(17.50 hodin)
(pokračuje Bendl)
Pokud se týká konkrétních kroků, tak jsou tam tři takové oblasti, které jsou hodně diskutovány. Jednou je zastropování plateb, takzvaný capping, který Česká republika zásadně odmítá jako administrativně náročné řešení, které k žádné konkurenceschopnosti nepřispívá. Stejně tak odmítání povinné ozeleňování některých oblastí zemědělství a s tím související tlak Evropské komise na to, aby 7 % půdy naši zemědělci dali do klidu. To je něco, s čím zásadně nesouhlasíme. My, pokud se týká ozeleňování, prosazujeme dobrovolný princip, tak aby se zemědělci sami mohli rozhodnout, co je v tom procesu, případně v ozeleňování, pro ně výhodné, či nikoliv. Chceme, aby nebyli pod tím tlakem, který by nutil naše zemědělce k tomu dát 7 % do klidu, případně aby až 30 % byli nuceni dát do ozeleňování.
Musím říci, že se zemědělské diplomacii věnuje Ministerstvo zemědělství poměrně intenzivně. Já jsem měl řadu bilaterálních jednání s polským ministrem zemědělství, s německou ministryní zemědělství, potkal jsem se se švédským kolegou, potkal jsem se naposledy zde v Praze s kolegou ze Spojeného království Velké Británie, který navštívil Českou republiku. Ladíme a postupně domlouváme společný přístup vůči společné zemědělské politice, tak aby naše zemědělce nepoškodil, ba naopak, aby jim byl ku prospěchu.
Domníváme se, že definitivní rozhodnutí nepadne v příštím roce. Padne zřejmě asi až v roce následujícím. Byť si velmi slibujeme od dánského předsednictví, tak se zdá, že je to otázka natolik složitá, tolik významná pro řadu evropských zemí, že neočekáváme, že by k nějakému definitivnímu rozhodnutí o tom, jak bude vypadat společná zemědělská politika, v příštím roce vůbec došlo. Od následného kyperského a irského předsednictví to vidíme jako velmi problematické. Proto se v tuto chvíli nejvíce soustředíme na Dány. Já jsem s dánskou ministryní seděl nad problematikou společné zemědělské politiky několikrát. Věřím, že si vyjdeme vstříc. Řešíme i aktuální věci, které se nás v této oblasti týkají.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě bude doplňující dotaz? Nebude. Můžeme tuto interpelaci ukončit.
Jak jsme na tom s časem? Ještě pan poslanec Vandas může přednést svoji interpelaci na ministra Drábka. To bude tedy zřejmě poslední interpelace. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Vandas: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám trochu zjednodušenou situaci, protože kolega Šlégr už tady přednesl interpelaci na stejné téma, takže tady nemusím opakovat, o co se jedná v § 56 uvedeného zákona o nemocenském pojištění. Já mám na pana ministra Drábka úplně konkrétní otázky, protože už jsem se touto situací trochu zabýval na onkologickém centru a zjišťoval jsem tam situaci. Řekl bych, že tato skupina nemocných je tím daleko více postižena než skupina, kterou tady zmiňoval kolega Šlégr, to jsou těhotné ženy. Myslím tím onkologické pacienty.
Mám dvě úplně konkrétní otázky. Za prvé: Může lékař a potažmo správa sociálního zabezpečení povolit individuální volbu vycházek u těžkých onemocnění i v prvních třech měsících pracovní neschopnosti? Za druhé: Může u takto nemocných povolit lékař vycházky nad rozsah šesti hodin a po 19. Hodině? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě jednou pan ministr Drábek.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, pane poslanče, já jsem tady o tom mluvil v předchozí interpelaci, že úprava není nijak nová, že to není záležitost, která by se objevila zčistajasna, že je to záležitost, která se spíše ztratila v legislativním procesu při převodu kompetencí z jednoho resortu do druhého. I v minulosti existovala právní úprava, která říkala, že režim práceneschopného je režimem, který má především zajistit vhodný způsob léčby, a že součástí léčby je také klidový režim, tedy určité omezení aktivit. Vycházky mají sloužit k doplnění léčebného režimu, nikoliv k jeho narušení. Je samozřejmé, že v mnoha případech je potřeba také vycházky využít k zajištění osobních potřeb, protože pokud někdo například žije sám, musí také vycházky využít k tomu, aby obsloužil záležitosti, které za něj nikdo nevyřídí. Ale to není primární účel vycházek.
Co se týká onkologických pacientů, to je skutečně jedna z velmi specifických skupin pacientů, podobně jako v minulé interpelaci bylo zmíněno, že podobnou specifickou skupinou pacientů jsou práceneschopné těhotné zaměstnankyně, kde neschopnost práce nevyplývá z nějakého akutního onemocnění, ale vyplývá z nutného klidového režimu, který je vyvolán komplikacemi při těhotenství. Co se týká onkologických pacientů, my jsme při přípravě zákonné úpravy o tom velmi detailně diskutovali. Nakonec diskuse proběhla i na půdě výboru pro sociální politiku. Výsledný legislativní podklad je jednoznačný v tom, že je možné umožnit vycházky nad rámec šesti hodin denně a nad rámec toho rozmezí 7 až 19 hodin až po třech měsících trvání pracovní neschopnosti.
To znamená, že odpověď na otázku je naprosto jednoduchá: Volnější režim, který může ošetřující lékař přiznat a musí ho schválit lékař České správy sociálního zabezpečení, může nastat až po třech měsících pracovní neschopnosti. Je to z jednoduchého důvodu, protože i u onkologických pacientů - a to je výsledek té odborné debaty, prosím, nikoliv mého názoru nebo vlivu - v prvních třech měsících pracovní neschopnosti je velmi vhodné, aby klidový režim byl zachován v co nejširším rozsahu a aby v prvních třech měsících pracovní neschopnosti byly vycházky tím způsobem, jak je podle zákona stanoveno, omezeny. Od čtvrtého měsíce už převažují důvody, které říkají, že je potřeba v rámci maximální psychické pohody pacienta také docílit, aby psychické rozpoložení přispívalo co nejvíce k léčbě, a od čtvrtého měsíce skutečně i podle toho odborného názoru je vhodné umožnit takovýmto pacientům širší možnost vycházek.
Nicméně já znovu navazuji na to, co jsem řekl v odpovědi na předchozí interpelaci. Budeme samozřejmě vyhodnocovat právní úpravu. Předpokládám, že po několika měsících účinnosti vyhodnotíme výsledky té právní úpravy, a jako je tomu u jiných právních předpisů, předpokládám, že se k tomuto tématu vrátíme v odborné diskusi. Na základě toho případně navrhnu úpravu vymezení vycházek takovou, jaká vyplyne z té odborné debaty. K tomu se hlásím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě pan poslanec Vandas. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Vandas: Já bych tady chtěl jenom upozornit, že to není zanedbatelná skupina. Onkologických pacientů přibývá ročně asi 78 tisíc.
K tomu, co tady říkal pan ministr k prvním třem měsícům. Uvědomme si, že to jsou vlastně první tři měsíce po tom, co se ten onkologický pacient dozví, že je takto nemocný. Já si myslím, že to dále nemusím komentovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Můžeme ukončit. Čas zrovna vypršel, takže jsme v přesném časovém limitu, jak nám ukládá jednací řád. V 18 hodin končí interpelace na ministry.
To znamená, že po ukončení tohoto bodu, tedy úderem 18. hodiny, se můžeme vrátit k původnímu zadání a dohodě o tom, že bude pokračovat mimořádná schůze Sněmovny, o které ještě nebylo rozhodnuto.
Byl jsem upozorněn, že musí být pauza na to, aby se přestavěl monitor, takže vyhlašuji desetiminutovou pauzu. V 18.10 hodin začne teprve mimořádná schůze, pokud tedy odhlasujeme program. V 18.10 hodin bude pokus o další mimořádnou schůzi.
(Schůze byla přerušena v 18.01 hodin.) ***