(18.10 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Předkladatelé totiž ve své důvodové zprávě považují fungování stávajícího průběžného systému důchodového pojištění z dlouhodobého hlediska za ekonomicky udržitelné. Nesouhlasí se zavedením tzv. druhého pilíře důchodového systému, tedy důchodového spoření, s odůvodněním, že ve svém důsledku postihne negativně zejména zaměstnance s nízkými příjmy, kteří si nedokážou naspořit dostatečné finanční prostředky na zajištění ve stáří nebo při vzniku invalidity. Česká strana sociálně demokratická kritizuje a kritizovala již v době projednávání zákonů důchodové reformy zavedení, resp. přesměrování části plateb z pojistného ve výši 3 % na individuální účet do druhého pilíře, tedy na účet důchodového spoření. Do politického žargonu se podařilo levici infiltrovat pro tento případ nepříliš přesné používání termínu vyvádění peněz z průběžného systému.
I v důvodové zprávě, a to je zajímavé, však předkladatelé připouštějí, že česká vláda v reakci na některé zahraniční příklady zvolila cestu jednak dobrovolného nasměrování peněz do druhého pilíře a také relativně nízké sazby pojistného, rozumějme rozumné sazby pojistného, které má být přesměrováno do důchodového spoření.
Já tady teď nechci zavádět obšírnou debatu, které jsme byli svědky v době projednávání důchodové reformy, ale již v té době bylo mnohokráte konstatováno, že v důsledku demografického vývoje samozřejmě roste podíl seniorů, nepříznivě se mění poměr plátců a důchodců v systému důchodového zabezpečení. Státní systém důchodového zabezpečení proto není při nynějším nastavení dlouhodobě udržitelný. Cílem důchodového spoření je především získat nové zdroje na financování penzí budoucím generacím a diverzifikovat přitom riziko, zajistit vyšší zhodnocení jednotlivých úložek.
Předkladatelé, musím také říci, v důvodové zprávě navíc velmi účelově pracují s myšlenkou, že na novém systému vydělají pouze nejbohatší skupiny. Velmi účelově se v této souvislosti také zmiňují i o nízkých průměrných hodnotách zhodnocení v penzijním připojištění. Vůbec vlastně neuvádějí, že právě změnou pravidel penzijního připojištění a jejich transformací do účastnických fondů, včetně oddělení majetku penzijních fondů od majetku účastníků penzijního připojištění, se umožní vyšší zhodnocení úložek.
Předkladatelé, jak je známo, nesouhlasí se změnami v důchodovém systému a pojetím důchodové reformy. Snaha o odložení termínu účinnosti zákonů je tedy pouze průhledným nástrojem, nebo chcete-li manévrem blokování nezbytných reforem v důchodovém systému. Byl jsem toho svědkem na jednání členů rozpočtového výboru se zástupci mise měnového fondu, kdy mimo jiné zástupci té poslední mise Mezinárodního měnového fondu velmi pozitivně hodnotili úsilí české vlády v této oblasti.
Na konto legislativní kvality tohoto tisku, a o tom se pan předkladatel nezmínil, je nutno konstatovat to, co také uvádí ve svém stanovisku vláda: Případné schválení návrhu na odložení účinnosti - totiž nejen zákona o důchodovém spoření, ale i toho měnového zákona - by vedlo k totálnímu chaosu v případě penzijního připojištění, protože transformace na doplňkové penzijní spoření, která již probíhá, by se stala fakticky neproveditelnou. Došlo by tedy k obrovské ztrátě důvěry ve vztahu k penzijnímu spoření, ve vztahu k doplňkovému penzijnímu spoření.
To snad si předkladatelé, alespoň tak předpokládám, nedali jako cíl tohoto návrhu. Z těchto důvodů, a mohl bych samozřejmě pokračovat dále, tedy navrhnu zamítnout sněmovní tisk 589 již v prvém čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, takže otevírám obecnou rozpravu. Do ní se hlásí pan poslanec Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Začnu tím, že podpořím návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Z úst předkladatelů jsme slyšeli, jak za vlád sociální demokracie byl přebytek a teď je deficit na důchodovém účtu, jako by politici kterékoliv strany mohli ovlivnit demografický vývoj. Já myslím, že je třeba říct, že odcházejí do penze mnohem populačně silnější ročníky než ty, které přicházejí do práce.
(K poslancům soc. demokracie:) Můžete kývat hlavou, že to tak není, čísla mluví jinak! Jestliže letos se odhaduje, že schodek bude kolem 40 miliard, a souhlasím s číslem, jaký byl schodek v minulém roce, tak přesně tahle čísla jsou podnětem k tomu, abychom změnili stávající systém. Nemůžeme se tvářit, že tento systém je dlouhodobě ufinancovatelný! Samozřejmě že populární, populistické, bezbolestné řešení je: odložme to na někdy jindy, až bude lépe. Já se ptám: kdy bude lépe? Až bude schodek na důchodovém účtu ne 40 % schodku státního rozpočtu, ale 50, 60, 70? To bude určitě lépe? Myslím si, že je zodpovědné někdy začít. A my jsme rozhodli, že začneme 1. ledna 2013. Vy se sice můžete tvářit, že zdroje jsou. Někdy vám to voliči uvěří, někdy ne. Pak sami říkáte, že nemůžete plnit své volební programy, protože ekonomická realita je jiná. A ekonomická realita je jiná! Myslím si, že v Evropě se neočekává dlouhodobě, že by nějak výrazně rostly ekonomiky evropských zemí, nevyjímaje naši českou ekonomiku.
Takže návrh, který tady předkládáte, znamená: nechceme nic řešit, uvidíme, odložíme. My si myslíme, že to řešení je špatné.
Pan kolega zpravodaj už mluvil o tom, jak hodnotí tento návrh důchodové reformy v zahraničí či odborné kruhy. (Nesouhlasné poznámky poslanců ČSSD.) Je to slyšet i tady, ale jestli vám to připadá vtipné, tak možná. Tak jste se zasmáli někteří. Nevím. Návrh, který jste tady předložili, není nic jiného než to, co jste tady říkali před třemi, šesti, devíti měsíci. Pořád ta pohádka o tom: teď nic neřešme, všecko v zásadě funguje. Vy jste proti snižování nákladů, vy jste proti zvyšování daní, vy jste proti všemu, cokoliv vláda či koalice navrhne k tomu, aby se snižoval schodek státního rozpočtu. Současně vystupujete jako proevropská strana a říkáte: my chceme plnit tu maastrichtská kritéria, tu fiskální kompakt. Reálně ovšem svými postoji při hlasování děláte všechno pro to, aby Česká republika ta kritéria nikdy neplnila! (Potlesk poslanců ODS, nesouhlasné projevy poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím pana poslance Opálku. Máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, dovolte i mně, abych se vyjádřil velmi stručně k tomuto návrhu. Já myslím, že v této chvíli bychom měli oddělit dva problémy, které tento návrh řeší. První problém je problém státního rozpočtu a sekera, kterou účinnost tohoto zákona zatne. A druhý problém je samozřejmě důchodová reforma a tady chápu, že různé politické strany mají na řešení důchodové reformy jiné pohledy. Ono záleží v čí prospěch a v čí neprospěch se bude ten problém řešit.
Chci říci, že jestli pan zpravodaj hovořil o důvěře, která může být znehodnocena, tak upřímně řečeno nevidím velkou důvěru v této společnosti, že by tleskala a čekala netrpělivě na druhý pilíř. Já si totiž ani nemyslím, že jsou ti, kteří na druhém pilíři můžou vydělat, protože ti, kteří se do něj pustí, nemají žádnou jistotu, že peníze, které tam vloží, budou zhodnoceny více než v prvním pilíři, protože tam to zhodnocení jde podle toho, jak se valorizují mzdy, kdežto ve druhém pilíři zhodnocení bude odpovídat situaci na trhu. A jestli se zde hovořilo o tom, že se zamezily bariéry k většímu možnému zhodnocení těchto úložek na kapitálových trzích, tak musím říci - ale za jakou cenu? Za cenu rizik, kdy může také dojít k tomu, že ten, který tam peníze vloží, zapláče nad výdělkem, protože jistotu nemá žádnou. A jestliže nám tleská Mezinárodní měnový fond, který zde zastupuje finanční kapitál, tak to pro mě není žádný reprezentant toho, který chce, aby v jednotlivých zemích se důchodovému fondu dařilo, protože tleskal samozřejmě i tam, kde došli k daleko horším a rychlejším propadům. ***