(9.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Také platí, že není možné, aby v demokratickém systému takovéto chování ministra zůstalo bez jakékoli reakce. A tím, kdo musí reagovat, tím, kdo má odpovědnost, je ministr Kalousek. On sám by měl rezignovat, on sám by se měl zachovat v souladu s tím, co říkal. Koneckonců také tehdy, když si tady v Poslanecké sněmovně stěžoval např. na výroky kolegy Davida Ratha. V souladu s těmito výroky by se měl ministr financí Kalousek zachovat, a pokud má alespoň trochu cti v těle, tak by po tom včerejším incidentu měl funkci člena vlády opustit. Ale jestliže ministr financí není schopen sám vyvodit důsledky z tohoto svého vážného selhání, měl by jednat předseda vlády a měl by navrhnout jeho odvolání.
Chci tady jasně konstatovat při této příležitosti, že sociální demokracie pokládá takové chování člena vlády za neslušné. Pokládá ho za nepřípustné. Sociální demokracie vyzývá ministra financí k odchodu, a pokud neodejde sám, vyzýváme předsedu vlády, aby ministra financí navrhl odvolat. Jiný postoj podle mého názoru není možný!
A nyní, kolegové a kolegyně, mi dovolte, abych se vyjádřil k návrhu programu mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, se kterým přišel poslanecký klub sociální demokracie.
Jistě jste si povšimli, a je to velmi intenzivní v posledních dnech a týdnech, že se stále častěji ve veřejném prostoru v naší zemi mluví o tom, že k největšímu rozmachu korupce v naší zemi došlo po roce 2006. Problémy současné Nečasovy vlády a čtyři kauzy, které chceme otevřít na této mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, právě s tím obdobím po roce 2006 velmi úzce souvisí. Současná vláda má totiž s vládou Mirka Topolánka nejen programovou kontinuitu, ale také poměrně zajímavou a silnou kontinuitu personální. Ve vládě Mirka Topolánka zasedal i současný premiér Petr Nečas, zasedal tam současný ministr financí Miroslav Kalousek, zasedal tam současný ministr obrany Alexandr Vondra a členem této vlády, byť za stranu zelených, byl v té době také současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Pokud se podíváme na ty funkce - premiér, ministr financí, ministr obrany, ministr zahraničí - pak je zřejmé, že všechny klíčové pozice v současné vládě Petra Nečase obsadili lidé, kteří působili po roce 2006 také ve vládě, zejména tedy ve druhé vládě Mirka Topolánka. A já myslím, že je důležité si připomenout, že to byla právě tato vláda, která zahájila svoji činnost po roce 2006, a s funkčním obdobím této vlády se prolíná období, o kterém se stále více začíná hovořit jako o době maximálního vzestupu korupce v České republice.
Já myslím, že je potřeba si říci, že jak vláda Mirka Topolánka začala, tak také fungovala a tak také skončila. Už ten začátek vládnutí Mirka Topolánka byl typický. Typický pro to, co se dělo potom. Asi víte, že volby do Poslanecké sněmovny dopadly těsným poměrem mezi levicí a pravicí 100 a 100 mandátů. V té situaci se objevili dva poslanci sociální demokracie, Melčák a Pohanka, kteří se rozhodli podpořit vládu Mirka Topolánka. Dodnes nebylo objasněno, z jakých důvodů k tomu došlo. Dodnes nebylo objasněno, zda se jednalo o politickou či jinou korupci. Dodnes nebylo objasněno, jakou roli v tomto procesu, který vedl k tomu, že vláda Mirka Topolánka získala důvěru, ačkoliv ty hlasy neodpovídaly výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny, tak jakým způsobem se na té politické korupci poslanců Pohanky a Melčáka podíleli lidé jako třeba Marek Dalík nebo Miroslav Šlouf.
Vláda Mirka Topolánka má za sebou celou řadu korupčních skandálů. Téměř žádný, nebo vůbec žádný z těchto skandálů nebyl do dnešního dne dořešen. Myslím si, že typickým zjevem ve vládě Mirka Topolánka byl bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček. A právě kauzu Aleše Řebíčka bychom rádi otevřeli na této mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny. Nejen otázku jeho fungování v čele resortu, nejen otázku jeho zázračného zbohatnutí po prodeji firmy Viamont, ale také otázku toho, jakou roli vlastně hrál Aleš Řebíček v Topolánkově vládě a v celém systému, který se tady vytvořil po roce 2006 a který dnes stále více lidí označuje jako velmi, ale velmi korupční.
Ministr dopravy Aleš Řebíček se předtím, než byl jmenován členem Topolánkovy vlády, nikdy k dopravě nevyjadřoval. Nikdy nic o dopravě neřekl ani nenapsal. Myslím si, že jmenování Aleše Řebíčka do funkce ministra dopravy je prvním naprosto zřetelným příkladem privatizace vrcholné funkce ve státní správě. Není tedy spravedlivé obviňovat pouze stranu Věci veřejné, že přinesla do veřejného sektoru moment privatizace veřejných funkcí, ale ta privatizace veřejných funkcí byla ve formě jmenování Aleše Řebíčka do funkce ministra dopravy zahájena už v době Topolánkovy vlády.
Během fungování Aleše Řebíčka patřila k nejúspěšnějším stavebním firmám, která získala zakázky v řádu více než 10 miliard korun, společnost Viamont. Společnost Viamont měla anonymní vlastnickou strukturu. Aleš Řebíček zbohatl poté, kdy prodal akcie společnosti Viamont. Docházelo zde tedy k evidentnímu konfliktu zájmů, protože v čele Ministerstva dopravy, které rozhodovalo o významných veřejných zakázkách v řádech desítek miliard korun, stál Aleš Řebíček, bývalý majitel firmy Viamont, a současně firma Viamont úžasným způsobem zrychlila tempo, pokud jde o získávání veřejných zakázek právě v období, kdy byl Aleš Řebíček ministrem dopravy. To si myslím, že je první moment, který stojí za velmi vážnou pozornost. Firma Viamont do doby, než se stal Aleš Řebíček ministrem dopravy, patřila mezi méně úspěšné stavební firmy. Její vzestup se datuje právě v tomto období. Byla to náhoda, nebo to byl propracovaný systém, který umožňoval tunelování fondu dopravy?
A také je otázka onoho anonymního vlastnictví u firmy Viamont. Já chci připomenout, že v této Poslanecké sněmovně už několik let vedeme debatu o tom, že by v naší zemi měly být anonymní listinné akcie zakázány, právě proto, že umožňují nepřehlednou, nezodpovědnou anonymní vlastnickou strukturu, a právě proto, že v takovéto situaci umožňují, aby se firmy, které nemají průhlednou vlastnickou strukturu, ucházely o veřejné zakázky. Ten problém vyřešen nebyl. Sociální demokracie opakovaně navrhovala v této Poslanecké sněmovně, aby se zakázaly anonymní listinné akcie, ale pokaždé pravice hlasovala proti a tento náš návrh byl zamítnut.
Druhé téma, které je spojeno s působení Aleše Řebíčka ve vládě, se týká jeho majetkových poměrů. A opět - objevuje se celá řada spekulací o tom, jaké jsou vlastně majetkové poměry bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka, zda mu umožňují takto velké nákupy majetku, ke kterým došlo poté, kdy skončil ve funkci ministra, ať už jde o vilu v Toskánsku nebo ať už jde třeba o fotbalový klub Slávie v Praze. Kdyby tady existoval institut majetkových přiznání, tak bychom tady takovou debatu vůbec nemuseli vést. Pokud by existovaly pochybnosti o majetkových poměrech exministra Řebíčka, přišel by finanční úřad a celou věc by řešil v rámci standardního postupu. Ale my jsme opakovaně jako sociální demokraté navrhovali prosazení zákona o majetkových přiznáních. Kdyby pravice s tímto zákonem souhlasila, institut by byl k dispozici a majetkové poměry Aleše Řebíčka by standardním způsobem prověřil finanční úřad. V minulých letech opakovaně pravicoví poslanci v této Poslanecké sněmovně zabránili přijetí zákona o majetkových přiznáních a tento institut nemáme k dispozici.