(12.00 hodin)
(pokračuje Hulinský)
Už neuvěřitelných pět měsíců řešíme kauzu, za niž by v normální zemi hned druhý den poté, co vyjde najevo, odpovědný politik rezignoval. Českým ministrem obrany je ale člověk, který se rád odvolává na svá disidentská léta, na své působení v 90. letech, na své zahraniční zkušenosti. Musím říct, že toto je období pana ministra Vondry, za které si ho dokonce i velmi vážím. Bohužel, nemůžu si ho vážit za období, která jsou následující. V době vlády Mirka Topolánka byl jakýmsi svědomím, které mělo zakrýt naprostou korupční podstatu vlády, k jejíž kauze plní noviny i dva roky poté. Alexandr Vondra je však politik. Proto když se Mirek Topolánek, který přes protesty spolustraníků ho do politiky přivedl, kymácel, Alexandr Vondra přispěchal a začal přemýšlet o funkci po svém bývalém chlebodárci.
Vážené dámy a pánové, jak nazvat chování Alexandra Vondry, který celou dobu chodil, že to byl prakticky on, kdo nesl veškerou odpovědnost za české předsednictví Evropské unie, aby ve chvíli problému se obrátil a najednou zjišťujeme - o ničem nevěděl, o ničem nerozhodoval, nic nepodepisoval. Myslím si, že právě toto chování pana ministra - za úspěchy můžu já a za průšvihy mí podřízení - je to nejhorší. Právě to, které teď v kauze ProMoPro také vidíme.
Dámy a pánové, nevím, jak vy, ale já nechci mít ministra obrany, který o ničem nerozhoduje, o ničem neví a nic nepodepisuje. Takový ministr je zbytečný. Takový ministr by měl v takovém případě vrátit celý svůj plat za dobu, kdy vykonával funkci a o ničem nerozhodoval, nic nepodepisoval, o ničem v té době nevěděl.
Pane ministře Vondro prostřednictvím paní předsedající, vyzývám vás, vraťte svůj plat za dobu, kdy jste byl místopředsedou vlády, a jak jste řekl, o ničem nevěděl, nic nerozhodoval a nic nepodepisoval.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, od vypuknutí kauzy ProMoPro změnil pan ministr tolikrát svá vyjádření, svá zásadní stanoviska, která pak bral zpět, upřesňoval, dementoval, že už v tom, co říká, se určitě ani sám pořádně nevyzná. Považte. Nejdříve tvrdil, že ProMoPro mělo jakési exkluzivní postavení. Proto nemohl za služby tlumočení a ozvučení vypsat výběrová řízení. A ejhle, ukázalo se, že ProMoPro žádné exkluzivní postavení nemělo. A co víc, nemělo ani potřebnou techniku a vybavení pro akce, na kterou je Vondrův tým najal. Ano, dámy a pánové, ministr vybral bez výběrového řízení firmu, která ani neměla potřebnou techniku a vybavení. A zde vznikl celý první problém. Protože první podstatná část peněz podle dostupných dokumentů šla právě na investice do příprav. Jinak řečeno, pan Vondra si koupil autobus, který stál na zastávce. ProMoPro prý mělo výsadní postavení v Kongresovém centru. Bohužel pan ministr už nám neřekne, že na té zastávce ten autobus byl proto, že byl odstaven pro nepojízdnost a uvnitř chyběl jak volant, tak sedačky pro cestující. To se nakoupilo až za peníze vlády, za peníze, o nichž rozhodoval tým pana Vondry.
Pan Vondra nám tu tvrdil, že o zakázce ProMoPro nic nevěděl. Nevědomost je sladká věc, pravda. Ale ne u místopředsedy vlády. Zvláště pokud vyjde najevo, že pan ministr Vondra komunikoval o zakázce s antimonopolním úřadem, aby zakázku mohl údajně dát přímo.
Pan Vondra se nám také snaží namluvit, že objem zakázky narostl proto, neboť se musely pořádat akce v regionech, se kterými se podle pana ministry Vondry nepočítalo. Dámy a pánové, pokud se ovšem podíváte do smlouvy mezi Úřadem vlády a firmou ProMoPro, je hned v úvodu této smlouvy jasně deklarováno, že předmětem smlouvy jsou i akce v regionech.
Pan ministr Vondra se také snaží hrát na city a tvrdí: Podávali jsme si ruce se světovými politiky, neměli jsme čas na prkotiny. Tedy prkotiny v podobě půlmiliardové zakázky pro firmu ProMoPro, abychom si dokázali představit, co taková prkotina by také v podání pana ministra mohla být.
Problém ovšem je, že týdeník Euro zveřejnil zápisy z porad týmu pana Vondry, z nichž vyplývá, že si pan Vondra opravdových prkotin i občas trochu hleděl. Jak jinak než podle něj prkotinou by se nechalo nazvat, když si zkoušel služby cateringu nebo pohodlí limuzín. Už o tom hovořil i pan kolega Paroubek. Zvláště v kontrastu s tím, že ono v té chvíli, co si užíval labužnictví a měkkosti sedaček, proudily desítky milionů firmě, aniž by jeho slovy o tom pan Vondra věděl nebo rozhodoval.
Myslím si, že jedna z takových ukázek byla i to, co řekl pan místopředseda Sněmovny Zaorálek, když vzal jenom několik faktů, se kterými vás seznámil a z kterých si můžeme udělat obrázek.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, trestní odpovědnost nechť řeší policie. To má pan premiér Nečas i pan ministr Vondra pravdu. Asi to skončí bohužel tak, že bude-li někdo obviněn za tuto zakázku, budou to podřízení pana ministra. My tu však neřešíme trestní odpovědnost. Nejsme ani žalobci, ani soudci. Jsme lidé, kteří rozhodnou o tom, zda je přípustné, abychom měli člena vlády, který nazývá půlmiliardu prkotinou a který s vážnou tváří tvrdí, že jako místopředseda vlády o ničem nevěděl, nic nerozhodoval a nic nepodepisoval. Nevím, jak vy, kolegyně a kolegové, ale já bych takového manažera nenajal. A nechci ani takového ministra.
Pan ministr Vondra řekl: Něco se dalo udělat lépe. Mám pro vás, pane ministře Vondro, prostřednictvím paní předsedající, ještě jednu dobrou zprávu. Něco se dá dokonce udělat lépe. A to je to, že byste rezignoval na post ministra. Děkuji za pozornost .
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dalším přihlášeným je pan poslanec Miroslav Svoboda.
Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych všem přítomným připomenout, že současný ministr obrany pracuje ve vysokých funkcích, ve vysokých postech, ve službách státu s malou přestávkou již od roku 1990, a je tedy více než zkušeným vrcholným úředníkem. Rád bych tedy všechny informoval a chtěl se pana ministra zeptat na několik málo podrobností, které mi při jeho zkušenostech nejsou zcela jasné.
Zakázku na ozvučení, a nikoliv na překladatelské služby jste nechal vypsat podle zákona o zadávání veřejných zakázek s odůvodněním, že se jedná o exkluzivního dodavatele Kongresového centra, ačkoliv jste musel předpokládat, že tato zasedání nebudou jen v Kongresovém centru Praha. Opomíjím fakt, že jako zkušený státní úředník musíte vědět, že se nejednalo o žádné duševní ani průmyslové vlastnictví, a tedy podle zákona o zadávání veřejných zakázek není možné takto postupovat.
Ano, budete mi argumentovat, tím, že jste věřil svým podřízeným, kterých jste měl přibližně 50. A tudíž z vlastní zkušenosti podnikatele vím, že jste je všechny, nebo alespoň velkou část z nich, musel i osobně dobře znát. Přesto jste jim bezmezně věřil. Jedná se tedy o lidi, které jste dnes na váš přímý pokyn nechal zaměstnat i na Ministerstvu obrany. Myslím např. pana Nadymáčka, od 1. června pověřeného řízením Úřadu dohledu nad akvizicemi, který je podepsán i na referátníku, sice v zastoupení, ale podepsán, o zdůvodnění o vypsání, resp. nevypsání této zakázky. Nebo pana Ing. Ondřeje Kovaříka, současného ředitele kabinetu vašeho prvního náměstka. Či o paní Mgr. Karolíně Stránské, od dnešního ředitelkou vašeho kabinetu. Všichni tito lidé se podíleli, různě obhajovali postup při této zakázce.
Jak je možné, že jste se nepokusili zjistit s vašimi zahraničními politickými konexemi, kolik stálo předsednictví předcházející země? Jen na okraj - a zase čerpám z veřejných zdrojů: předsednictví Řecka stálo 5 mil. eur, Portugalska 6,8 mil. eur, Francie 11 mil. eur a Českou republiku 23 mil. eur, přičemž ve spise na Úřadu vlády jsou stornované a přepsané faktury za více jak 34 mil. eur. Překvapuje mě, že ani nejsou podle zákona o účetnictví dobropisované nebo jinak administrativně zajištěné. Tím chci říci, že Česká republika jen za ozvučení konferencí dala asi tak dvakrát více než celá Francie.***