(12.10 hodin)
(pokračuje Marková)
Za nejzávažnější a nejnebezpečnější změnu v celém návrhu zákona považuji zrušení blokačního paragrafu, kterým se znemožňuje pacientovi platit za zdravotní péči, a následně stanovení toho, na co má pacient nárok z veřejného zdravotního pojištění. Koalice k tomuto kroku přistoupila i přesto, že nemá celou věc prodiskutovanou ani mezi sebou, tím méně s opozicí, odbory a odbornou veřejností.
Dámy a pánové z vládní koalice, 90 % občanů České republiky reformy z vaší dílny odmítá. Podle vašeho návrhu bude mít pacient nárok na hrazení základní varianty péče a zároveň bude mít možnost doplatit si rozdíl mezi touto ekonomicky nejméně náročnou variantou a nadstandardem. Ceníky budou zveřejňovat jednotlivá zdravotnická zařízení, a co je ekonomicky náročnější varianta, bude označeno pouze v podzákonné normě. Z toho jednoznačně vyplývá, že si ministerstvo může kdykoliv cokoliv změnit. Nebude totiž existovat jasná definice oné základní varianty v zákoně.
Je také jisté, že budou neustále narůstat platby za nadstandard, protože ty již nemají vůbec být regulovány. Takto zákonem nejasně stanovený nárok pacienta, a bohužel nemění to ani návrh, který teď přišel na lavice, povede pouze k jedinému: k vytvoření zdravotnictví pro bohatou elitu a nějaké péče pro ty ostatní, méně majetné. To je pro KSČM naprosto nepřijatelné. A s trochou smutné nadsázky lze konstatovat, že by se takovýmto způsobem postupně mohla stát nadstandardem i pouhá návštěva lékaře. Návrat k babkám kořenářkám a samoléčitelství skutečně není řešení hodné 21. století.
Za absolutně nepřijatelné považuji vyřazení z úhrad léků do 50 korun, zvlášť když zástupci ministerstva nedokáží odpovědět na jednoduchou otázku, proč tentýž lék s více tabletami za 60 korun již hrazen bude. K faktické úspoře vzhledem k riziku příkonu k nákladnějším variantám nemusí tak vůbec dojít. Použití ceny jako kritéria pro přiznání úhrady povede k tomu, že menším balením nebude přiznána úhrada a reakcí výrobců bude tato balení nedodávat a poskytovat pouze větší a silnější balení. To je ale v rozporu s hospodárným používáním léčiv.
Paradoxní je současné zavedení cenové soutěže, respektive elektronických aukcí. Soutěžitel nabízející nižší cenu musí dávat pozor, aby nenabídl nižší cenu než 50 korun, jinak by dosáhl vyřazení svého léku z úhrad. Není také zřejmé, jak se bude postupovat při stanovení základní úhrady v referenční skupině, pokud nalezený přípravek s nejnižší cenou za obvyklou denní terapeutickou dávku bude levnější než 50 korun. Bude základní úhrada stanovena podle nehrazeného přípravku? Levné léky mohou plnit roli plně hrazeného přípravku ve skupině příloh č. 2, jejich vyřazení z úhrad může vést k tomu, že bude nutné zvýšit úhradu celé skupině tak, aby byla splněna podmínka plně hrazeného přípravku ve skupině.
Nelze souhlasit ani s pozměňovacím návrhem poslanců vládní koalice, kdy bude lékař zřejmě tlačen k honbě za takzvanou hospodárností. Bude nucen si rozmyslet, zda pacientovi předepsat drahé diagnostické laboratorní výkony. Zdravotní pojišťovny by dostaly do rukou další nástroj, jak tlačit lékaře k tomu, aby předepisovali jen levná nebo žádná laboratorní vyšetření. Je třeba připomenout, že již dnes existují některá limitující opatření, ale jsou pro všechny lékaře stejná s obecnými pravidly na základě úhradové vyhlášky. Tento návrh v podstatě směřuje k takzvané řízené péči, kdy o potřebné zdravotní péči nerozhoduje lékař na základě stavu pacienta, ale zdravotní pojišťovna.
Pod průhlednou záminkou, že v České republice je nedostatek kvalifikovaných lidí, kteří by mohli působit ve statutárních orgánech zdravotních pojišťoven, zde koalice navrhuje zrušit omezení na dvě volební období. V případě, že by byl tento návrh přijat, existuje velmi reálné nebezpečí, že se ve správních a dozorčích radách zdravotních pojišťoven trvale usadí pouze určití lidé. Tím se významně omezí možnost kontroly veřejné správy. S omezením široké kontroly může ruku v ruce přijít naplnění dlouhodobé snahy pravice o privatizaci těchto veřejnoprávních institucí hospodařících s miliardami veřejných finančních prostředků. O nedostatku vhodných lidí nelze hovořit, protože například zástupci pacientských organizací nemají své zastoupení v těchto orgánech, i když o to stále usilují. A kdyby skutečně chyběli lidé, navrhuji mnohem elegantnější řešení v podobě zavedené jedné zdravotní pojišťovny, tak jak to Komunistická strana Čech a Moravy dlouhodobě prosazuje.
Pozměňovací návrh, který nutí lékárny neposkytovat pacientům žádné slevy či odpouštět poplatky pod hrozbou milionové pokuty, lze na jedné straně chápat jako snahu o ochranu před případným monopolem lékárenských řetězců, který by si mohl po ovládnutí trhu diktovat své ceny. Na druhé straně je to věc poněkud absurdní. Měl by být pokutován někdo, kdo si dobrovolně sníží svůj příjem? Toto opatření by tedy mělo smysl pouze tehdy, kdyby se poplatek v lékárně stal příjmem veřejného zdravotního pojištění.
Součástí návrhu zákona jsou i opatření v lékové politice. To je jistě správné, protože zdravotní pojišťovny vydají za léky v ambulantní péči a v nemocnicích téměř 50 mld. korun. Za zhoršení současného stavu ale lze považovat opatření v podobě prodloužení lhůty pro přepočítání maximální ceny a úhrady léků z jednoho na tři roky. To, že tyto revize Státní ústav pro kontrolu léčiv nestíhá, není skutečně důvodem připravit se o možnost mnoha milionů korun ročně - o ty úspory. Ministerstvo sice zpřísňuje kritéria u velmi úzké skupiny vysoce inovativních léků, ale u nákladných léků se žádné změny bohužel nechystají. (Na světelné tabuli zmizely údaje.)
Závěrem bych chtěla připomenout ještě jeden problém: Nestandardní projednávání komplexního pozměňovacího návrhu, který vlastně nebyl komplexním pozměňovacím návrhem, ale poslaneckým, přineslo i jedno nemilé překvapení v podobě změny distribuce vakcín pro očkování, které by umožnilo nákup očkovacích vakcín přímo zdravotními pojišťovnami od soukromých firem. Dnes nakupuje stát přímo od výrobce. Hrozí tak nebezpečí, že pojišťovny zaplatí nižší částky, než bude požadovat soukromý distributor, a chybějící částku si budou muset doplatit rodiče dětí. Ty však nikdo nebude moci donutit, aby za vakcíny platili, a narůstá tak riziko, že se do České republiky vrátí epidemie tetanu, záškrtu nebo černého kašle.
Dámy a pánové, vzhledem k výše uvedeným důvodům a komentářům k pozměňovacím návrhům, které jsem tady uvedla, bych znovu ráda zopakovala svůj návrh na to, abychom přerušili dnešní jednání o této novele zákona č. 48 o veřejném zdravotním pojištění do úterý příštího týdne.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdy chcete nechat hlasovat o návrhu na odročení, paní poslankyně? Takže hned. To je problém. Já vám vysvětlím, co se stalo. Ona se nám trochu v řízení zkomplikovala technika. Pravděpodobně nejsem schopen vás nechat teď hlasovat podle hlasovacího zařízení. Takže pokud je to návrh hned, tak bychom museli přivolat skrutátory a hlasovat s pomocí nich. Jedině kdybyste nechala doběhnout obecnou rozpravu a hlasovalo se to potom. To je takový návrh, který vám mohu jemně naznačit.
Poslankyně Soňa Marková: Já si myslím, že to nemusíme tolik komplikovat. Já si myslím, že by mohla doběhnout rozprava. ***