(9.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Byla kolem toho debata, kolem návrhů, které předkládalo Ministerstvo pro místní rozvoj, a pro mě osobně bylo docela významné to, že se té debaty účastnily i veřejné instituce. Nadace fondu boje s korupcí, občanské sdružení Veřejnost proti korupci, občanské sdružení Oživení, Transparency International. Byla to taková situace, kdy - protože tu existuje určitá shoda, že problém je vážný - mi bylo sympatické, že se do toho zapojily všechny tyto organizace. Také jsem si dal práci, že jsem se snažil s nimi komunikovat, abych zjistil, jaký mají dojem z té debaty, a připadalo mi, že se skutečně rodí něco, co by mohlo - já neříkám, že ten zákon samozřejmě může věci spasit sám o sobě, ale mohl to být významný krok, mohlo to být něco, co by i z hlediska těch, kteří Českou republiku sledují, vedlo k závěru, že se tady něco významného, jeden podstatný krok stal.
Přátelé, víme, jak ta situace před hlasováním vypadá. Víte stejně jako já, že byl zpracován návrh, na kterém se právě tyto organizace, které jsem jmenoval, poměrně významně podílely. Nebyla to žádná amatérská práce. Ony spolupracovaly také s Národní ekonomickou radou, NERVem, s Radou Evropské unie a s týmem ekonomických expertů, na základě kterých předložily jakousi úpravu té novely, ve které se snažily formulovat podmínky, které by skutečně přinutily ty, kteří uspějí v těch soutěžích o veřejné zakázky, to znamená, ti vítězové by se skutečně museli takříkajíc svléci donaha. Což de facto znamená, že by museli odhalit svou vlastnickou strukturu až do fyzického vlastníka nebo obchodovatelné společnosti. Takže tento návrh nakonec byl připraven. Byla kolem něj debata i v rámci odborné veřejnosti. Měl od nich podporu, tak jak já jsem se s nimi setkal, jak jsem s nimi o tom mluvil.
Zdálo se mi, že je tady soulad, dokonce i proto, protože když si vezmu programové prohlášení vlády, tak i v tom programovém prohlášení vlády - a vy ho určitě znáte, protože to je vaše programové prohlášení - bych vám mohl citovat, že jste se tam zavázali k tomu, že ve strategii vlády - omlouvám se, je to Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011-2012, kdy "požaduje se ve vztahu k prevenci střetu zájmů předložit takovou novelu zákona o veřejných zakázkách, aby se veřejných zakázek směly účastnit pouze subjekty, které prokáží celou svou vlastnickou strukturu nebo ovládací strukturu". Cituji vám ze strategie vlády pro boj s korupcí v letech 2011-2012. Které odhalí - opakuji - celou svou vlastnickou strukturu. Nebo ovládací strukturu, jak je tam formulováno.
Mohl bych vám tady, přátelé, stejně tak citovat usnesení onoho poradního orgánu NERV, Národní ekonomické rady vlády, myslím si, že znáte dobře ten pasus, ve kterém vám NERV doporučuje, a říká to poměrně dost jednoznačně, že to, co je první předpoklad v této zemi, má-li se bojovat s korupcí, je učinit to řízení transparentní z hlediska vlastníků, kteří jsou účastni nebo v něm uspějí. Já to tady nebudu teď říkat z hlavy, je to asi pět vět. Já si myslím, že víte, o co jde. Ale máte jednoznačné doporučení vašeho NERVu, který vám říká, že tohle je mimořádně významný krok. A ten důraz, který na to NERV klade, je značný. V tom se snad můžeme shodnout.
Já teď tady operuji a oháním se vašimi dokumenty. Strategií boje s korupcí - vaší vlastní - na rok 2011-2012, stanoviskem orgánu NERV. A vypadalo to v jisté fázi, že tady je skutečně vzácná shoda. Že vy sami tady jste formulovali své intence, vy sami jste formulovali své záměry a dali jste najevo, že tohle je cíl vašeho vládnutí. A samozřejmě, že to je v relaci s tím, co je dneska takový obecný veřejný požadavek. Já jsem viděl nedávno výzkum veřejného mínění, ze kterého vyplývalo, že pro českou veřejnost, když se hodnotí nejvýznamnější priority toho, co by si česká veřejnost přála, tak na prvním místě jako hlavní problém byla otázka nezaměstnanosti a velmi krátce nato, okamžitě, jako druhý největší problém, byla otázka korupce. A já bych nechtěl mluvit o korupci jenom v tom širokém, příliš širokém slova smyslu. Mně připadá, že to, co nás zajímá, a to, co i mě zajímá, je korupce na veřejných penězích. Parazitování na veřejných penězích. To si myslím, že je jádro celého problému. My jako poslanci, jako Sněmovna, jsme předevčírem schvalovali rozpočet. To, jak se zachází s penězi, to je naše prvořadá starost. A je to - opakuji - i z hlediska veřejného zájmu. Je to mezi průzkumy druhá nejvýznamnější priorita na tom skoro nejvyšším žebříčku z hlediska vnímání veřejnosti. A vy jste se ve svých vládních dokumentech, kolegové, zavázali k tomu, že v tom podniknete jasné kroky.
A teď, jak říkám, je ten Rhodus, kdy se tedy má skočit, teď je ten okamžik, kdy se to má ukázat a prokázat, jestli to tedy uděláte, nebo ne. A já jsem se domníval, že to je právě jedna z těch věcí, ve kterých nemusí spolu bojovat ani opozice s koalicí, protože tady prostě jsme neměli co - jako nebudeme si tady povídat, co bylo apod., tady jsme mohli společně utvořit něco, co by mělo smysl a co by před veřejností byl jako příklad. Nakonec by to byl výsledek vaší vlády, a ne opozice, kdybychom se dohodli, že něco konkrétního uděláme.
A není to tak neproveditelné. Já dokonce si myslím, tedy je to můj názor, že to, co se tady objevilo jako součást té novely, to, co jsem tady zmínil, ten návrh, aby se v případě vítěze rozkryla vlastnická struktura až do fyzického vlastníka nebo obchodovatelné společnosti, je věc, která je i selským rozumem pochopitelná. Tam bylo vlastně řečeno to omezení pouze na toho účastníka, včetně subdodavatelů, kterými se podílí - více než 250 tisíci, takže to je poměrně opravdu - je to prostě plošně, jednoznačně takové, že tam vám už nic neunikne významného, tak si myslím, že to je opatření, o kterém bychom skutečně mohli říci, že je transparentní. A já jsem doufal, že pro to najdeme dostatečně širokou dohodu. Připadalo mi, že tady mnoho politiků i na vaší straně dostatečně jasně deklarovalo, že chce něco udělat. Myslel jsem si, že to je věc, o které budeme hlasovat všichni, bez rozdílu politických stran. Prostě podle toho, jak si řekneme, že s korupcí je třeba něco dělat.
Teď už jenom zbývá, abych řekl, jak se situace vyvinula krátce před tímto hlasováním, což zřejmě už není tajemství. Výsledek je prostě ten, že mám dojem, že v té podpoře toho návrhu, který pomohl vypracovat onen Nadační fond boje proti korupci a společnost, občanské sdružení Veřejnost proti korupci, jak jsme s nimi na tom spolupracovali, nejen my, ale dokonce i vy jste s nimi spolupracovali - tak že v tom pravděpodobně zůstaneme sami. Je to kuriózní výsledek. Nakonec tu strategii vlády, vaší vlády zřejmě bude chtít naplňovat pouze opozice. Nakonec na to usnesení NERVu a požadavek NERVu, abyste učinili to řízení transparentní, zřejmě odpoví pouze opozice.
A víte, jaký bude výsledek? Výsledek bude prostě takový, že ve všech těch kauzách, a dá se to doložit, které dnes jsou diskutovány, ať je to kauza Opencard, ať je to otázka Škody Transportation a to, o čem se diskutovalo, o vlivu Martina Romana v této společnosti, ať je to otázka - třeba problém ProMoPro. Kdybych vám teď tady začal líčit jednotlivé kauzy, tak vám prokážu, že na základě toho, co vy dnes podpoříte, nebudeme schopni se z hlediska dobrání se průhlednosti posunout ani o krok dopředu. Prostě budeme tam, kde jsme byli. V případě firmy ProMoPro podle toho, co vy navrhujete, skončíme maximálně u seznamu, který bude mluvit o té společnosti NWDC, pravděpodobně se ani nedostaneme k té firmě Deeside Service Solutions, která dostala těch 135 milionů od firmy NWDC v kauze ProMoPro. Prostě maximálně dostaneme nějaký seznam subdodavatelů, pokud to odhlasujete, ale zprůhlednění vlastnické struktury, z toho prostě nezbude vůbec nic. Stejně tak v případě Opencard se nedozvíme vlastně nic o tom, kdo je fyzickým vlastníkem, protože v případě veřejného řízení se bude opakovat celá ta kauza úplně stejně, jak proběhla.
To znamená, na základě přijetí toho, co se dnes přijme, to je ta stínohra, to je ten klam, se v této zemi vůbec nezmění situace nad neprůhlednými veřejnými zakázkami a nad tím, že dneska konstatujeme, že se někam cpou miliardy a my prostě vůbec nevíme komu. Že prostě čelíme střetu zájmu, který je někde pod hladinou a ke kterému se vůbec nejsme schopni dostat. Účel toho zákona byl, aby zítra nebylo možné, aby veřejné peníze v rozsahu miliard čerpaly společnosti, u kterých nevíme, kdo se za nimi skrývá, a u kterých se nedá vyloučit dokonce, že i některý z nás politiků, ať už celostátních, nebo komunálních, nakonec nemá podíl v těch zakázkách, které stát, obce vypisují. To byl přece smysl. To je to, co říkám - parazitování na veřejných penězích, kontrola nad tím, kam veřejné peníze plynou. Tahle novela měla tohle změnit. ***