(19.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže není možné prostě tvrdit, že tohle jsou věci, o kterých se nebudeme bavit. Nakonec to probublává tím, že ty informace získáváme tím, že se všelijak telefonuje. Ale to nejsou normální poměry. Já myslím, že i v tomhle, jsem si jist, že i v tomhle vláda selhává v tom demokratickém zvládání problému, a to není samozřejmě zdaleka jediné. Ale mně to připadá neomluvitelné.
Mně připadá neomluvitelné to, že ve chvíli, kdy vláda má ministry, o kterých vlastně už víme, že nejsou schopni ten problém zvládnout, tak se klidně stane, že se řekne, tak mu dáme ještě do dubna čas, budeme zkoušet, jestli to zvládne, nebo ne. Copak se nechápe, že na takové experimenty tady vůbec není prostor? Tady přece není čas, budeme tři měsíce čekat, jestli se dotyčný ještě vzpamatuje! On mezitím vyházel všechny lidi, kteří tomu rozuměli, a my budeme čekat, jestli se to naučí? Rozumíte, to přece je laboratoř, to ministerstvo, kde budeme zkoušet, jestli se ještě chytne? Uvědomte si, že to není žákovský mančaft fotbalu, ve kterém si můžeme zkoušet zadáka, jestli se chytne, nebo ne! Tohle je vláda, která administruje miliardy prostředků, na které jsou navázány rozpočty krajů, projekty, které jsou často pro nás dneska životně důležité. Já jsem o tom už mnohokrát mluvil. Co se týče dopravní infrastruktury, tak z běžného rozpočtu Moravskoslezského kraje čerpáme 50 mil. a z evropských peněz 500. Když ty peníze prostě nebudeme mít, tak nebude opravena skoro žádná díra. Máme na to směšně z vlastního rozpočtu. Tohle jsou dneska věci, kterými lepíme díry, které nejsme právě dnes schopni platit z řádného rozpočtu. A tady na někom zkoušíme, jestli to sežene, nebo ne.
Mně to připadá, že to je naprosto nezodpovědný postup! Já se domnívám, že vláda tady také prokázala, že nemá základní svědomí a odpovědnost, aby měla právo v této zemi o tak vážných věcech dále rozhodovat. Proto budu samozřejmě hlasovat pro to, aby odešla! (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek, po něm pan poslanec Jiří Šlégr.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená vládo, hlasování o nedůvěře vládě i tehdy, pokud nedopadne odchodem vlády, má hodnotu mimo jiné v tom, že umožní opozičním poslancům se v plné šíři vyjádřit k tomu, co vláda dělá špatně, a proč by tedy vláda měla odejít. Mnoho jiných možností opoziční poslanci nemají. A ještě méně těchto možností mají obyčejní občané.
Podpora současné vládě je na 14 % a je jen otázkou, zda vláda může klesnout, pokud jde o svou důvěryhodnost, ještě níže. Lidé již pochopili, že ve Sněmovně, ve které má vláda velmi bezpečnou většinu, se nápravy nedočkají. Ve společnosti díky tomu narůstá napětí, znechucení z vládní politiky a politiky vůbec a z politiků zvlášť. Lidé již příliš nerozlišují ani mezi vládou a opozicí. Po necelých dvou letech od velmi zjitřené volební kampaně před sněmovními volbami bychom právě dnes měli vyhodnotit ty marketingové akce, které se významně podepsaly na konečném výsledku voleb a utvořily takto svým složením, abych to řekl slovy francouzského krále Ludvíka XVIII., podařenou Sněmovnu - dinosauři, Přemluv bábu a Řecko, abych jmenoval alespoň ty nejprolhanější marketingové akce.
Tak pěkně popořádku. Nejprve dinosauři. Věci veřejné, deklarovaná strana přímé demokracie, rozuměj zakamuflovaných vnitrostranických referend, erotického kalendáře, to bylo zatím asi to nejlepší z politické tvorby Věcí veřejných, se proslavila před volbami jako hnutí udatných bojovníků proti dinosaurům a korupci. Po krátkém čase od voleb musel užaslý občan zjistit, že tito lidé, o nichž neměl tušení až do chvíle, kdy se objevili na ministerstvech a ve vysokých parlamentních funkcích, překonali svou nestoudností všechno, co tady do té doby bylo. Stačí si jen vzpomenout na soudní proces před 14 dny, jehož hlavním aktérem je dokonce hlavní náčelník této strany. Před 14 dny měl užaslý národ po celý týden možnost sledovat vlastně v přímém přenosu nechutnou reality show ne nepodobnou jiné pokleslé show z hotelu Paradise, kterou opravdu otrlí diváci sledují s perverzním potěšením v televizi. Pohled do útrob strany údajné přímé demokracie, čiré transparentnosti, boje proti korupci a dinosaurům byl vskutku nevábný.
Jsem i dodatečně velmi rád, že jsem po vyhraných volbách v květnu 2010 odešel z funkce předsedy nejsilnější strany v zemi. Přiznám se, že jedním z hlavních důvodů bylo to, abych nemusel jednat s představiteli tohoto podivného zájmového uskupení o koaliční spolupráci, což by mělo jen jediný výsledek - legitimizoval bych tuto mocenskou skupinu, politickou odnož šmírovací agentury, legitimizoval bych jejich představitele a posvětil bych v uvozovkách potřebnost a mravní oprávněnost koalice ODS a TOP-09 s Věcmi veřejnými. Takhle je to jen a jen plná osobní a politická odpovědnost pánů Nečase a Schwarzenberga. Oni si vybrali koaličního partnera zcela svobodně a přitom věděli, o co jde. Staroněmecké přísloví praví: "Společně chyceni, společně pověšeni." Já vás uklidním, pochopitelně v tomto případě to myslím zcela obrazně.
Podařeným mediálním skečem byla také akce Přemluv bábu, která měla odradit emočně působivě od účasti ve volbách či alespoň od volby levice významnou část seniorů. Ti měli cítit jakési vnitřní provinění, že stále ještě žijí a čerpají jaksi nadbytečně důchod pro svůj neužitečný život ve světě, kterému již vůbec nerozumějí. To byl leitmotiv tohoto klipu. A že by tedy neměli hlasovat proti pravicovým stranám a jejich prozíravým reformám a jimi připraveným světlým zítřkům. Tato výtečná akce byla ještě vhodně doaranžována studentskými volbami na středních školách. Neříkám, dámy a pánové, že mě naplňuje nadšením, že mohu říci já jsem vám to říkal, když vidím současný vývoj platů středoškolských učitelů a slyším úvahy o tom, že bude v krátké době potřeba zrušit 17 tisíc učitelských míst. Je to smutné. Akce oblbni bábu a dědka byla politicky nadmíru úspěšná, věřím, že spokojení důchodci jsou dnes připraveni se hlavním protagonistům této výzvy v uvozovkách složit na pomník. Statisíce důchodců po drakonických takzvaných reformách dnešní vlády stojí před skutečnou Sophiinou volbou - utratit ztenčující se reálný důchod za dražší nájemné, aby měli střechu nad hlavou, nebo za jídlo, aby přežili, nebo za léky, které k životu nezbytně potřebují. Ano, žijeme ve svobodné společnosti. I důchodce si může vlastně zcela svobodně vybrat. Je jen otázka, k čemu je taková svoboda pro důchodce, který má 8 či 9 tisíc korun důchodu. Pro občany z toho plyne pro příští volby jediné poučení - nenechat si radit celebritami se statisícovými měsíčními příjmy předem adorovanými pravicovými médii a stát se skutečnými a nezávislými občany hájícími svobodu a své oprávněné zájmy.
A co Řecko? Také dobrý předvolební skeč. Prý se brzy zhroutí česká ekonomika. Ještě dnes čtu nehoráznosti o 13. důchodu, jednorázovém výdaji státu v roce bez valorizace důchodů, a dívám se na konstantní výdaje státu, které chce tato vláda zajistit ve státním rozpočtu jako věcné břemeno příštím generacím. Například opt-out v důchodech a národem velmi oblíbené církevní restituce, vlastně přesněji restituce katolické církvi, a abych byl zcela přesný, což není nic jiného nežli finanční reparace vyplácená národem katolické církvi po dobu příštích 30 let. ***