(10.40 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, i s rizikem, že obecná rozprava, která se chýlí ke konci a která měla nějakou dynamiku a vývoj, a jako zkušený člověk, který zažil v parlamentních lavicích leccos, vím přesně, že teď, když vystoupím a řeknu některá silná slova, tak že tím můžu riskovat, že se ta rozprava bude znovu opakovat. Věřím, že si to málokdo přeje, ale přesto.
To, co tady zaznělo, nemůže zůstat, zejména z těch úvodních vystoupení komunistických poslanců, bez odezvy. Nejenom proto, že na galerii pro hosty sedí zástupci Konfederace politických vězňů. Nejenom proto, že Poslanecká sněmovna má zcela přirozeně odlišné názory, a to odleva směrem doprava. Nejenom proto, že také naše veřejnost tyto události vnímá odlišně. Ale zejména proto, abychom nepřipouštěli na parlamentní půdě pokřivování věcí takovou měrou, jakou se to odehrálo.
Jestliže v původním příspěvku celým malérem projednávání tohoto zákona byla cena rohlíku nebo cena mouky vypočítaná přesně na procenta, o kolik rostou tyto ceny, tak já se chci zeptat, jestli bude ochoten kterýkoli z poslanců Komunistické strany Čech a Moravy při jakémkoli příštím projednávání podobného zákona, bude-li dávat na misku vah nějaké ceny, zda bude ochoten udělat 100 kroků nebo 200 kroků směrem na Újezd, kde je památník těch, kteří byli popraveni během komunistického režimu a pronásledováni. Tam je deska, kterou si stačí ofotit. Já jsem si před lety tu desku ofotila, abych nikdy nezapomněla, co se v naší zemi dělo, a tu fotografii nosím s sebou do Poslanecké sněmovny. A tam všechno, co potřebujete o tomto režimu vědět, najdete. Prosím všechny, aby si tam došli a ofotili si ji. A až budou tady vykládat o tom, o kolik vzrostly rohlíky, tak aby nám řekli, jakou cenu mají tyto informace.
Oběti komunismu - to je ta deska - roky 1948 až 1989: 205 486 odsouzeno, 248 popraveno, 4 500 zemřelo ve věznicích, 327 zahynulo na hranicích, 170 938 občanů emigrovalo. Jakou cenu tohle to všechno má? (S důrazem a rozechvělým hlasem. Následoval dlouhotrvající potlesk, při kterém všichni z pravé části Sněmovny včetně přítomných ministrů povstali.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová (Již jako předsedající.) Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Petr Tluchoř. Ale ještě jsou zde dvě faktické poznámky - pan kolega Dědič... ne. Pan kolega Stanislav Křeček, prosím.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, já jsem chtěl vystoupit v předchozím příspěvku. Chtěl jsem říct, že celá ta debata se prostě míjí historickou skutečností. Názor, že 25. února 1948 tady přistáli Marťani a vnutili nám nenáviděný režim, proti kterému český národ 40 let statečně bojoval, aby potom v listopadu 1989 zjistil, že stačí zazvonit klíčema a tento režim padne, zřejmě nemá historické opodstatnění. Na druhé straně je přece zcela zřejmé, že i v tomto období se našli stateční lidé, kteří se prostě vzepřeli tomu, co se zdálo neměnitelné naprosté většině nejen našeho národa, ale celé Evropy. A tito lidé si bezpochyby zaslouží naše ocenění a naši úctu. Děkuji. (Potlesk ODS, TOP 09, VV, ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Křečkovi. Pokud se nikdo nehlásí již do obecné rozpravy, a nevidím - takže ještě na závěr obecné rozpravy jste žádal, pane navrhovateli? Prosím, pan poslanec Petr Tluchoř na závěr obecné rozpravy.
Poslanec Petr Tluchoř: Ano. Děkuji, vážená paní předsedkyně. Dámy a pánové, paní předsedkyně sice již řadu věcí řekla. Já jsem se hlásil, protože jsem považoval za nutné na závěr obecné rozpravy zareagovat alespoň na některá vystoupení komunistických poslanců.
Chápu jejich motivaci. Chápu, že kdyby dnes ve Spolkovém sněmu seděli zástupci NSDAP, také by nesouhlasili s oceněním protinacistického odboje. Také by se snažili zlehčovat utrpení jeho příslušníků, také by zpochybňovali jejich hrdinství, také by se snažili vypálit jim cejch zločinců, kteří se protivili platnému právu. Jenomže, dámy a pánové, zástupci NSDAP ve Spolkovém sněmu nesedí. A jestliže díky toleranci a smířlivosti polistopadového režimu tu mohou s námi v českém sněmu nebo Parlamentu být poslanci za stranu, jejíž totalitní režim české právo označilo za zločinný, čekal bych od nich trochu více pokory.
Ano, chápu vaši motivaci, poslankyně a poslanci z KSČM, ale nechápu drzost některých z vás, soudružky a soudruzi! My jsme vaši totalitní stranu nezakázali. Vy nám prosím nezakazujte ocenit ty, kteří proti ní bojovali. Třeba i se zbraní v ruce. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Tluchořovi. Ještě se zeptám, zda se hlásí někdo do obecné rozpravy? Pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, členové vlády, paní a pánové, já bych mohl komentovat některé mimořádně podivné výroky svého předřečníka či jiných těch, kteří tady vystupovali. Nebudu a budu se držet toho, o čem jsem přesvědčen, že je potřeba v této souvislosti říct.
Když jsem si přečetl návrh, který předložil Poslanecké sněmovně pan kolega Hulinský a který je dokumentem Konfederace politických vězňů, tak jsem zjistil, že můj dědeček by byl oceněn podle tohoto navrženého zákona. V roce 1951 teprve opustil Leopoldov po politickém procesu, ve kterém nešlo vůbec o to, že byl odsouzen jakýmsi komunistickým režimem, ale byl odsouzen těmi, kteří nechtěli, aby mluvil o tom, že věděl, kdo je a kdo není partyzán. Tak to bylo. Byla to otázka jeho osobní statečnosti, že to říkal, a byla to otázka osobní nestatečnosti a nehoráznosti některých lidí, kteří se báli, když se přihlásili za partyzány v druhé světové válce, mluvit o tom právě před ním. Rehabilitační rozhodnutí podle zákona 119/1990 Sb. samozřejmě má moje maminka a já uloženo.
Co mi vadí na návrhu zákona - že na rozdíl od Ústavy České republiky a v jejím rozporu vytváří dvě kategorie lidí. Jedny ty lepší a druhé ty horší. Dokonce i ty, kteří nějakým způsobem se dostali do sporu s bývalým režimem, a v každé společnosti, v každém režimu se člověk dostane do sporu s vládní mocí, ať je ten režim takový, nebo onaký. Ale problém je přece v tom, že bychom se měli z historie poučit. A pokud si vezmeme z historie jakési poučení, tak bychom měli dbát na to, aby skutečně litera zákona, že lidé se rodí ve svých právech rovni, nebyla ohýbána obyčejnými zákony, aby ústava zůstala platit. To si myslím, že je povinností zákonodárců. Ať mají svoje uvažování nalevo, nebo napravo, ať jsou bez politické příslušnosti, ať jsou věřící, nebo nevěřící. Toho bychom měli být schopni jako zákonodárci. Neustále mít na paměti to, že lidé by si měli být ve svých právech rovni a neměli bychom dělat jedny rovnější a druhé méně rovny jenom kvůli tomu, jestli byli členy té nebo jiné organizace.
A snad k tomu, co tady bylo řečeno, nemohu nepřipojit jednu poznámku. Komunistická strana Čech a Moravy vznikla v roce 1990, a to na svém březnovém sjezdu. Registrována byla potom v listopadu roku 1990. A prosím, abyste nezaměňovali Komunistickou stranu Čech a Moravy s jinými politickými stranami. KSČM má svoji téměř 21letou historii, která je nejen plná respektu k Ústavě České republiky a nejen respektu k vlastní osobnosti, ale která je politickou stranou plně demokratickou. ***