(17.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, paní poslankyně.
Následovat bude interpelace paní poslankyně Ivany Levé na ministra Školství Josefa Dobeše ve věci vyjádření k ústavní péči. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, až příliš často slýchám v médiích neodborná vyjádření kritizující oblast institucionální výchovy dětí u nás. Jako stát jsme napadáni za vysoké procento dětí umístěných v dětských domovech, v dětských domovech se školou, diagnostických zařízeních atd. Pomíjím tato prohlášení, protože mnozí z těch, kteří nás v Bruselu napomínají, se neumějí o děti z ulic postarat ani zdaleka tak, jako náš stát se o děti mu svěřené do péče z rozhodnutí soudu stará. Média touží po senzacích. I to chápu. Ale co nejsem schopna pochopit, je vyjádření o úrovni péči v zařízeních z úst zaměstnankyně Ministerstva školství, do jejíž kompetence zařízení spadají.
Dovolte mi, pane ministře, odcitovat slova ředitelky odboru speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy paní Renaty Ježkové, která 7. 6. v Učitelských novinách řekla: "Úroveň péče se zdá stagnující, někdy i klesající. Nelze zevšeobecňovat, že všude je to horší. Záleží na lidech." Opakuji ještě jednou: "Úroveň se zdá stagnující, někdy i klesající." Jak k těmto tvrzením paní ředitelka došla? Uvědomuje si, s jak vysokou profesionalitou, vzděláním, ale především nadšením zaměstnanci k péči o děti přistupují? Věřte, vážený pane ministře, že ve svém kraji dětské domovy znám a s úctou práci pedagogů sleduji. Tety individuálně se věnují každému svěřenému dítěti, znají jejich trápení, bolesti, úspěchy i neúspěchy. Nahrazují jim rodiče, domov, připravují je na vstup do světa dospělých, stráví s nimi všechen volný čas. Žádné takové hodnocení, jaké vyslovila paní ředitelka, si nezaslouží.
Proto vás žádám, pane ministře, abyste zasáhl a nedovolil snižovat prestiž těchto zařízení. Podobná vyjádření jednak urážejí zaměstnance, ale, a to je pro mě mnohem horší, poškozují i děti jim svěřené v očích veřejnosti. Dost bylo poklonkování a přizvukování Bruselu! Péče o děti v náhradní výchově je v ČR nadstandardní a může být dávána jako vzor! Jakékoliv znevažování nebo takovéto vyjádření ze strany Ministerstva školství není na místě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji a prosím pana ministra školství Dobeše, aby odpověděl na tuto interpelaci.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové, na začátek, než budu reagovat na interpelaci, tak, paní poslankyně, přijměte všechno nejlepší a zejména hodně zdraví k vašemu dnešnímu jubileu! (Potlesk poslanců KSČM.)
Já jsem si našel ty Učitelské noviny a díval jsem se na ten rozhovor pana Švancary s ředitelkou odboru speciálního školství paní Ježkovou a s předsedou Asociace náhradní výchovy. Souhlasím s vámi, že v tuto chvíli, co se týče analytických informací na ministerstvu, nemáme podklady pro to, aby tvrzení, že úroveň péče se zdá stagnující, někdy i klesající, abychom měli potvrzeno. V tomto duchu s paní ředitelkou budu hovořit. Naopak - a i její zásluhou - se chystáme zavádět model standardů kvality v těchto zařízeních a bude to něco, co bude jednak pro nás zpětná vazba a jednak to i nadále pomůže zkvalitnit práci v těchto ústavech. Pro vaši informaci, chystáme novelu zákona 109, která pak přijde i sem do Poslanecké sněmovny. Souhlasím s vámi, že paní ředitelka Ježková poměrně odvádí velký kus práce a může vás na druhou stranu rozčarovat tímto výrokem. Tak ho berte s nadsázkou a věřím, že brzy uvidíte její práci v podobě novely zákona 109.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji. Přeje si paní poslankyně položit doplňující otázku? Vidím, že není tomu tak.
Přistoupíme k další interpelaci. Paní poslankyně Gabriela Hubáčková interpeluje ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Prosím, paní poslankyně,
Poslankyně Gabriela Hubáčková: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, obracím se na vás ve věci zdravotní péče poskytované nemocnicí v Chomutově, ale ve své podstatě se tento problém týká Ústeckého i Karlovarského kraje. Životní prostředí v těchto oblastech je výrazně zatíženo těžbou a její přeměnou na elektrickou energii, což se odráží i na zdraví lidí, kteří v těchto oblastech žijí a pracují. V minulosti, ať se vám to líbí, nebo nelíbí, stát se staral o to, aby zdravotnická zařízení v těchto oblastech byla vybavena a fungovala tak, aby mohla provádět preventivní vyšetření a v případech, kdy by selhala prevence, i odpovídající léčbu. Již zmíněná nemocnice v Chomutově se svým vybavením a poskytovanou péčí blížila úrovni krajské nemocnice. Současná éra škrtů a úspor se však dotýká zejména nemocnic v těchto oblastech. Před několika týdny vám předalo sdružení onkologických pacientů Kapka 97 a řediteli VZP petici proti omezování péče a zavírání tohoto oddělení v nemocnici Chomutov, kdy tuto petici podepsalo více než 3 300 občanů. Mimochodem, vaše ministerstvo na tuto petici pouze reagovalo potvrzením, že ji přijalo, a VZP do dnešního dne nereagovala.
Vážený pane ministře, váš kolega pan ministr průmyslu a obchodu vám jistě dosvědčí, že ČR se ani v budoucnosti neobejde bez těžby a výroby elektrické energie a bez zatěžování životního prostředí a dopadů na zdraví lidí v této oblasti. Ptám se vás proto, pane ministře, jak bude tato zvýšená zdravotní péče zajišťována nejen personálně, ale i vybavením nemocnic, a zda se lidé žijící v těchto oblastech budou muset domáhat zdravotní péče peticemi či jinými nátlakovými akcemi. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Na tuto interpelaci odpoví ministr zdravotnictví Leoš Heger. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Vážená paní poslankyně, mně je samozřejmě líto a mrzí mě, že jsou situace, kdy mají nemocní nebo jejich blízcí pocit, že se nemohou domoci svých práv a že péče v jejich oblasti je méně kvalitní nebo méně objemná oproti potřebám, které mají. Přesto musím konstatovat vzhledem k tomu, že vaše interpelace se týká konkrétní záležitosti chomutovské onkologické péče, že tato interpelace podobného charakteru je zde již poněkolikáté a souvisí s velkým tlakem proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, které bylo učiněno již před několika ministerskými obdobími a týkalo se zřízení onkologických center. Já tedy při veškerém respektu ke zdravotním potřebám severních Čech, nebo chcete-li západních Čech, Karlovarska a Ústecka, se domnívám, že Ministerstvo zdravotnictví jak současné, tak minulá ministerstva mají snahu, aby péče byla dostupná rovnoměrně, ekvitně a solidárním způsobem. To znamená tam, kde je potřeba, musí být péče více, ale nemůže jí být zase o tolik více, aby tím trpěli pacienti v jiných regionech nebo popř. v jiných oborech.
Jak je známo, onkologická péče je neobyčejně drahou záležitostí a její centralizace je v současné době moderní medicíny absolutně nezbytnou věcí a je potřeba centralizovat zejména ty nejnákladnější záležitosti. Proto byla vytvořena komplexní péče o onkologické pacienty, kdy centra vytvořila síť rozprostřenou po celé republice a do Ústeckého kraje bylo plánováno jediné centrum v Ústí nad Labem. ***