(19.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
S tím nesporně souvisí i primární význam práce, která je základním socializačním činitelem a spolu se vzdělaností podmínkou kvalitního života člověka. Kauzalita nezaměstnanosti, chudoby, bezdomovectví, nemoci, alkoholismu, rozvodovosti, kriminality, sebevražednosti a dalších sociálněpatologických jevů je naprosto evidentní.
Ne, ne, desocializace není jen prázdný pojem, ale reálná sociální hrozba. Při pohledu na problémy sociální disharmonie a kauzální souvislosti s osobními pocity občanů stále častěji nalézáme změny priorit.
Donedávna byla základním prizmatem vnímání naší reality osobní svoboda. To zní nepochybně velmi dobře a je lákavým tématem intelektuálních diskusí. Jinak ovšem zní slovo svoboda těm, kteří nemají problém s naplněním požadavků základních životních potřeb, a zcela jinak pak těm, kteří jsou v podstatě bez šancí nejen na společenské uplatnění, ale kterým chybí reálná možnost obrany proti sociálnímu vyloučení.
Dámy a pánové, je vskutku znepokojivé, že narůstá četnost postojů, především těch úspěšných, kteří z tíživé sociální situace viní jen nositele této problémové sociální role. V Praze, Brně a dalších městech protestovaly v uplynulém týdnu tisíce občanů proti současné vládě, korupci a rozkládání republiky. Veřejnoprávní televize měla zprvu problém podat objektivnější obraz protestů. Pod tlakem protestujících musela ale svůj přístup postupně změnit.
Pozoruhodně demagogicky a arogantně na protesty veřejnosti zareagovali čelní představitelé prokorupční Nečasovy vlády. Předseda vlády médiím oznámil, že sice občané právo vyjádřit vlastní názor mají, ale že jeho vláda si bez ohledu na to bude dělat, co chce, a bude kritické názory veřejnosti ignorovat.
Ministr financí Kalousek zašel dokonce ještě dál. Protesty občanů proti korupci, rozkrádání veřejného majetku a proti neschopné a asociální vládě označil za ohrožení demokracie. Volání českých občanů znechucených současnou vládou po spravedlivějším režimu a spravedlivějším vládnutí přirovnal Miroslav Kalousek, sice oklikou, ale přece jenom, k myšlení a snahám Adolfa Hitlera. Pokud vezmeme ministra Kalouska za slovo a uplatníme jeho logiku do důsledků, pak ministr financí de facto oznámil, že režim založený na korupci a okrádání občanů je totožný s demokracií a že občan, který proti režimu korupce a rozkrádání protestuje, není demokrat. Toho, kdo chce změnu současného korupčního a asociálního stylu vládnutí a současného nedemokratického systému, ministr financí přirovnává s mazaností jemu vlastní k Hitlerovi.
Z arogance premiéra Nečase k názorům veřejnosti a z neomalenosti ministra financí k těm, kdo si dovolili vyjádřit nesouhlas s režimem a vládou, je zřejmé, že koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných a její papaláši už překročili všechny myslitelné meze. Členové Nečasovy vlády a stranické špičky vládní koalice se brodí v lobbistických a korupčních skandálech, plnými hrstmi rozhazují veřejné prostředky svým klientům, kmotrům a některým vyvoleným úřednicím a úředníkům. Veškeré náklady svého mizerného, ekonomicky negramotného a prokorupčního vládnutí přesouvá vládní koalice na občany a stát. Těm, kdo žádají nápravu, se otevřeně vysmívá, uráží je sprostými nálepkami.
Veřejnost se v posledních letech znovu a znovu dovídá o tom, že desítky a stovky miliard odtékají z veřejných rozpočtů, z veřejného pojištění, mizí v daňových únicích. V těchto týdnech nám nejčistší předseda vlády a nejlepší ministr financí sděluje, či sdělují, že jim, jejich negramotné ekonomické politice nestačí ani zdražení potravin a dalších základních potřeb. Slovy vládního programového prohlášení, sociálně citlivým způsobem dojde ke zkrácení, zefektivnění čerpání a k zamezení zneužívání porodného a důchodů.
K tomu jen krátkou poznámku. Vyhladověním krávu k dojení ani moderní ekonomiku k růstu nikdo nepřivede. Tvrdím, že vláda, která nechápe ty nejzákladnější ekonomické souvislosti, nemá právo na existenci. Tupým snižováním soukromé a veřejné spotřeby a likvidací nebo privatizací veřejných služeb se nejen v této zkorumpované zemi ekonomika nezvedne. Multiplikační efekty negramotných škrtů ve veřejných výdajích a omezování mezd a spotřeba vedou logicky jen ke stagnaci a k prohloubení krizových tendencí.
Dámy a pánové, měli bychom možná politovat nebohého premiéra Nečase za to, že nevěděl, s kým vlastně sedí v Topolánkově kabinetu. Měli bychom mu vyjádřit upřímnou lidskou účast nad tím, že se mu přes jeho horlivou snahu o dobré, rozpočtově odpovědné a protikorupční vládnutí nahrnuli do vlády lidé politicky i jinak zdiskreditovaní, s velkým apetitem a mnohdy i bez jakékoli odbornosti pro řízení resortů, které jim důvěřivě svěřil. Je nutné předsedu vlády litovat v situaci, kdy mu rodná strana neumožňuje odpovědně a protikorupčně vládnout a kdy mu grémium Občanské demokratické strany hází klacky pod nohy, dodává těžko použitelný personál a snaží se místo něj řešit i problémy státního zastupitelství? Je skutečně nutné politovat čistého a s ohledem na vzdělání logicky a přesně uvažujícího předsedu vlády, který se skutečně nemůže orientovat v prudkých změnách počasí a ve vývoji ekonomiky, ani v prudkých změnách kurzu v resortech, které by měl řídit?
Jistě na tom něco bude. Kdo by ostatně uřídil ministra školství, který personálně a koncepčně nosí a mění zásadní návrhy i rozhodnutí ze dne na den? Kdo by uřídil ministra práce a sociálních věcí a jeho koncepční a softwarové kreace? Je jistě nad lidské síly předsedy vlády věčně budit ministra zahraničí a dohadovat se s ním, kdy mluví na oficiálních jednání ze spaní a kdy vyjadřuje oficiální postoje premiéra a vlády. Kladu si otázku, zda parlamentní opozice na takto politováníhodného premiéra v jeho slabé a nezáviděníhodné pozici není příliš přísná.
Ze zjištění Centra pro výzkum veřejného mínění ale vím, že s činností současné vlády není v poslední době spokojeno 79 % občanů. Celých 83 % dotazovaných se pak nelíbí personální složení kabinetu. Takže dámy a pánové, parlamentní opozice je v kritice vlády s občany naprosto zajedno.
Parlamentní volby ve Slovenské republice skončily nedávno přesvědčivým vítězstvím levice. Už před volbami se uváděly dvě příčiny toho, proč Fico porazí na hlavu své pravicové soupeře. První byla asociální politika dosavadní vládní pravicové koalice, druhou pak do očí bijící zkorumpovanost vládních stran a v důsledku toho rostoucí odpor slovenské veřejnosti ke korupci a klientelismu v politické i jakékoli jiné podobě. ***