(18.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Prostě tzv. reformy a škrty zesílily v našich podmínkách dopady světové, nebo spíše evropské recese a krize eurozóny, přitom vazby na českou (?), španělskou či italskou ekonomiky, což jsou ekonomiky v problémech, anebo na portugalskou ekonomiku, jestli chcete, nejsou v našem případě velké.
Vláda v posledních šesti letech neudělala nic pro diverzifikaci českého zahraničního obchodu, aby se obracela na trhy, které rostou dneska nejrychleji, na země, jejichž hospodářský potenciál se rozvíjí dnes nejrychleji - Čína, Indie, ale také třeba Rusko, Brazílie nebo Jihoafrická republika. V tomhle prostě má vláda dluh. Jenom když vezmu Indii: zrušit obchodní zastoupení v Bombaji - myslím, že by to měl slyšet pan ministr zahraničí - v této 16-17milionové aglomeraci, která je finančním a ekonomickým centrem Indie, je samozřejmě obrovská politická a hospodářská chyba. Jako kdybych to vztáhl, tu miliardu dvě stě milionů obyvatel Indie, přičemž 300 milionů jsou lidé, kteří řekněme mají statut obdobný statutu evropských středních vrstev, čili jsou to lidé se slušnou kupní silou, tak jako kdybychom na celou Evropskou unii s jejími 500 miliony obyvatel měli v Bruselu zastoupení půl diplomata. Prosím, zamysleme se nad tím, jestli vláda dělá v tomto směru všechno, co dělat může.
Vládě se zejména nepodařilo dosáhnout reformami a škrty ruku v ruce růstu hrubého domácího produktu a daňových příjmů. Už jsem uváděl ty údaje včera. Dneska je uvedu znova. V roce 2011 bylo dosaženo o 40 mld., o 1 % tedy, nižšího hrubého domácího produktu v běžných cenách než v roce 2008. To znamená, s promítnutím inflace je to možná 5, 6 nebo i 7 % a to je vážné! V roce 2011 bylo docíleno o 10 mld. nižších daňových příjmů státního rozpočtu nežli v roce 2007. Rozpočet v roce 2007 připravovala ještě vláda pod mým vedením, takže já se k tomu hlásím. Prostě taková je realita. Ale má to svoji logiku, jak jsem hovořil o těch reformách.
Takovou hospodářskou politiku je možné charakterizovat lapidárně jenom slovem debakl či fiasko. Můžeme si vybrat. Bohužel nemám z toho radost. Proto vláda přistoupila k tak silnému kroku, jehož první polovinu vidíme dnes před sebou. Nemá však natolik velkou odvahu, aby zdanila více, vlastně vůbec ne, velké korporace, nejmajetnější a příjmově nejsilnější.
Pokud jde o osoby samostatně výdělečně činné, v letech 1991-98 jsem takovou podnikající osobou byl rovněž. Na daňových paušálech, mimochodem je zavedla v roce 2006 vláda pod mým vedením, se zvýší výběr daní o 2,3 miliardy - podle toho, s čím teď přichází vláda. To je jistě chvályhodné, ale před deseti lety se vybralo nějakých, jak už tady bylo řečeno, 16 miliard daní od těchto osob. Loni u těch, kteří podnikají s paušálem, jenom 1,5 miliardy. Takže je tam ještě nějaký prostor.
Daně by tedy měly být také férové. To bych od daňového systému očekával. Mám dojem, že někteří daňoví poplatníci trošku vychováváni některými politickými stranami a jejich politikou si představují, že se daně budou platit dobrovolně, ale tak to nefunguje v žádné fungující ekonomice. A já si vzpomínám, jak jsem v letech 2005, 2006 a 2007 se díval udiven na Laffairovu křivku, kterou představovali ať už nejprve pan ministr Tlustý, exministr, nebo později ministr Kalousek, a jak tvrdili, že když se sníží daně, jak poroste jejich výběr. Fakta jsou neúprosná! Nejnižších příjmových skupin a střední třídy se týká z těch opatření, se kterými přichází vláda, navýšení daně z přidané hodnoty. Sazba se zvýší o 1 %. Od roku 2014 se můžeme prý těšit na jednotnou sazbu DPH 17,5 %. Na DPH vybere vláda navíc 17 mld. korun. Je to jednoduché - vybrat peníze za vyšší ceny potravin, léků, vlastně všechno od důchodců, zaměstnanců, všech těch, kteří mají hluboko do kapsy. Je to prostě jednoduché. Drama těchto rodin, alespoň těch, které bydlí v nájemních bytech, pokračuje v tom, že se sníží příspěvky na bydlení. To je v rozporu se západoevropskou kulturou. Prostě tam se volné ceny na trhu kompenzují potřebným těmito příspěvky a myslím, že je to tak v pořádku. Vláda vůbec neuvažuje v těch případech, kde by rostlo nájemné nebo kde dorostlo nějaké neúměrné výše, o nějaké deregulaci. Jen tak mimochodem, François Hollande ve svém programu takovéto opatření měl, se kterým vyhrál prezidentské volby. V nájemních bytech bydlí zejména důchodci a rodiny s dětmi, tedy alespoň doufám, že z hlediska nás všech ti nejpotřebnější. Dnes je 10 % lidí u nás podle sociologických analýz pod hranicí chudoby a 40 až 50 % lidí s minimálními finančními rezervami, které dosahují výše jejich dvouměsíčního příjmu či důchodu. To je společenská realita.
Vláda vytřepe z lidí na příjmové straně cca 25 mld. korun a v dalším roce by to mělo být ještě více. My bychom si i v souvislosti s tímto návrhem měli klást otázky a já si je pro sebe aspoň formuluji do třech oblastí: Za prvé, vláda se snaží najít příjmové zdroje pro státní rozpočet. Moje otázka je, jestli je to rozumné a dostatečné. Pominu to, že politické strany, které tu vládu tvoří, porušily své sliby. To je jaksi mimochodem. Jak už jsem řekl, vláda nemá odvahu sáhnout na korporace, na silné korporace. 150 až 180 miliard dividend odplyne ze země. Proč by to nemohlo být třeba o 20, 30 či 40 miliard méně? Pořád by to byla krásná čísla dividend. Pokud jde o daň z finančních transakcí, vůbec nechápu, proč se jí pan ministr financí tak vášnivě brání. Je to výnos možná 10, možná 12 miliard.
Ale dámy a pánové, co mi v souvislosti s tím naprosto, ale naprosto chybí, to je diskuse o prorůstových opatřeních. Tu diskusi nenahradí formulace ministerského předsedy, který říká, že holt tedy se bude muset také na tom zapracovat, ale myslím, že bychom měli o těchto věcech začít reálně jednat, nebo alespoň vláda formou exekutivních opatření.
Chtěl bych říci, že Národní socialisté představí v sobotu na své programové konferenci program proti recesi, deficitu a nezaměstnanosti. Ten obsahuje celou řadu návrhů prorůstových opatření. Nechci je nikomu vnucovat, ale myslím si, že by bylo dobré vyvolat o těch věcech společenskou debatu.
Vy jste tady debatovali v úvodu celkem vášnivě a myslím si ne vždycky věcně o evropských strukturálních fondech, o tom, kdo co ukradl, neukradl. To je jistě zajímavé pro voliče, ale já si myslím, že zajímavější bude, zda se nám podaří a kolik se nám podaří z těch 760 miliard korun, které máme k dispozici, vyčerpat, jestli to bude třeba o 200 mld. korun méně, jak to podle mého názoru vypadá. ***