(15.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já se omlouvám Vojtovi Filipovi, tedy poslanci Filipovi, protože jsem mu měl dát slovo dříve a myslel jsem, že se ho vzdal, tak se omlouvám za to nedorozumění. Doufám, že mi to odpustí a dávám mu slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající, máte odpuštěno.
Já si dovolím ve svém vystoupení říci nejméně tři věci. Ta první věc se týká toho, co jsem nemohl říci před polední přestávkou. Byl bych rád po tom včerejším trapném extempore, kdy jsme ztratili pozici parlamentní republiky a stali jsme se policejním státem, aby bylo jasno, že by bylo velmi nevhodné, aby poslanci vyzývali k tomu, aby byla porušována Ústava a Listina základních práv a svobod. A prostřednictvím, pane předsedající, vás panu Husákovi: Přečtěte si, pane kolego, článek 3 a příště nevyzývejte k tomu, aby tady lidé neměli stejná práva. O to vás žádám velmi naléhavě.
Druhá věc. To, co tady řekl pan ministr Kalousek. Dobře, já také umím citovat z nálezů Ústavního soudu, ale jsem jeden z mála těch, a myslím, že tady je jenom kolega Vidím a kolegyně Parkanová, případně kolega Grebeníček, kteří u toho byli ve chvíli, kdy ve Federálním shromáždění vstal pan poslanec Lux a řekl, že je potřeba do zákona 229 dát blokační paragraf. Následovalo přerušení schůze Federálního shromáždění v obou komorách, dohodovací řízení a ten paragraf tam byl dán s tím, že vyrovnání bude výčtovým zákonem, a takový výčtový zákon tady je. Jakékoliv jiné tvrzení je v rozporu s historickou pravdou. To, že se tady nikde nenašla vůle, a byla tady možnost, aby příslušné blokační paragrafy - § 29 zákona o půdě byl anulován, a jakkoli se mohl vyjmenovat jiný majetek, kterým by se ta vůle tehdejšího zákonodárce naplnila, a bylo by to dáno docela jednoznačně.
Třetí poznámka. Víte, příměr, který tady použil pan ministr financí, je nejen přitažený za vlasy, on je lživý. On nemá vůbec žádnou právní podstatu, protože kdyby - jak on tady řekl - ukradl hodinky panu Paroubkovi, tak to byly hodinky pana Paroubka. Ale tady nejde o žádný majetek, který by církev vlastnila, a to si řekněme na rovinu, protože v tomto ohledu je reálné, že není pravda to, co tady bylo řečeno na margo České republiky jako jediného státu, který se s tím nevypořádal. U nás platily určité právní poměry, které jsou nesrovnatelné s právními poměry Francie, Anglie, Slovenska nebo Maďarska. I slovenský majetkový vývoj byl jiný. A všimněte si, že i v zákoně 229 se používá vůči slovenskému státu, tedy vůči Slovenské republice, od té doby jiný postup, než který se používal v republice České, protože jak rodinné právo v tehdejších Horních Uhrách bylo jiné, než bylo v Čechách, stejně jako tomu bylo s pozemkovou držbou. A to si tady můžeme dělat historický exkurs všichni, kteří jsme to kdy studovali. Tak si to přiznejme.
A nejde o to, že by ten stát něco ukradl v tomto ohledu, to, co je neprokazatelné. To bychom museli říci, jak se prokazuje v pozemkových knihách vlastnictví toho kterého konkrétního pozemku. A tam bude zapsáno, že to je bez dokladu. V těch pozemkových knihách budete mít, že to je bez dokladu. V tomto ohledu bylo zapsáno právo užívání veřejného majetku pro církev. To je přece něco jiného než právo vlastnické.
A jestli chcete ten dar učinit, učiňte to, ale i ten, kdo se zachová špatně k dárci, je postihován podle darovací smlouvy tím, že může dárce od obdarovaného chtít ten dar zpět. I to platí od roku 1811 na tomto území, vážení přátelé.
Takže v tomto ohledu prosím, abychom když tak jasně říkali, co je prokázáno, co není prokázáno, co bylo ukradeno a co nebylo ukradeno. Kdo navrátí okradeným lidem po pádu bank v 90. letech jejich prostředky? Kdo to bude? Vy, pane ministře financí? Asi těžko. To by nesměla být tato země zadlužená a rozkradená.
Nezlobte se na mě, ale taková argumentace, kterou jste použil, byla zcela neadekvátní situaci, protože vy tady argumentujete jakousi krádeží. Tak se pojďme podívat, jaký byl majetek Československé republiky v roce 1918 při vzniku, v roce 1938, v roce 1948, 1989, jaký byl v roce 1993 k 1. lednu 1993, a podívejte se na ty tunely, kde jsme dnes, s jakým jsme státním dluhem. A o tom se bavme, kde ty majetky zmizely. A nechtějte to po lidech, které jste okradli na mzdách, protože jsou nejnižší v Evropě, protože taková ostuda, jaká se tady odehrává, přece nemá obdoby.
A pokud se budeme bavit o tomto majetku, nejde o to, co vy jste poznamenal na účet předsedy našeho poslaneckého klubu, že tady říká, že to bude znovu ukradeno. To není pravda. Vy to kradete státu, vy to berete těm lidem, kteří to vytvořili. Vy zapomínáte na to, že tady od modu vivendi - a myslím, že to bylo jedno z velmi dobrých vystoupení, které tady bylo jasně historicky dáno, od kterého data se platí nejen platy církevních hodnostářů, ale od kterého data se platí všechny opravy kostelů, klášterů a podobně, toho majetku, který byl veřejnoprávního charakteru. Tak si to řekněme na rovinu.
Tak předložte účet od roku 1930, od té chvíle, kdy došlo k modu vivendi, jakým způsobem ty majetky šly, jakým způsobem šel do toho majetek všech, ale všech daňových poplatníků, ať už to byli věřící katolické církve, ať byli bezvěrci, ať byli v československé církvi husitské, a tito lidé platili opravy všeho toho majetku nemovitého. Přičtěte k tomu mzdy a podívejme se na to, pro koho byl ten modus vivendi výhodný, jestli byl výhodný pro Československou, potažmo Československou socialistickou republiku, protože tento modus vivendi nikdo nikdy nezrušil. A když to teď budeme rušit, tak se na to podívejme, jakým způsobem to bude fungovat. Jestli tady budou občanská sdružení, potažmo církve, mít výsadní postavení, které tady nemá žádné jiné občanské sdružení, které tady nemá žádná jiná součást občanské společnosti, natož aby je měli občané. Přece není možné, abychom se odchýlili natolik od Ústavy České republiky, že bude mít církev větší práva než má občan tohoto státu a než má stát samotný. Nebo to opravdu chcete dopustit? (Potlesk z levé strany sálu.)
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Přihlášku pana poslance Pavla Kováčika jsem šestkrát vypnul, tak jde zřejmě požádat o to, abych byl vystřídán v řízení. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, musím vrátit hold vzdaný mi panem kolegou Kalouskem, panem ministrem financí. I já jemu skládám hold. Opět nezklamal. Jeho schopnost generalizace a převedení všeho na cokoliv se opět projevila.
Takže znovu a lépe možná. Nezpochybnil jsem, co komu jasně a nezpochybnitelně patří, že je třeba dát, vrátit, chcete-li, restituovat. Ale říkal jsem, že tam, kde to není nezpochybnitelně prokázáno, je třeba ten proces přezkoumat. Nebo není snad krádeží, když dáme někomu něco, co mu prokazatelně nepatří? Obráceně se ptám. Aby to nedopadlo - a máme tady tu zkušenost ze zemědělských restitucí. Za združstevněnou hubenou kozu se vracelo deset tučných krav a traktor navrch. Byl bych nerad, aby to dopadlo podobně.
Děkuji. (Potlesk z levé strany.) ***