(12.10 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Přiznám se, že jsem si myslel, že tento bod bude za námi dřív, ale pan premiér rozpoutal svým vystoupením nutnost reagovat a já si dovolím taky pár poznámek.
Nikdo nezpochybňuje, že důchodový systém je třeba neustále upravovat. Tak tomu je v podstatě od minulého století a bez toho, že je regulovatelný, by dávno zhavaroval. To je totiž ta jeho největší cennost. Nezpochybňujeme také, že je třeba reagovat na nález Ústavního soudu. Problém je, že máme jiné návrhy, a nesetkali jsme se tedy na stejném principu řešení, který předložila vláda. Ale pokud jsme se dostali do problematiky zaměstnanosti, která také souvisí samozřejmě s důchodovým systémem, tak musím říci, že já osobně nemám starost s tím, že by tady chyběli lidi do budoucna. Víte, dneska jsme v produktivitě práce na 53 % k evropské patnáctce. Já doufám, že budeme i v produktivitě práce daleko výrazněji růst kupředu a nebudeme stát. Je tady přes 560 tisíc registrovaných nezaměstnaných, přitom pracuje různě 250 tisíc důchodců, 150 tisíc starobních důchodců. K tomu jsme vytvořili parametry příležitost. Je tady zaměstnáno přes 100 tisíc cizinců, pracují tady studenti. To jsou všechno rezervy, které se samozřejmě můžou v budoucnu nějakým způsobem využít. Nemám obavu.
Ale zarazila mě poznámka, kterou uvedl pan premiér k tomu, že se dostal důchodový účet do kladných čísel po zvýšení pojistné sazby. Já si tedy dovolím připomenout, že v roce 1995, a to byla vláda dnešního pana prezidenta, snížila pojistné z 27,2 na 26 %. A to byl přesně ten moment, který ho uměle, ale také musím podotknout s postupným růstem nezaměstnanosti, uvrhl do červených čísel. Takže se hledal v podstatě bezbolestný návrat tak, aby na to nedoplatili ani zaměstnavatelé, ale ani zaměstnanci a vyřešilo se to transakcí se státní politikou zaměstnanosti. A ejhle - systém se okamžitě dostal do kladných čísel. Ale to není přece to správné řešení, pokud máme vyvolat nervozitu a nutnost řešit okamžitě krizovou situaci v důchodovém systému okamžitou změnou. Tak se našly jiné systémy - když už ne snížit pojistné, tak zavést stropy. Dneska nikdo není schopen ani spočítat, kolik nás stropy vlastně přesně stojí, protože přehled, který je veřejně přístupný, platů nad 100 tisíc výše už neexistuje. Tam už jestli je to sto tisíc, půl milionu či milion, tam to rozlišení žádné není! Takže jedině s tím neustálým pohybem šestinásobku, pětinásobku, čtyřnásobku se můžeme dopracovat k nějakým odhadům. Ale 40 miliard nás stojí ročně z důchodového účtu, a on o tom hovořil kolega Grospič, situace, kdy na trhu práce nedostanou senioři zaměstnání, tak odcházejí do předčasného starobního důchodu. Čtyřicet miliard ročně! To přece není málo! A to je na úkor důchodového systému, když vlastně to souvisí s problémem nezaměstnanosti, což by měl řešit stát prostřednictvím státní politiky zaměstnanosti. Šedesát miliard se nám vleče nevybraných peněz z minulosti za neodvedené pojistné, a to jsme už umořili nevím kolik! Nebo v roce 2009, tehdy ve funkci pana ministra, pan premiér zavedl se svou koalicí slevu na pojistném při školení. Jenom za září až prosinec nás tato sleva stála z důchodů téměř 10 miliard! A tak bychom mohli pokračovat dále.
Čili každý můžeme uvádět určitá čísla, tím je samozřejmě statistika vždycky zajímavá, ale myslím si, že nejzajímavější je údaj nejčerstvější, a to je: evropská dvacetsedmička vynakládá na starobní a pozůstalostní důchody z HDP 11,7 %, Česká republika pouze 8 %. To je minus 3,7 %. A tak musím říci, že musíme řešit tuto situaci! Ale přístupy k řešení té situace máme velice rozdílné a já si dovolím tvrdit, že ty vaše jsou ve velký neprospěch těch nejpotřebnějších. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní se hlásí o slovo místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji příjemné poledne. Dovolte mi, abych se vrátil vlastně k tomu, co jsem tady řekl už včera, když jsem řekl, že tato vláda používá revolučních metod místo reformních. A chtěl bych se pokusit to dokumentovat na způsobu, jak provádí takzvanou malou důchodovou reformu, jak nám ji předložila k projednávání do Sněmovny v podobě, kterou máme před sebou.
Podívejte, tady byla přece určitá dohoda a postup, ve kterém se řeklo, že se bude zvyšovat odchod do důchodu v ČR tempem: muži dva měsíce za rok, ženy čtyři měsíce za rok. A to byl proces, který měl vrcholit řekněme, v uvozovkách, v roce 2032, kdy by se dosáhlo oněch 65 let. To byl prostě přístup, který řekněme vytvořil určitou perspektivu, a teď se dostáváme do situace, kdy se přichází s tzv. malou důchodovou reformou, a my se dozvídáme, že v rámci ní už se navrhuje urychlení celého procesu.
Já tvrdím především tohle: Ústavní soud nás k ničemu takovému nenutil. Pokud jste chtěli o něčem takovém diskutovat, tak jste to měli učinit součástí velké důchodové reformy, ne této malé. Tady k tomu prostě důvod nebyl. Podle mě k tomu nemáte dostatek dat, informací ani podkladů! Já bych se přimlouval prostě za to, pokud se chceme bavit o způsobu zvyšování důchodového věku, abychom v tomto případě například dokázali počkat do roku 2021, počkat deset let, vyhodnotit situaci na trhu práce, vyhodnotit demografickou situaci, vyhodnotit vybalancovanost důchodového systému a na základě toho rozhodovat o postupu, a ne nyní, podle mě, jakoby zase zneužít rozhodnutí Ústavního soudu a přijít s tím, že celý proces zrychlíme bez toho, že bychom to dostatečně promysleli a měli k dispozici dostatečné informace.
Já, přátelé, pocházím z Moravskoslezského kraje, a to je kraj, který má v tomto poměrně špatnou sociální strukturu. My tam máme velké procento občanů, kteří prošli těžkými zaměstnáními, ať už jsou to hutě, doly, chemické závody atd. To opravdu není jednoduchý život z hlediska opotřebovanosti a zátěže. Dokonce, protože jsem z lékařské rodiny, tak vám mohu říci, že máme region, ve kterém je velice vysoké procento lidí se zdravotním postižením, opravdu enormně vysoké. To znamená, populace je v tomto poměrně docela v nepříliš dobrém, komplikovaném stavu. Těmto lidem když řeknete, že jim urychlíte ještě odchody do důchodů, tak vám řeknu, že toto prostě nejsou schopni ani pochopit, ani strávit, dokonce je to děsí!
Já vám řeknu jedno číslo, na kterém vám to budu dokumentovat, které pravděpodobně ti, kteří se tomu věnujete, asi znáte, ale možná ho všichni nevědí. V této zemi, pokud jsou lidé bez vyučení a je jim dneska 25 let, tak mají perspektivu, že jejich věk dožití je o 15 let kratší než lidí, kteří dneska ve 25 letech mají perspektivu vysokoškolského vzdělání. O 15 let je u vysokoškoláků kratší (správně delší) věk dožití než u lidí vyučených! Rozumíte, to je tedy obrovský rozdíl! A to přece znamená, že pro tyhle lidi je to úplně jiná perspektiva. Když těmto lidem nasadíme stejný věk, tak je to přece úplně jiná situace, do které se dostávají.
Proto my třeba navrhujeme ty předdůchody, možnost se připojistit v určitých profesích. Prostě vytvořit podmínky pro to, aby tito lidé měli šanci to zvládnout. Vy nic takového neděláte! To je ta revolučnost vašeho postupu. Místo abyste přihlédli k tomu, že máte regiony, ve kterých je situace složitá, abyste přihlédli k tomu, že máme velké rozlišnosti v profesích a že na to musíme reagovat podle toho, jak se ta situace vyvíjí, že tu byla určitá dohoda na procesu směřování k roku 2032! Vy to prostě najednou tady zrušíte - a opakuji, k tomu vás Ústavní soud vůbec nijak nenutil! Tohle nebylo třeba! A pokud jste se tím chtěli zabývat, tak to mělo být součástí té velké důchodové reformy. Tady jste to použili podle mě nesystémově, opravdu podle mě revolučním způsobem. A děláte zásadní změny, které nejste opět schopni veřejnosti obhájit, ale které nemáte ani kalkulované a které nejsou v podstatě ani podložené. ***