(19.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Bylo tady řečeno o jakémsi dočasném solidárním odvodu. Je to opět verbální ekvilibristika, kterou zejména pan ministr financí miluje. To znamená říci totéž jinými slovy, aby se nedotkl třeba koaličních partnerů, čili někoho jiného. Ale podstatné na tom je, že nezavádíte druhou sazbu, že žádná daňová progrese systémově se nekoná, že pouze malé těžítko, tzn. nějakých 80 až 100 tisíc českých milionářů, bude z toho rozdílu nad osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy chvilku platit 7 %. No to ve srovnání s těmi penězi, o které chcete pokrátit peněženky občanů, není příliš mnoho. A totéž se dá říci o zrušení stropu na zdravotní pojištění. Jednak je to dočasné a jednak se to týká pouze zdravotního pojištění a ten výnos je opravdu velmi minimální. Jsou to věci spíše symbolické než systémové.
Tedy když jsem to shrnul, negativa výrazně převažují nad drobnými nadějnými prvky, a proto si myslím, že tento zákon by neměl mít budoucnost. My bychom se měli vrátit na začátek a říci si, že netřeba korigovat nepovedenou reformu z loňského, předloňského roku, daňovou, ale že je třeba ji koncipovat nanovo. Ty možnosti tady jsou. Není pravda, i když se to říká, že opozice nebo levicová opozice se zhlíží ve zvýšení daní, ale je to o tom, že se zhlížíme v jiné struktuře daní.
A pokud bychom vynechali ten, lidově řečeno, vývar z DPH, tak samozřejmě to je třeba něčím nahradit, aby veřejné finance byly zbilancované. A ono by se dalo začít hned zkraje tím, že nepoužijeme peníze z DPH na penzijní reformu. Jestliže nevyvedeme poměrně významný objem peněz tzv. opt-outem ze státních penzí, nebudeme je tam muset vracet. To je jednoduchá úvaha.
Ve střednědobém horizontu by určitě pomohlo, a teď se nechci vracet v debatě k předchozímu bodu, církevnímu majetku, ale minimálně by dopomohlo, abychom si uvědomili, že odložit odluku nebo dokončení odluky církve od státu, za kterou církev nárokuje jakési majetky a peníze, tak minimálně odložit by znamenalo opět netlačit tolik na státní rozpočet. Je to jednoduché. No a pak samozřejmě přidat do společného balíku.
Některá řešení už tady vzpomenul kolega Jiří Paroubek. Nevím, jestli si to spočítal v celkové sumě, ale mně to vychází, že velmi aproximativně, samozřejmě s ohledem na předpokládaný vývoj ekonomiky, ale že ty sumy, které by se takto daly vrátit do rozpočtu, a nemuselo by jít do nějakých konfliktů s ohledu na konkurenci v oblasti daňových nákladů, tak pokud jde o přiměřenou progresi daně z příjmů fyzických osob šest, deset miliard, to není u této daně revoluční položka. Druhá sazba daně z příjmů právnických osob, tady by to mohlo být klidně až 15 miliard korun.
Uvědomme si, když vláda, která si říká vláda rozpočtové odpovědnosti, vláda podnikatelská, vláda pravicová, která se velmi často zaklíná svobodným soukromým podnikáním, tak si musíme uvědomit, že prostřednictvím tlaku na rozpočtové paušály a jiné formy řekněme, které určují daňové prostředí, vlastně obětovává živnostenský sektor ve prospěch velkých korporací. Na velké korporace se nesmí sáhnout, ty jsou nedotknutelné. To je jak kasta Domů v Indii. Těch se nesmíme ani dotknout, protože se bojíme, že by nám to naúčtovaly. A copak opravdu se jich musíme bát? Copak opravdu nejde kapitál zdanit? Copak Evropou neběží kampaň za daň z finančních transakcí? Copak bychom se nemohli zamyslet nad tím, že bychom ještě, dokud je čas, mohli zrušit osvobození dividend? Copak bychom nemohli progresivněji zdanit majetek? Čili nejen o ten jeden procentní bod paušálně, atd., atd. Čili ty možnosti tady jsou a nebyly by to malé prostředky, které by se takto nasměrovaly do rozpočtu.
Neměl bych zapomenout ani na stabilizaci penzijních, resp. pojišťovacích systémů. O zdravotnictví už tady bylo hovořeno. Připomenu, že penzijní systém by si také zasloužil zrušit stropy, ale protože tam jde o velké peníze, tam nejde o drobné, tak se tomu v tom návrhu vyhýbáme. Navíc já bych se přimlouval, kdyby se pro to vytvářela většina, aby to bylo systémové opatření. A nejenom na dva špatné roky, kdy zrovna pšenka nekvete, protože solidarita v těchto systémech je základním principem.
Skončím tím, o čem mluvili i mí předřečníci z opozičních lavic. Je tady ještě jedna komponenta a to je komponenta podpory hospodářského růstu. Hospodářský růst, pokud ho pravice chtěla podporovat pouze zjednodušením administrativních pravidel odbourání byrokracie, tak za prvé krom toho, že byrokracie spíše bují, než se zjednodušuje, tak to nestačí. Efekt snižování daní opět empiricky nepotvrdil tento efekt, a tudíž je třeba zvážit, zda určitého prostoru, který ČR má, bychom neměli využít k masivnější podpoře růstu. A nemusíme hned jít do mohutné fiskální expanze. Stačí, kdybychom se naučili využívat peníze z EU.
Tady před chvíli kolega Filip připomínal, že můžeme mít stopku červenou, pokud jde o čerpání evropských zdrojů kvůli nálezu Evropského účetního dvora. To nejsou malé peníze. Jestliže vezmeme řád 100 miliard, tak to je 10 % státního rozpočtu. To nejsou vůbec žádné malé peníze. To se pak opravdu můžeme rozloučit s jakýmkoli hospodářským růstem a ten rozdíl může dělat dva, tři možná procentní body.
Takže zkrátka - vysvědčení nedostatečná.
Já jsem teď v obecné rozpravě. Předpokládám, že se kolegové vyjádří konkrétně, pokud jde o návrh usnesení. Já bych se přimlouval a přihlašuji se k tomu, abychom prohlasovali zamítnutí tohoto návrhu. Pokud tak někdo nebude mít odvahu učinit, pokud ta pochvala v úvodu panu ministru financí, že se aspoň snaží, je míněna vážně, no tak to učiním sám a doufám, že více kolegů si v tomto smyslu se mnou zahlasuje, tzn. pro návrh na zamítnutí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Soňa Marková.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřila k tomuto vládnímu návrhu zákona o změně daňových a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodku. Dotknu se pouze tří problémů, které se, jak jinak, týkají oblasti zdravotnictví.
Za prvé budu hovořit o stropech na zdravotní pojištění. Nejprve si dovolím trochu historie. Do konce roku 2007 byly maximálním vyměřovacím základem na pojistné na všeobecné zdravotní pojištění omezeny odvody pouze pro OSVČ. Původně byl stanovený maximální roční vyměřovací základ pro odvod pojistného ve výši 540 tisíc korun. Od roku 1993 byla hodnota maximálního vyměřovacího základu sjednocena se systémem sociálního pojištění na 486 tisíc korun ročně a v této výši byl maximální vyměřovací základ pro OSVČ až do 31. 12. 2007.
Takzvaným Topolánkovým batohem, čili zákonem č. 261/2007 Sb., byly od 1. 1. 2008 maximálním vyměřovacím základem omezeny i odvody zaměstnanců, jejichž příjmy několikanásobně překračovaly průměrnou mzdu. Výše stropu byla shodná pro zaměstnance i OSVČ, roční výše 48násobku průměrné mzdy. ***