(18.10 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji ústavněprávního výboru. Zpravodajem výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj je pan kolega Jaroslav Vandas. Zeptám se, zda se chce on vyjádřit. (Ano.) Prosím.
Poslanec Jaroslav Vandas: Děkuji za slovo. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj projednal tento zákon, myslím, že to bylo na 19. schůzi, a nepřijal žádné usnesení.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Paní zpravodajku Jitku Chalánkovou vyzývám a ptám se, zda chce vystoupit. Nechce. Takže tím jsme za blokem zpravodajů a já otevírám rozpravu. Jenom upozorňuji znovu, že se omluvili z našeho dnešního jednání senátoři, a proto dostává jako první slovo pan...
Poslanec Jan Chvojka: Dobrý den. Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já už jsem ke zmíněnému tisku mluvil tuším třikrát, ve všech třech čteních i na výboru, a samozřejmě moje výhrady k němu trvají. Je to tisk, který chce ustanovit protiústavní opatření. Myslím si, že svoboda pohybu a pohybu by měla být omezována výhradně na základě nějakého soudního rozhodnutí a na základě rozhodnutí správního orgánu. V podstatě jsem všechny svoje výtky vyčerpal ve svých předchozích vystoupeních, ale chtěl bych spíše upozornit, a jenom krátce, nebudu ho číst celý, na článek, který vyšel 4. května v Lidových novinách jako článek od pana Varvařovského, všichni víme, od našeho pana veřejného ochránce práv. A on zde v podstatě komentuje tuto normu nebo tento tisk odkazem na určitý historický termín.
Kdysi v 19. století byl termín, a používá se dodnes, který se jmenoval nebo kterému se říkal postrk. Říkalo se, jestli budeš zlobit, tak tě pošlu domů a postrkem. V dnešní době málokdo ví, co to znamenalo. Když to přešlo do lidové mluvy, tak to samozřejmě mělo trošičku jiný význam, ale tenkrát to bylo pořádkové opatření, a to dosti staré, a mělo ten obsah, že ten, kdo někomu něčím vadil, byl donucen odebrat se do své domovské obce a tam setrvat. Cizinci pak byli vykázáni za hranice říše, a aby se takový postup nezneužíval, byl posléze upraven pro celou monarchii jednotně. Podle říšského zákona z roku 1871 mohly být postrkem domů odeslány osoby práce se štítící a veřejné dobročinnosti za obtíž padající, neb osoby bez výkazů výživy a cíle. Stejně tak mohlo být naloženo i s osobami propuštěnými z vězení, avšak pouze tehdy, pokud si odkroutily trest za čin násilný nebo spáchaný ze ziskuchtivosti. Postrk se konečně mohl týkat i žen, kterým se tehdy říkalo veřejné nevěstky. Vůči nikomu jinému se toto opatření užít nesmělo. Pokud se dotyčná osoba nehlásila v místě určení ve stanovené lhůtě, byla tam dopravena nuceně. Bylo pak na domovské obci, aby se o výtečníka postarala a dohlédla na něj.
Inu, zde máme znak nelidské monarchie. Uplynula spousta let, lidskými právy a svobodami se ohání kdekdo, bohužel se však nezdá, že by lidí na okraji společnosti ubývalo. Někdy jich možná i přibývá. Jak už to v podobných situacích bývá, vyrojí se vždy četní vynálezci a novátoři. Předkládají zaručené recepty na ochranu veřejného blaha a klidu řádných občanů. Jedním z takových nápadů má být jakýsi postrk naruby a to je právě opatření, které navrhuje paní kolegyně Řápková spolu s ostatními navrhovateli. Těm, komu v naší vesnici či obci či městě je přiznáno opakované páchání nepravostí, tak jim zakážeme u nás pobývat. Kam však hříšníci půjdou, to nikoho nezajímá, to není podstatné. Domovské právo u nás nemají, tak jaképak copak? Hlavní je, že nebudou u nás!
Já už jsem říkal při svých předchozích vystoupeních, že považuji tuto normu za nesmyslnou. Logika typu, že někomu zakážu pobyt v jedné ulici, ve dvou ulicích, v části obce nebo v celé obci, neznamená to, že pachatel nebude moci páchat svou činnost v obci jiné nebo v ulici jiné či v části obce jiné. Takže já zásadně nedoporučuji schválit tento zákon a přikláním se ke stanovisku Senátu. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Jan Chvojka. Děkuji. A teď zde mám: faktická poznámka - pan poslanec Paroubek. (Sděluje, že má zájem o řádné vystoupení.) Ale to tlačítko, kterým jste se přihlásil, slouží pouze k faktické poznámce. Registruji tedy, že se hlásíte řádně. Prosím, máte slovo. Pokud paní navrhovatelka chce vystoupit s přednostním právem, může nyní. (Dává přednost posl. Paroubkovi.) Pan kolega Paroubek má slovo. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já bych logicky navázal na své předřečníky, kteří se zrovna neztotožňují s tímhle návrhem.
Předložený návrh na změnu zákona o přestupcích je evidentně veden snahou o vyřešení problému, to mu nikdo nemůže vytýkat, se kterým se často setkáváme a který pobuřuje naši veřejnost, že mnozí přestupci unikají potrestání v důsledku neprojednání přestupku v současné zákonné jednoroční lhůtě, a to díky nejrůznějším svým obstrukcím a zneužívání procesních prostředků, ale také často kvůli neschopnosti orgánů rozhodujících o přestupcích a nedodržování lhůt stanovených pro řízení. Právě ve zvýšení aktivity a dodržování řádných postupů orgánů, které rozhodují o přestupcích, je podle nás třeba hledat klíč k vyřešení tohoto problému. Tyto orgány jsou povinny využít všech zákonných prostředků, aby donutily pachatele přestupku k účasti na řízení, a to tak, aby byly zachovány předepsané lhůty. Mají možnost součinnosti s policií a ukládání citelných pořádkových pokut, které mohou být nakonec i vyšší než samotná pokuta za přestupek. Tyto možnosti však nedostatečně využívají. Nedostatky jsou ale i na straně orgánů policie a státních zastupitelství, které jsou také povinny s co největším urychlením odevzdávat či postupovat přestupkové věci k rozhodnutí orgánům rozhodujícím o přestupku.
Samotné prodloužení prekluzivní lhůty na dva roky by podle nás vedlo ve většině případů jen k dalším prodlevám a průtahům řízení ze strany všech těchto orgánů. Stanovení dvouleté lhůty pro projednání všech přestupků by také mohlo vést k absurdním situacím, kdy by mohl být s ohledem na to, že do běhu lhůty se nepočítá doba trestního řízení pro tentýž skutek, projednatelný přestupek třeba i po třech letech, tedy v době, kdy jsou promlčeny i některé trestné činy. Taková situace by byla absurdní a nesystémová, i když je úprava promlčení trestných činů od prekluze přestupků samozřejmě odlišná.
Za cestu správným směrem považujeme zrychlení a zkvalitnění práce orgánů rozhodujících o přestupku, využívání pořádkových pokut, jejichž horní hranice by se mohla i zvýšit, zlepšení součinnosti s orgány činnými v trestním řízení a také diferenciaci prekluzivních lhůt podle závažnosti přestupku, tedy přijetí obdobného principu, jaký upravuje trestní zákoník u promlčecích dob trestných činů.
Pro paní poslankyni není překvapením, že národní socialisté pro tento její návrh nebudou hlasovat.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Paroubek. Já se zeptám, zda se ještě někdo... V rámci rozpravy chce vystoupit paní navrhovatelka, nebo se závěrečným slovem? Nechám to na vás. Závěrečné slovo. Takže se ptám, zda se někdo hlásí ještě v rámci rozpravy. Nehlásí se nikdo. Končím tedy rozpravu a jsou před námi závěrečná slova. Paní navrhovatelka. Prosím.
Poslankyně Ivana Řápková: Děkuji. Dámy a pánové, já bych si dovolila v závěrečném slovu reagovat na některé připomínky. Všichni ti, kteří spojují tento návrh zákona s domovským právem, které bylo zrušeno na počátku 20. století, si buď tento zákon nepřečetli, nebo nevědí, o čem hovoří. Instrument zákaz pobytu již existuje v trestním zákoníku a zcela běžně ho soudy využívají. Z tohoto důvodu se není čeho obávat, aby tento instrument nemohl fungovat i v rámci přestupkového zákona. ***