(10.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
I stávající ministr spravedlnosti, nebude-li chtít poskvrnit svou pověst lží, a jsem poslední, kdo by jej v tomto případě z takového záměru podezříval, jistě potvrdí, že ČR jako nástupnický stát kontinuálně vstoupila do právních a smluvních závazků Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem rozdělované Československé republiky a že československý stát po roce 1989 kontinuálně převzal mezinárodní závazky a práva, včetně členství v OSN a v mezinárodních institucích, po Československé socialistické republice. Ministr spravedlnosti tak může bez vší pochyby přiznat, že po roce 1989 žádný závazek nebyl závazkem spojeným s válečným stavem nebo ukončením válečného stavu.
Ptám se tedy jmenovitě ministra spravedlnosti, zda může předkladatelům toho, co zde dnes projednáváme, sdělit, že československý stát v letech 1948-1989 nikdy nebyl ve válečném stavu s žádným ze států Evropy ani s žádným dalším státem světa, včetně Spojených států, které na území Československa vysílaly ozbrojené i neozbrojené agenty k provádění špionáže a další činnosti. Vyzývám jej, aby potvrdil, že v období let 1948 až 1989 Československo na rozdíl od současné ČR nevedlo se žádným státem Evropy a světa válku a nepodílelo se na okupaci nebo válečných akcích na území žádného státu Evropy nebo na území Spojených států. Je to důležité proto, že pokus tvrdit, že zde byl válečný stav, je založen na právní a historické negramotnosti, na neschopnosti pravdivě pojmenovat dějinné události.
Možná většině přítomných připadne to, že se obracím na ministra spravedlnosti, aby potvrdil tak samozřejmou skutečnost, nadbytečné. Jsem ale přesvědčen, že tato výzva je plně na místě. Předkladatelé posuzovaného návrhu zákona chtějí totiž popřít, že český stát kontinuálně vstoupil do právních a smluvních závazků Československé republiky. Osoby postižené právním bezvědomím a ti, kdo studovali práva z rychlíku, snadno vyrobí ze studené války horkou a z člověka, který podřezává svázaného policistu nebo zabíjí podnikového pokladníka a kupuje si za uloupené peníze motorku nebo gauč, vojáka střílejícího na nepřítele.
Chci být správně pochopen. Ne, v žádném případě nezpochybňuji nic tragického, co se v dějinách této země skutečně odehrálo. Mám úctu a pokoru k tragickým lidským osudům, které ve složitých dějinách střední Evropy a československého státu jsou součástí dějin a jsou pro nás výzvou a poučením. S plnou odpovědností ale prohlašuji, lež o válečném stavu v letech 1948 až 1989, i kdyby stokrát byly uzákoněna, zůstane lží a podvodem na občanech i na těch, kdo v té době žili. Přívlastek válečný veterán pro lidi, kteří se zbraní v ruce v době míru podřezali svázaného policistu nebo zavraždili oloupeného pokladníka, se stane výsměchem dějinné pravdě.
A pokud jde o peníze a příplatky, lidské tragédie současnosti, kdy stávající režim není ochoten přiznat všem penzistům právo na slušný lidský život beze strachu a bez vydírání nejrůznějšími poplatky za zdravotní péči, nezmírní zákon, který politicky vybranou úzkou skupinu má zbavit existenční nejistoty a strachu z tohoto vydírání. Spíše naopak! Pochopila to snad i předsedkyně Konfederace politických vězňů, které zřejmě tento pokus uplatit mlčení jejích lidí připadá vůči většině občanů nemravný. Musím se ptát, jak mají v tomto režimu žít občané, kteří nepatří k lidsky vybrané skupině, které má být vyplaceno 100 tis. Kč jednorázového příspěvku. Jak mají žít statisíce důchodců, kterým tato vláda upírá to, co chce přiznat politicky vybrané skupině, tedy příplatek k důchodu, který by kompenzoval náklady spojené se zdražováním či zdražovacími opatřeními této vlády? Co má společného s vyrovnáváním se s dějinami pokus skupiny poslanců korupční koalice a vlády zpětně změnit dějiny a paušálně ospravedlnit a odměnit pod záminkou uznání tzv. protikomunistického odboje nejen ty, komu se stala křivda a kdo kladli oprávněný odpor, ale ospravedlnit a odměnit ty, jejichž zločiny a teroristické a kriminální činy jsou odsouzeníhodné v každém civilizovaném státě?
Záměr koalice výrazně přilepšit lidem kolem Konfederace politických vězňů lze opravdu interpretovat různě. Osobně jej beru jako přiznání vlády, že důchody, které dostává většina občanů, jsou nedostatečné. Je ale také nutné připomenout, že příspěvky k důchodu, finanční kompenzace za vazbu a věznění a některé sociální výhody těm, kdo se zbraní v ruce, sabotážemi, službou v zahraničních rozvědkách, armádách a prací pro zahraniční služby nebo jinak bojovali proti Československé republice, její státní moci v letech 1948 až 1989, byly již opakovaně poskytnuty. Stalo se tak například už zákonem č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ale i nařízením vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu, a naposledy zákonem č. 108/2009 Sb., o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu. Pokud chce současná vláda tuto skupinu nyní dále nadřadit příslušníkům protinacistického odboje a bojovníkům za osvobození republiky z nacistické okupace další stotisícovou odměnou a dalším příplatkem k důchodu, nebude to asi všeobecně přijímáno s porozuměním.
Nabízí se ale ještě další otázka. Současná vláda teď v Parlamentu předložila návrh na snížení většiny důchodů. Za těchto okolností působí návrh na stotisícovou kompenzaci a zvýšení důchodů pro vybranou, politicky definovanou skupinu poněkud svérázně.
Dámy a pánové, ne, předkladatelům zřejmě nejde o postižení historické reality, o pravdu, věrohodnost a serióznost toho, co navrhují. Jde jim nejspíše o zpětné uzákonění vlastních přání, o jakousi anticipaci toho, co mělo podle jejich představ a podle představ těch, kdo o takový statut usilují, nastat. Tak trochu to připomíná, jako by si navrhovatelé neuvědomovali ani složitost dějin, ani tragické rozměry některých činů a politických cílů. Navrhovatelé, alespoň takový to budí dojem, namísto vážného a seriózního zkoumání a poznávání minulosti zaujali roli cimrmanovských osobností typu Franze Josefa a Ferdinanda d´Este. Jak jinak posuzovat jejich nápad, že občanům i dějinám lze vnutit vrchnostenským výnosem, že se se zpětnou platností zavádí válečný stav a že se za tento zpětně zavedený a zpětně vyhlášený válečný stav budou přiznávat těm, kdo se přihlásí, osvědčení válečného veterána a příplatky za přípravu války? Pokud takový pokus vylekal, jak to nedávno prošlo médii, i předsedkyni Konfederace politických vězňů, pak to jen dokumentuje, cimrmanovsky řečeno, že předkladateli geniálně objevený válečný stav nevzbuzuje nadšení ani u racionálně uvažujících případných adeptů na statut účastníka nekonané třetí světové války.
I to je důvod, proč nemohu posuzovaný zákon podpořit. To ovšem neznamená, že se s mojí vstřícností nesetká pozměňovací návrh poslance Františka Bublana.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.) ***