(18.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
My máme, mimochodem, osmou nejnižší nezaměstnanost mladých lidí do 25 let v celé Evropské unii. Naše nezaměstnanost je šestá nejnižší, náš veřejný dluh je sedmý nejnižší, náš rating je devátý nejlepší v rámci Evropské unie podle Standard and Poor's a také jsme v loňském roce měli devátý nejnižší deficit veřejných financí.
Z relevantních zahraničních institucí, které nemají na politickém zápase v České republice žádný zájem, dostáváme potvrzení, že jdeme správnou cestou. V srpnu loňského roku došlo ke zvýšení ratingu České republiky agenturou Standard and Poor's o dva ratingové stupně. To v době, kdy od roku 2010 došlo v Evropě k 70 snížením ratingu a pouze ve 12 případech ke zvýšení ratingu a pouze v případě České republiky a Estonska o dva ratingové stupně. Koneckonců na nedávné návštěvě v České republice generální tajemník Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj /OECD/ pan Gurría upozornil - cituji: "Všichni si toho všímají. Trhy jdou dolů a vaše hodnocení nahoru. I tyto vlivy se přinášejí a je třeba je brát v úvahu," uvedl. V současné době je Česká republika pro finanční trhy důvěryhodnou zemí, což potvrzuje i nedávná zpráva agentury Moody's, která pozitivně hodnotí záměr rozpočtových úspor v nejbližších letech. Bagatelizovat tyto signály nelze, ale mohou se změnit ze dne na den.
V těchto souvislostech opozice hraje nebezpečnou hru s důvěryhodností naší země. Právě důvěryhodnost či kredibilita je dnes důležitější než kdy jindy. Nesmíme dělat žádné úhybné manévry. Tady se ukazuje, kdo myslí slova o rozpočtově zodpovědné politice vážně.
Sociální demokracie verbálně podporuje smlouvu o fiskální odpovědnosti na evropské úrovni, která vyžaduje směřování k vyrovnaným rozpočtům. Svým voličům přitom zatajuje, že s přísnými fiskálními pravidly na evropské úrovni je její domácí program absolutně neslučitelný. Na domácí půdě ovšem reformy torpéduje, obstruuje, vyvolává kvůli nim hlasování o nedůvěře vládě či je neustále žaluje u Ústavního soudu. Hraje si s ohněm jako malé dítě, které sedí na sudu s prachem a škrtá sirkami. Neznalost opozici neomlouvá. Cena za tento hazard s deseti a půl milionem našich spoluobčanů je příliš vysoká.
Co tato země opravdu nepotřebuje, co nepotřebují její obyvatelé, je politická nestabilita a změna reformního kurzu. Balancujeme jako provazochodci nad propastí a opozice v této chvíli chce přeseknout provaz. Vůbec si nepřipouští, že na tom provaze chodí s námi a že tam s námi chodí deset a půl milionu obyvatel této země. Naší opozici je to jedno. Stačí málo, aby finanční trhy změnily svůj pohled na naši ekonomiku. (Výkřik z levé strany sálu: Fuj!) To by se projevilo prodražením dluhové služby, ztrátou dosud relativně vysokého kreditu České republiky v zahraničí a zvýšením tempa zadlužování především prostřednictvím dluhové služby.
Sklouznout do dramatické, nazvěme to diplomaticky, eufemisticky jižní reality, tedy do reality státu, který v podstatě řízeně bankrotuje pod dohledem mezinárodních institucí, je snazší, než si mnozí uvědomují či si chtějí připustit.
Česká republika dnes patří mezi země s nejnižšími úroky desetiletých dluhopisů. Portugalsko je má téměř čtyřikrát dražší, Maďarsko a Irsko dvaapůlkrát dražší, Polsko a Španělsko je mají dražší o 50 %. Jsme zhruba na úrovni Belgie. Jenom pro srovnání: Maďarsko má úroky 8,6 %, Irsko 8,2 %, Polsko 5,5 %, Španělsko 5,2 %, sousední Slovensko 5 %, Itálie 4,9 %, Česká republika 3,7 %, Belgie 3,3 %. Francie například 3 %.
Místo aby sociální demokracie v praxi prokázala své evropanství a podporovala v praxi principy v Evropě dnes vyžadované dluhové brzdy, stává se naopak společně s komunisty ve skutečnosti brzdou reforem a brzdou zvyšování zadlužování. (Hluk v levé straně sálu. Výkřik zleva: Ať žije Nečas! Potlesk. Předsedající vyzývá ke klidu.) To si nemůžeme dovolit a nesmíme strkat hlavu do písku před problémy, se kterými se dnes potýká celá vyspělá Evropa, ať už jsou tam u moci vlády pravicové, nebo levicové.
Sociální demokracie zná na současné problémy jeden jednoduchý recept. Masivně zvyšovat daně, zvyšovat sociální výdaje a zastavit reformy. Tento smrtící koktejl si naše země nemůže dovolit. Nemůžeme podvázat výkon podniků a neúměrně zvyšovat nezaměstnanost. Znovu připomínám, máme ji šestou nejnižší v rámci celé Evropské unie. V době sociální demokracie jsme byli až na patnáctém místě. To ukazuje, kdo to s nezaměstnaností umí a kdo ne.
V tomto kontextu bych se ještě vyjádřil k tomu, že opozice spolu s odbory viní vládu z takzvaných asociálních reforem. Opakovaně uvedu několik skutečností vyvracejících podobné mýty.
Rodiny s dětmi u nás platí podle OECD, čili nikoli podle nějaké domácí instituce, nejnižší daně z příjmu v celé Evropské unii. Daňová reforma s daňovými bonusy a slevami byla mimořádně výhodná především pro nízkopříjmové rodiny s dětmi. Jejich příjmy byly po odpočtu všech daňových slev zatíženy nízkou až nulovou daní. Bezmála čtvrtina rodin s dětmi dosáhla na takzvaný daňový bonus, takže jim byly vypláceny různě vysoké částky z titulu daňového zvýhodnění na děti. Tyto domácnosti tak v řadě případů měly vyšší čistý příjem, než byl příjem hrubý. Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, kde rodina s dvěma dětmi a jedním zaměstnaným členem a druhým například na rodičovské v průměru v porovnání se stejně vydělávajícím jednotlivcem, který žije osaměle, od státu více získává, než do něj vkládá. Peněžní dávky jsou v tomto případě vyšší, například v podobě bonusu a daňových slev, než daň z příjmu zaměstnanců a příspěvek na sociální zabezpečení. Náš systém prorodinné politiky patří při zohlednění délky pobírání mateřské a rodičovské i výše těchto dávek v poměru k průměrné mzdě mezi vůbec nejvstřícnější v Evropě. Ať se to někomu líbí, nebo ne.
Průměrná reálná výše důchodu byla v loňském roce nejvyšší od pádu komunismu a dosahovala 114 % výše roku 1989. V roce 2010 byla reálná výše důchodů o více než 12 % vyšší než v roce 2005. Jak jsem již řekl, nezaměstnanost je šestá nejnižší v Evropské unii. Tato fakta jistě nejsou žádný důvod k jásotu a k nějakému zbytečnému sebevědomí, ale také ne k defétismu, který šíří oponenti vlády.
Závěrem bych se ještě strašně rád zmínil o takzvaném protikorupčním étosu sociální demokracie, který tady zmiňoval i s odkazem na různé odposlechy pan předseda Sobotka. Myslím si, že ve svých vlastních řadách - a připomenu případy jejich pardubické organizace, nebudu připomínat onen vybraný slovník pana poslance Váni, který v těchto odposleších slyšíme... Můžu uvést příklady jejich jihočeské organizace a blízkého spolupracovníka hejtmana Zimoly, který činí nátlak ve prospěch konkrétních projektů na ředitele regionálního úřadu. Mohu tady připomenout roztomilé odposlechy z Prahy 9, kde je hned více než desítka sociálních demokratů obviněných z korupce. Když je tady taková bohatá debata, oblíbená debata o obálkách, chci připomenout bývalého předsedu Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka. Pravda, ten peníze nenosil v obálkách, ale v umaštěném sáčku, mám na mysli papírovém sáčku. Dnes je to kandidát sociální demokracie, pokud se nepletu, do Senátu.
Takže chce-li někoho moralizovat sociální demokracie, chce-li někoho mistrovat, nechť si, prosím, v prvé řadě zamete před svým vlastním prahem! Děkuji. (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní faktická poznámka pan poslanec Vítězslav Jandák. Poté s přednostním právem žádá o vystoupení... Aha.
Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové - říkat v této situaci vážená vládo by myslím nebylo vhodné, když chci, aby tato vláda odešla. Bylo zajímavé tady poslouchat pana premiéra, jak se doslova rochní v odposleších. Myslím, že v naší historii už tady jeden takový byl, a jak dopadl. Ale to jsem říct nechtěl.
Já mám pocit, že tady nastala chvíle, a ona by měla panovat vždy ta chvíle, že budeme mluvit upřímně. A já vám řeknu upřímně, já jsem si nikdy zvlášť nevážil tohohle premiéra této země. Oproti jiným. (Potlesk zleva.) Myslím, že patří do té spodní garnitury! Ale přesto jsem chápal a říkal si, no snad on chápe, když slyší hlas lidu, že 84 % lidí jeho a jeho vládu nechce, že z toho vyvodí nějaké důsledky! A on nám tady přednáší o tom, jak chce tuto zemi léčit.
Pane premiére, prosím vás, přestaňte ji léčit, nebo zemře ta zem! (Potlesk zleva.) A zamyslete se nad tím, co slyšíte z médií, na ulici a všade. Prosím vás, přehodnoťte svůj názor, svou urputnost valašskou a jděte vod válu! Na shledanou! (Povzbuzující výkřiky a potlesk zleva.) ***