačně vítám to, že o návrhu na povolení exekuce, resp. na pověření provedení exekuce bude rozhodovat soud. Představu, že by takto činily soukromé, byť ze zákona určené osoby, považuji za nešťastnou, a proto vítám ten posun. Myslím, že je to posun správným směrem a že i toto formální soudcovské rozhodování je pořád činěním úkonu soudu ve smyslu čl. 90 Ústavy, a myslím si, že tento prvotní úkon je nenahraditelný jinou osobou. To je situace, kdy je samozřejmě spor nebo kdy dochází k vymožení tohoto dluhu vynutitelnou cestou.
Pokud jde o problematiku exekučních zápisů. Přiznám se k tomu, že jsem byl kritikem činnosti exekutorů, protože několik exekutorů a konkrétních jmen způsobilo to, že tato profese má skutečně velmi sporný zvuk u mnoha občanů. Ne z toho důvodu, že by dlužník neměl plnit, probůh naopak, vždy by měl plnit, ale že mnohdy byly účelově z nich vymáhány nad rámec obvyklých podmínek daleko vyšší částky, než měli původně platit, a to tedy bylo ryze účelovým postupem exekutora vyloženě zaviněno. A myslím, že Ústavní soud na to reagoval velmi bryskně a tyto náklady exekutorů omezoval.
Na druhou stranu činnost exekutora by měla vždycky směřovat k tomu, aby byl vymožen dluh, protože ve prospěch věřitele, v jeho zájmu, je tato činnost exekutora. Nezapomeňme, že zde bychom primárně měli sledovat hledisko ochrany práv věřitele a ochrany i legitimních, ale zdůrazňuji skutečně jedině odůvodnitelných zájmů dlužníka. ***