(11.10 hodin)
(pokračuje Vondra)
Nejprve několik slov k výtce nesprávné volby způsobu výběrového řízení. O tom, že Česko bude hostit předsednictví v roce 2002 a že většina největších akcí se může konat pouze v Kongresovém centru Praha, se vědělo mnoho let dopředu. Rozhodně dřív, než organizační tým pod mým vedením zahájil vlastní přípravy. Jistě to věděla i společnost ProMoPro, která proto již v roce 2007 podepsala s Kongresovým centrem dlouhodobou smlouvu o generálním partnerství, která jí de facto garantovala exkluzivitu na dodávky technického zajištění v Kongresovém centru.
Poté co jsme na jaře 2008 podepisovali - zdůrazňuji po náročných jednáních - nájemní smlouvu s KCP, Kongresové centrum deklarovalo písemně, že při případném využití jiného partnera pro poskytování služeb technického zajištění nežli ProMoPro by mohlo dojít k vážným organizačním i finančním komplikacím. Díky tomuto faktu by i případné výběrové řízení směřovalo s velkou pravděpodobností k vítězství společnosti ProMoPro. A kdyby tomu tak nebylo, ProMoPro by zcela určitě vystupovalo jako subdodavatel případného jiného vítěze, což by znamenalo ještě vyšší náklady.
Přesto byla varianta výběrových řízení v průběhu příprav předsednictví důkladně zvažována. Ovšem kromě uvedené výhrady exkluzivity proti němu mluvily další argumenty. V době vypsání nebyly do potřebné míry detailu známy jednotlivé parametry pro konání akcí. A naprosto by tento způsob výběru nedovoloval reagovat na nenadálé změny v kalendáři. Takto například na organizaci summitu Evropské unie s prezidentem Obamou, o jehož konání bylo rozhodnuto - zdůrazňuji - čtyři týdny před akcí, by bylo nutno vypsat řízení nové, oddělené, což by čistě z časového hlediska nebylo naprosto zvládnutelné.
Varianta otevřeného řízení byla tedy nakonec odmítnuta, neboť nebyla adekvátní situaci. Byly zvažovány i jiné formy výběru jako například soutěžní dialog, nicméně všechny poukázaly na slabiny s ohledem na požadavky organizátora a na požadavky Evropské komise. Neveřejné jednací řízení s jedním uchazečem byla až ta poslední možnost, ke které se organizační tým uchýlil.
Budiž také řečeno to, že naše akce nebyly ani v nejmenším poznamenány žádnými technickými problémy, třeba takovými, jaké se v současnosti opakovaně objevují během předsednictví maďarského.
Dámy a pánové, když se vrátím na samotný začátek, tato kauza odstartovala obviněním, že ozvučení českého předsednictví mělo stát tři čtvrtě miliardy. Tato kratičká věta obsahuje hned dvě nepravdy, které bych rád vysvětlil. Za prvé, bylo to 451 milionů korun včetně DPH, stát tedy zaplatil ve skutečnosti 460 milionů korun. A za druhé nešlo zdaleka o pouhé ozvučení.
Nyní k nákladům. Samozřejmě ani 460 milionů korun není málo peněz. Dovolte proto, abych se krátce zmínil o důvodech, proč byly náklady na předsednictví nakonec vyšší, než jsme původně odhadovali.
Za prvé, a to se ukázalo hned při spuštění příprav, prostory, ve kterých se akce konaly, nebyly v řadě případů v dostatečné míře připraveny na konání nejnáročnějších zasedání předsednického formátu. Jednalo se zejména o prostory pro média, kde bylo nutno vybudovat nově funkční tisková střediska. Netýkalo se to pouze prostoru v regionech, ale z velké části také v Kongresovém centru v Praze.
Dalším, ještě významnějším faktorem nárůstu požadavků na technické zajištění a následně i na vynaložené náklady byly neplánované akce českého předsednictví. Příprava českého předsednictví, které na svém jednání již dne 10. října 2008 schválil Výbor pro Evropskou unii na vládní úrovni usnesením číslo 12 - ten počítal celkem s jedenácti neformálními ministerskými zasedáními a dvěma setkáními vlády - s Evropskou komisí a s Evropským parlamentem. Na tento počet akcí byl také určen předběžný rozpočet technického zajištění. Kromě těchto třinácti velkých plánovaných akcí se však navíc uskutečnily ještě čtyři summity na nejvyšší úrovni, tři dodatečná neformální zasedání na úrovni ministrů a pět ministerských konferencí. O všech těchto akcích bylo rozhodnuto mnohdy na přání Evropské komise či Evropské rady až dávno poté, co byly uzavřeny smlouvy s dodavatelem konferenční techniky a služeb. To znamená, že počet těch nejvýznamnějších akcí organizovaných Úřadem vlády byl celkově zdvojnásoben. K nárůstu došlo také u akcí na nižší úrovni.
Další důležitý fakt, který musím zdůraznit, je skutečně neočekávaně velký zájem médií, ke kterému vedly různé důvody - ekonomická krize, summit s americkým prezidentem, setkání s představiteli zemí Střední Asie, které řešilo plynovod Nabucco, a mohl bych pokračovat dál. Počet míst a technické zabezpečení pro novináře je přitom pro přípravy jeden z klíčových faktorů.
Není pravda, že jsme na zvýšený růst nákladů nijak nereagovali. Již od začátku února předsednictví byla přijata různá opatření. Vypracovali jsme úsporný mechanismus výrazně omezující rozsah poskytovaných služeb na jednotlivá zasedání. Ten fungoval plynně až do posledního dne předsednictví. Nelze tedy souhlasit s nařčeními, že se rozpočet utrácel zcela bez rozmyslu a marnotratně.
Dalším důkazem, že jsme se státními prostředky zacházeli obezřetně, je, že jsme kontrolovali dodavatele a oprávněnost jeho finančních nároků. Rozporovali jsme některé faktury, požadovali jsme jejich doplnění. V době mého odchodu z vlády začátkem května 2009 nebylo firmě ProMoPro proplaceno víc než nějakých 270 milionů korun. Přesto ani tehdy, ani později kromě dílčích chyb a nepřesností nebyly odhaleny zatím žádné nesrovnalosti. Koneckonců i celkové srovnání nákladů na konferenční techniku a s ní spojené služby na summit NATO v roce 2002 a na předsednictví v roce 2009 nevyznívá ve prospěch nějakého zásadního předražení. Souhrnné náklady na tyto služby pro summit NATO, který trval tři dny, činily zhruba 120 milionů korun. Tehdy je poskytovali tři dodavatelé, nikoliv jeden. Dva byli vybráni v soutěži, mimo jiné i ProMoPro, a jeden, firma Damovo, byl právě z důvodu podobné exkluzivity v KCP vybrán napřímo. Připomínám také, že tato akce, summit NATO, byla doma i v zahraničí hodnocena nejen jako dobře zvládnutá, ale také jako úsporně organizovaná.
V tomto světle se náklady na předsednictví, které obnášelo daleko větší počet akcí a bylo rozloženo do šesti měsíců, nikoliv do tří dnů, nejeví jako nijak přemrštěné.
A nyní k technickým záležitostem. Dámy a pánové, dovolte mi krátce popsat, v čem vlastně technické zajištění českého předsednictví spočívalo a proč je nesmyslem mluvit o pouhém ozvučení. Technické přípravy na předsednictví probíhaly od října 2008. Postupně bylo nutné připravit všechny prostory pro účely zasedání, a to jak ty, které nejsou určeny pro konání takových akcí podobného rozsahu, tak i Kongresové centrum Praha.
Pokud jde o samotné KCP, bylo nutné významně posílit a obnovit jeho infrastrukturu, protože akce podobného rozsahu se tam konala naposledy v roce 2002. V rámci přípravy byly provedeny kompletní revize stávajícího vybavení. Následně bylo instalováno dodatečné zařízení, rozvody, kabely, zásuvky, telefonní ústředny, internetové a telekomunikační servery, byly připraveny podmínky pro spuštění počítačových sítí včetně jejich napojení do veřejné sítě a včetně důkladného zabezpečení proti kybernetickým útokům. Ve všech objektech byla provedena kompletní příprava pro vytvoření interního televizního okruhu a instalovány sítě pro rozvod televizního a rozhlasového kanálu. Je jasné, že řada z těchto prací byla podmíněna stavebními zásahy a veškeré stavební práce byly dočasného charakteru a všechny prostory musely být podle nájemních dohod následně uváděny do původního stavu. ***