(10.00 hodin)
(pokračuje Doktor)
A zatímco on ve svém spasitelském syndromu byl autoritativní, já jsem vyslovil hypotézu. A chtěl bych ujistit a předejít tomu, že za tři čtyři roky někdo neprocitne, nezjistí, že tady vlastně hlasováním Poslanecké sněmovny došlo k tak strašné věci, kterou tady kdysi - po těch čtyřech letech to bude kdysi - popsal bláznivý poslanec Michal Doktor, a sice že došlo k strašlivému vychýlení poměrů na reklamním trhu, že pravda, někomu byla způsobena újma a on s námi možná vede arbitráže a ty vyhrál - ale tohle je motiv, který já vůbec nesleduji. A ten někdo, protože procitne a bude chtít narovnat pravidla trhu, protože ekonomika má být nedeformovaná zásahy státu, pokud to není vysloveně nutné, přijde se změnou zákona, který ty billboardy vrátí zpátky. Protože pak to totiž bude jediný myslitelný subjekt, který takové akce bude schopen. To je ten, kterého dnes tou regulací nezasáhnete.
Já souhlasím s tím, že billboardy jsou věc nekalá, působí na krajinu způsobem, který popsal pan kolega Kalousek. Tak prosím zasáhněte celý segment, zasáhněte všechny billboardy, ale neponechávejte nikomu zjevnou konkurenční výhodu, kterou učiníte hlasováním tohoto sboru.
A až mě budete, pane poslanče Bárto prostřednictvím předsedajícího chtít kárat, tak mi tedy vysvětlete, jak je to s tou reklamou podél dálnic, když si čtu nové znění § 25: "Část informační a navigační tabule může být vyhrazena pro reklamu." - Bože můj!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Já tu mám sice přihlášky, ale musím chápat pana poslance Bártu jako faktickou, která chce reagovat na poslance Doktora? (Posl. Bárta přisvědčuje.)
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já mám za prvé potřebu připomenout to, že jestli budeme srovnávat cenu lidského života s rozměrem jakýchkoli peněz, tak já tedy nevím, jak to kdo má ve své hlavě hodnotově nastaveno, ale já vám musím říci, že ten byť jeden lidský život nestojí za jakékoli miliardy. Lidský život je pro mě hodnota vyšší než jakékoli peníze. A koneckonců i náš ústavní pořádek, dokonce trestní zákon, na to jasně myslí a jasně stanovuje priority zájmů chráněných českým právem, kde lidský život je na místě nejvyšším oproti majetku.
Za druhé je potřeba říci, že se neblamujme v tom, že zahraniční společnosti vlastnící billboardy kolem českých dálnic už dávno v rámci onoho legislativního procesu tyto billboardy prodaly českým společnostem. Ty zahraniční samozřejmě vnímají to, že jsme jeden z posledních států v Evropě, který má billboardy kolem dálnic, a vědí, že není možné plout proti proudu, a proto logicky si spočítaly, že billboardy tady do několika let skončí.
Bavit se tedy o tom, že billboardy u dvojek, trojek jsou v jiné situaci než billboardy na jedničkách, je pro takového ekonomického experta, jako je pan Doktor, velmi nedůstojný argument, protože jenom množství lidí, kteří logicky jedou po dvojce a trojce, je ve zcela jiné úrovni než počet lidí, kteří jezdí po jedničce.
A ještě jeden makroekonomický argument. Trh billboardů je jednoznačně přesycený trh a jednoznačně tomu odpovídá i to, že když se na podzim udělá kampaň, tak ještě v únoru můžete vidět vánoční slevy na českých billboardech. Více než polovička billboardového trhu je dnes nenaplněna. Průměrná naplněnost billboardů je dneska kolem třiceti procent. Jinými slovy říkat, že zrušení billboardů bude katastrofální pro billboardový trh z makroekonomického hlediska, je bohapustý nesmysl a hloupost. Naopak. Omezení toho nadbytečného zbylého trhu povede k umravnění cen, povede k tomu, že naopak ty prázdné a krachující billboardové plochy se tímto způsobem narovnají.
Jinými slovy řečeno, nehrozí arbitráže, nehrozí zhroucení billboardového trhu, a i kdyby hrozilo, jeden lidský život stojí za jakékoli miliardy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Smýkal je další přihlášený, pak pan poslanec Šťastný a pan poslanec Šarapatka. Prosím.
Poslanec Josef Smýkal: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já si na základě té diskuse, která tady probíhá, dovolím předložit návrh, a to na vrácení do druhého čtení této předlohy a zpětné projednávání, protože si myslím, že jsou tady i různé pohledy.
Na druhé straně já a priori odmítám, že levice, vlastně tedy sociální demokracie, ne že jí nejde o zrušení reklam, že jí nejde o regulaci, že jí nejde o životy lidí, jak tady bylo řečeno. Ba naopak. Proto si myslím, že je potřeba se k tomuto vrátit. My jsme pro zrušení billboardů, resp. pro omezení reklamy, ale tak jak to bylo přijato v hospodářském výboru, kdy navigační tabule mohou sloužit reklamě a dalším, to zásadně odmítáme.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak pan poslanec Boris Šťastný je další přihlášený, pak pan poslanec Šarapatka.
Poslanec Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi pouze krátkou poznámku k tomuto návrhu, který je zcela mimo obor zdravotnictví, čili obor můj.
Stát, jak všichni víme, vlastní a provozuje dálnici. Proto z filozofického hlediska stát má nepochybně právo regulovat, co se podél té dálnice děje. Je to stejné jako s tím mým zákonem na ochranu nekuřáků. Když stát povolil kouření ve veřejných prostorách, tak reguluje ochranu osob před pasivním kouřením. My se tady můžeme politickým rozhodnutím pouze shodnout, či neshodnout na tom, jak velká míra bude té regulace. Čili tady budeme diskutovat o tom, jakým způsobem budeme tu regulaci provádět, budeme diskutovat o tom, zda to má být na silnicích první třídy, nebo i druhé třídy, budeme diskutovat, jestli počet billboardů na kilometr čtvereční či kilometr běžný má být pět či dvacet. To je pouze určení míry té regulace a to je politické rozhodnutí této Sněmovny. Já chci říci, že tady dojdeme k nějakému konsenzu a nějakému politickému rozhodnutí, které se nepochybně bude časem měnit.
Chci ale upozornit na jiný problém, který jsem v tom zákoně shodou náhod našel a podle mého názoru zcela odporuje trendu, ve kterém postupuje tato vláda, ve kterém postupuje tato Sněmovna, i celospolečenskému trendu. Totiž tady se jasně píše, že v § 31 odst. 1 zní: "Zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení." To je jasné, někdo to povolit musí, ale mně se nelíbí jedna jediná věc. Proč opět přidáváme do nových zákonů a nových pozměňujících návrhů další a další rozhodování úředníků? Proč zase nastavujeme nějaké prostředí? Proč nastavujeme systém takový, že když někdo si ten billboard chce postavit, tak musí běžet na úřad, musí tam někde lobbovat, musí se prostě snažit přesvědčit toho úředníka, atd., atd? Proč není možné ty zákony, když už je teď předěláváme, napsat konečně tak, aby tam bylo zcela exaktně napsáno, kdo na to má právo a kdo na to právo nemá, a způsob, jakým se mezi těmi lidmi bude vybírat. Například že na každých tisíc metrů může být jeden billboard, takže soutěž proběhne následně v rámci soutěže o ceny, kdo tomu státu zaplatí víc.
To by podle mého názoru mělo smysl, bylo férové. Tady zase, zase přidáváme další regulaci, která je více či méně oprávněná a můžeme si ji zdůvodnit, ale na druhou stranu nastavujeme novou byrokracii a nové korupční prostředí. A s tím já nesouhlasím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Pan poslanec Šarapatka jako další přihlášený.
Poslanec Bořivoj Šarapatka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych rád reagoval na vystoupení kolegy Hojdy ohledně kácení dřevin. Já už jsem to tady představoval minule jako závěr výboru životního prostředí.
My jistě nechceme, aby kolem silnic docházelo k úmrtím, ale zároveň nechceme dopustit to, co se stalo kupříkladu v západní části Německa, kde kolega blízko hranic žije, kde v poválečných letech se v takové hysterii, že se o ty stromy nám pozabíjejí řidiči, vykácely dřeviny kolem asi padesáti tisíc kilometrů silnic a teď je tam pracně Němci do té krajiny vracejí. ***