(16.40 hodin)
(pokračuje Váhalová)
Ve své podstatě se tento návrh snaží dát přednost střídavé péči před ostatními variantami. Přitom střídavá péče je českými soudy praktikována už několik let za předpokladu, že rodiče jsou schopni se domluvit.
Spor se vede o to, zda podmínkou pro rozhodnutí soudu má být dohoda, nebo rozhodnout i proti vůli jednoho z rodičů. Mám obavu, že tato novela směřuje k druhé variantě, a to není správné. Je nutné, aby se rodiče vzájemně respektovali. Aby byli schopni komunikace a byl vyloučen psychický nátlak v tzv. zájmu dítěte ze strany jednoho rodiče, který může dítě trvale poškodit. Každý lidský osud je svým způsobem jedinečný. Soudy mají mít možnost zvažovat podle každého individuálního případu. Souhlasím s názorem, že dítě má právo na oba rodiče, ale má také právo na šťastné dětství. Je však nepřijatelné, aby se stalo prostředkem vyřizování si účtů rodičů či nátlakovým prostředkem.
Schválením této novely v původní podobě by se zmenšila svoboda soudu rozhodnout v každém jednotlivém případu z hlediska především bytostného zájmu dítěte. V této souvislosti podporuji stanovisko Senátu České republiky. Já bych ráda ještě na závěr podotkla, že například ve Velké Británii rozvedené páry praktikují střídavou péči, aniž by takovýto zákon měli. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní pana poslance Stanislava Křečka a další bude Lenka Kohoutová. Prosím pana poslance Křečka.
Poslanec Stanislav Křeček: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Záležitost není černobílá, názory mohou být samozřejmě různé, zkušenosti různé. Výhodou tohoto návrhu je, že tady nikdo nelže, na rozdíl od předchozího návrhu tu nemáme, že by pan ministr lhal, ale mnozí se mýlí. To je jiná věc. Prostě názory mohou být různé.
Co je, prosím vás, ale u této věci zajímavé, je to, že je to doprovázeno od počátku do konce neuvěřitelným výrazovým zmatkem a že každý hovoříme o něčem jiném. Klasické je to u toho, že se zaměňuje střídavý pobyt a střídavá péče. To jsou dvě zcela odlišné kategorie. Ten pobyt samozřejmě může být, to je něco jiného, ale střídavá péče je také něco jiného. Existuje, prosím vás, jediný právní řád v Evropské unii, který by používal termín střídavá péče, alternating care, a to je Česká republika. Žádný jiný evropský stát tento termín prostě nepoužívá. Používá se termín společná péče, joint custody, nebo sdílená péče, ale to jsou přece věci úplně jiné. Toto nezaniká rozvodem, společná péče pokračuje dále. Pak se samozřejmě může střídat střídavý pobyt u toho neb u toho, ale střídavá péče znamená přerušení té péče, že bez ohledu na názory těch dvou lidí se dítě svěřuje tam, kde společná péče není vůbec zaručena, kdy sdílená péče zaručena není. Čili tohle to je od začátku, nikdo nemá nic proti tomu, že střídavý pobyt je pro ty děti výhodný. Ale jenom tam, když je zaručena stejná péče.
Devadesát procent se svěřuje - no samozřejmě, prosím vás, v celé Evropě se 90 % svěřuje do péče matky. Že potom funguje jako v Anglii střídavý pobyt, to je něco jiného, ale svěřeny jsou do péče matky ve všech evropských státech. Dokonce i rakouský právní řád za situace v minulém století, kde o žádném právu matky nebo právu žen vůbec nebylo řeči, kdy bylo stanoveno, že je jenom právo otce, otec odpovídal za rodinu, tak bylo jednoznačně stanoveno, že se matce musí ponechat v péči chlapec alespoň do čtyř let a dívka alespoň do sedmi let, prosím vás, za situace, kdy žádná ochrana nikdy nebyla.
Takže není to, prosím vás, tak jednoduché, jak se nám to zdá. Jsme skutečně určitou výjimkou v evropském právním řádu. Asi by chtělo, aby nový občanský zákoník tyto věci napravil, ale zvažujte hlasování podle svých zkušeností a podle svých poznatků. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další je paní poslankyně Kohoutová a pak Boris Šťastný.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážené kolegyně, kolegové, ráda bych do třetice vystoupila s podporou novely zákona, kterou podal kolega Pavel Staněk a která je nyní vrácena Senátem, tak jako mnoho jiných zákonů.
Novela zákona o rodině, o které dnes budeme rozhodovat, je o problematice střídavé péče. Tato malá změna co do rozsahu, ale co do obsahu velká říká: Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé péče obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte. Neříkáme nic jiného, než že pokud budou oba rodiče způsobilí, pokud budou mít oba rodiče zájem vychovávat dítě a pokud to bude chtít i samotné dítě, soud tedy má rozhodnout dítě svěřit do střídavé péče rodičů, tedy obou rodičů. Staví-li se jeden rodič proti, je to důvod k nesvěření. Je-li v rodině prokázán patologický jev, samozřejmě není dítě svěřeno do střídavé péče. A je-li dítě proti, tak samozřejmě dítě opět není svěřeno do střídavé péče. To je zapotřebí si uvědomit. Čili argumenty o tom, že jeden rodič chce, druhý nechce, dítě chce, dítě nechce, to zde prostě není možné.
Čili diskuse typu - teď to znova zopakuji - co když rodiče nechtějí a někdo jim nařídí nebo dítě nechce, patologie v rodině, toto není na místě řešit. Není pravdou, že takové dítě by mohlo být do střídavé péče svěřeno. Novela nikomu nenařizuje, že bude dítě muset být svěřeno do střídavé péče, pokud nechce. Pokud rodina neprojeví jako celek zájem, není možné dítě svěřit do střídavé péče. Opět si dovolím opakovat: Mají-li oba rodiče zájem a jsou k výchově způsobilí.
Když jsme zde jednali v prvním čtení, vystoupila jsem a říkala, že budu hodně podrobně diskutovat s panem poslancem Staňkem o tom, co je to zájem dítěte. Skutečně jsme toto důkladně probírali, a nejenom s panem poslancem Staňkem, ale i s dalšími lidi a s odborníky v tomto směru kovanými, a tolik diskutovaný pojem zájem dítěte je velmi dobře obsažen v § 26 zákona o rodině, odst. 4. Čili zde nemusíme nic měnit, vše máme dobře v tomto ohledu nastaveno. Nemáme dobře nastavenu střídavou péči.
Hovoříme-li o tom, že dítě bude svěřeno do této péče, bude-li to v jeho zájmu, ještě krátce o tom, co je to střídavá péče, abychom si všichni dobře ještě jednou uvědomili. Je to péče obou rodičů, kdy však dítě žije střídavě u jednoho z nich po různě dlouhou dobu, kterou stanoví soud. V potaz se vždy berou doporučení psychologů, shoda či neshoda rodičů a názor dítěte, pokud je k tomu způsobilé. Skutečně základním předpokladem střídavé péče je schopnost a ochota se společně domlouvat ve věcech, které se dítěte týkají. Toto bych označila za základní kámen střídavé péče. Dalším předpokladem je přání dítěte žít s oběma rodiči, stejný nebo podobný přístup k výchově dítěte u obou rodičů a přiměřená blízkost bydlišť obou rodičů, aby dítě neměnilo školku, školu, kroužky a vazby na své přátele.
Jenom pro dokreslení situace: v současnosti se u nás soudci vyslovují pro střídavou péče zhruba v necelých třech procentech, na Slovensku je to zhruba v 16 % a v Belgii kolem 20 %.
Tato novela nejde nad rámec Úmluvy o právech dítěte, kterou jsem tady v prvním čtení citovala a není zapotřebí ji opakovat. Opět bych ráda připomněla, že návrh kolegy Pavla Staňka rozhodně nejde proti Úmluvě o právech dítěte ani proti zájmům dětí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď poprosím pana poslance Borise Šťastného. Prosím, máte slovo. ***