(15.40 hodin)
(pokračuje Černý)
Jsem přesvědčen, že na vojenských hřbitovech se standardními náhrobky by měli být pohřbeni i všichni naši vojáci a letci, kteří padli v zahraničí.
Vážený pane premiére, před 70 lety, 23. června 1941, došlo nad územím Holandska k sestřelení bombardéru Wellington T2990 311. československé bombardovací perutě RAF s označením KX-T. Jeho kapitál Vilém Bufka se jako jediný zachránil na padáku, zbylých 5 československých letců bylo prohlášeno za nezvěstné a jejich jména jsou vytesána na panelech č. 33, 36 a 37 památníku nezvěstných letců RAF v britském Runnymede. Skutečnost je však taková, že místo havárie československého bombardéru s ostatky našich letců je známo, je označeno křížem a udržováno místními obyvateli. Přes kladný postoj nizozemské strany by pro uložení ostatních našich občanů a současně příslušníků britského královského letectva měly platit postupy jako v ostatních případech.
Vážený pane premiére, podniknete kroky k tomu, aby ostatky našich letců byly po 70 letech vyzdviženy z jejich letounu, důstojně pohřbeny a hroby našich letců byly označeny standardními československými náhrobky?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla tedy interpelace pana poslance Černého. Teď žádám pana premiéra, aby na ni v pěti minutách maximálně reagoval. Prosím.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi poděkovat panu poslanci za tuto interpelaci, protože já ji opravdu považuji za důležitou. Musím říci, že o této konkrétní věci jsem nebyl informován, to znamená, že je známo místo smrti těchto československých vojáků.
Každý, kdo se trochu zajímá o dějiny naší země, ví, jak zásadní byl podíl československých vojáků, kteří vstoupili do Royal Air Force v letech 1940 až 1945, že to byla poměrně významná bojová síla sestávající ze tří stíhacích perutí: 310., 312. a 313. stíhací perutě, že vedle toho působila ještě 311. bombardovací peruť a vedle toho ještě jedna polovina 68. noční stíhací letky Royal Air Force byla také složena z československých pilotů, nemluvě o mnoha dalších pilotech, kteří bojovali v jednotkách svobodných Francouzů, v polských jednotkách, jako například nejlepší český stíhač bitvy o Velkou Británii Josef František v rámci 303. polské stíhací perutě, ale i v dalších britských jednotkách.
Je také skutečností, že této věci především v období po druhé světové válce, po roce 1948, nebyla věnována pozornost, protože piloti, kteří přišli ze Západu, skončili vlastně z drtivé většiny jako politicky perzekvovaní občané tehdejšího Československa.
Dovolte mi, abych také při této příležitosti, a určitě je to náš společný zájem, tady přečetl jména těch pěti členů posádky bombardéru Wellington, kteří se bohužel nestačili zachránit, a z šestičlenné posádky tedy pět lidí zahynulo: Vilém Konštatský, Leonard Smrček, Jan Hejna, Alois Rozum, Karel Valach. Pět československých vojáků, kteří zahynuli. A já jsem přesvědčen, že názor, který jste tady vznesl, to znamená udělat všechno pro to, aby s jejich ostatky bylo naloženo standardním způsobem, to znamená, že mají právo na to, aby byly uloženy na vojenském hřbitově, že tento názor je správný.
Je skutečností, že jsou známa nejenom jména těchto pilotů, je známo také konkrétní místo, včetně pietního místa, které je asi 300 metrů od lokality, kde se tento letoun zřítil za budovami jistého statku do místních bažin. To místo je opatřeno křížem. Před statkem je umístěna informační tabule v holandštině a podle dostupných zdrojů tedy nadále ostatky těchto československých vojáků jsou někde v místě dopadu letounu. Ta jména, jak jste uvedl, pane poslanče prostřednictvím paní předsedající, jsou uvedena na pomníku v britském Runnymede, kde jsou také připomenuti padlí příslušníci Royal Air Force v boji o Británii, kteří nemají známý hrob. Jedná se o zavedenou praxi britské komise pro péči o válečné hroby, která na tomto místě připomíná 20 tisíc těchto obětí.
Je skutečností, že případná exhumace těchto vojáků by musela být projednána s nizozemskou a britskou stranou a zcela jistě by si samozřejmě vyžádala i jisté náklady i vzhledem k tomu, že se jedná o bažinaté a špatně dostupné místo. Nicméně jsem toho názoru, že je naší povinností o tento krok usilovat. Já se v této věci obrátím na Ministerstvo obrany, protože považuji péči o válečné hroby jak z první světové války v případě našich legionářů, tak v případě druhé světové války za naši zásadní morální povinnost a jsem přesvědčen, že v této věci máme společně usilovat o to, aby těchto pět statečných československých vojáků spočinulo na vojenském hřbitově tak, jak si zaslouží. Čest jejich památce!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. Pan poslanec Černý ještě? (Ano.)
Poslanec Karel Černý: Vážený pane premiére, děkuji vám za vaše slova. Pouze doufám, že tento případ bude dotažen do konce a nedopadne jako moje interpelace z minulého volebního období, která se týkala nedůstojného pohřbení československých parašutistů ze skupin Iridium a Bronze, pohřbených v Bavorsku v Mnichově. Tyto skupiny byly sestřeleny v roce 1943 ve dvou letounech typu Halifax. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Pan premiér ještě bude reagovat.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je důležité připomenout, že za druhé světové války zahynulo více než 500 československých letců. Je to opravdu značné číslo. Tam, kde známe místo, kde zahynuli, je podle mého názoru naší společnou povinností se pokusit naplnit to, aby skutečně spočinuli na vojenském hřbitově. Samozřejmě tam, kde je místo neznámé nebo kde není možné je naleznout, protože konkrétně když se bavíme o 311. bombardovací peruti Royal Air Force, tam je nezbytné připomenout, že zhruba od konce roku 1941 přešla tato peruť od bombardovacího velitelství Royal Air Force k velitelství pobřežní obrany, to znamená, že měla na starosti především protiponorkový boj, a tam je skutečností, že bohužel když zahynula posádka tohoto bombardéru, tak zpravidla někde nad Atlantikem nebo Biskajským zálivem. Na druhé straně, je-li to tento konkrétní případ nebo případ československých parašutistů sestřelených při transportu k výsadku, bychom měli usilovat o to, aby bylo postupováno tím správným způsobem, na kterém se tady, domnívám se, shodneme.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Končíme interpelaci poslance Černého a požádám pana poslance Seďu. Jedná se o vládní reformy. Prosím, pane poslanče, můžete začít.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedo vlády, vaše vláda se tváří jako vláda zodpovědná a proreformní, dokonce vy sám tvrdíte, že tato vláda má ve vínku provedení důležitých reforem a bez těchto reforem nemá právo na existenci. Reformy navrhované vládou odmítají ekonomičtí odborníci, odbory, zaměstnanci, zaměstnavatelé. Vaše navrhované reformy odmítá 80 % občanů země, a dokonce 90 % obyvatel České republiky si přeje, aby vaše vláda skončila.***