(22.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Dovolím si připomenout, že obcházení ústavy a podpora kroků, které v podstatě vedou k vydírání lidí proto, aby si zajistili další platby, je velmi nebezpečné. Náš ústavní systém stojí na principu, že občan platí zdravotní pojištění, resp. stát platí za ty, kteří nemohou platit, např. za děti, zdravotní pojištění, zdravotní pojišťovny platí poskytovateli zdravotní péče a ten finanční tok je tedy veden mimo platbu občana přímo poskytovateli zdravotní péče.
Nejsem ve střetu zájmů, pokud bych za to nepovažoval střet zájmů mojí manželky, která je poskytovatelkou zdravotní péče. Velmi ji obtěžuje vybírání regulačního poplatku, protože si myslí, že její kvalifikace je lékař stomatolog specialista, a nikoliv jakýsi výběrčí poplatku.
V tomto ohledu je debata, kterou tady vedeme, trochu mimo rámec toho, co se tady odehrává. Váš krok je extra constitutione, je mimoústavní, a jako protiústavní ho může s klidným svědomím Ústavní soud prohlásit. A vy tady říkáte slovy některých svých poslanců včetně vystoupení pana kolegy Bárty, který byl tím posledním hřebíčkem k tomu, abych já vystoupil, že ještě večer musíte udělat aspoň drobný krůček.
Tak si vám dovolím připomenout, že tento drobný krůček jste učinili v říjnu loňského roku, když jste schvalovali v tzv. stavu legislativní nouze zákony, které vám díky shovívavosti Ústavního soudu nechal Ústavní soud v platnosti ještě do konce tohoto roku. Ten váš tzv. drobný krůček může být stejně do konce roku zrušen Ústavním soudem, protože se nechováte podle Ústavy České republiky. A prosím ty, kteří mají ty poslední zbytky cti v těle, jak tady připomněli někteří mí předřečníci, aby si uvědomili, že tento krok nemusí být žádným krůčkem vpřed, ale nakonec se může stát, že bude zrušeno i to, co bylo přijato v roce 2007. Vaše rizikové vystoupení do protiústavního prostoru je tak obrovské, že zahrávat si s Ústavou České republiky tímto způsobem si nedovolili ani ti největší avanturisté v tomto státě.
Bylo tady řečeno, že se neposloucháme. Ano, je to pravda, neposloucháme se. Ono je zbytečné tady říkat, že Ústava České republiky zní tak nebo onak. Ono je zbytečné vám vysvětlovat, že hlasování přijímané většinou musí dbát zájmů menšin. Ono je to pro vás vždycky zbytečné, protože vy se rozhodnete, že máte většinu, a pohodlně si schválíte jednání v legislativní nouzi, jednání po desáté hodině, po půlnoci, je vám to jedno, protože prostě na to máte momentální většinu hlasů. Dokonce říkáte, že by o tom měli rozhodovat jenom odborníci, nikoliv politici. Ale ti odborníci nejdou do politiky právě proto, že v politice se momentálně přestává rozhodovat o zájmech většiny občanů, tedy podle ústavou předepsaného slibu. Já rozumím tomu, že to můžete odhlasovat. Ale víte, jak se rozezná politik od státníka? Že státník vnímá i ty záležitosti, které nejsou součástí jakési dohody momentální většiny. A vy tady rozhodujete momentální většinou. Diskuse, kterou tady vedeme, je diskuse prázdná, protože neodpovídá na ty základní otázky, na které se lidi ptají.
Jsem přesvědčen, že chybí logika úpravy. Návrh zákona totiž nemá žádnou vnitřní logiku s tím, se kterými zákony se tady setkáváme z jiné části úpravy občanských vztahů v české společnosti. Připomenu několik základních záležitostí.
Napadlo vás někdy, když Ústavní soud zrušil neplacení zdravotního pojištění první tři dny a muselo to být dopláceno od rozhodnutí Ústavního soudu až do nového přijetí zákona, že nemůžete navrhnout placení v nemocnici i za ty první tři dny, protože to nemá žádnou logiku? Že se občan dostal do situace, která je nerovnoprávná? A ta rovnost v těch právech je to základní, na co musíte dbát, pokud chcete být kromě politiků také státníky.
Druhá logika, kterou tady nedodržujeme, je logika udržitelných vztahů. Jestliže navrhneme nějaký zákon, který nám buď zruší Ústavní soud, nebo za tři měsíce zjistíme, že nevyhovuje realitě, tak jsme se pravděpodobně dopustili nějaké chyby. Chyby, která byla buď založena v tom samotném záměru zákona, nebo chyby, která je založena právě tím, že chrání jenom určitou část společnosti proti jiné. A toto jsou systémy, které musí sloužit všem občanům České republiky bez rozdílu - jak říká Listina základních práv a svobod - pohlaví, víry, politického zaměření nebo sociálního statusu. A nechci citovat celou listinu, abych nezdržoval. Jenom připomínám, že tento zákon nemá onu vnitřní logiku. Je za hranou ústavy, je to neústavní krok, kterým chcete obejít ústavu.
Upozorňuji na to, že pokud si budete myslet, že většinou ho můžete protlačit a že po vrácení Senátem a podpisem prezidenta ho vyhlásíte, nezbude současné opozici nic jiného, než se obrátit na Ústavní soud a zjistit, jestli ještě dnes máte alespoň oněch osm ústavních soudců, kteří váš postup budou po těch dvou krizích, které jste zažili, považovat za ústavní. Jestli vážně myslíte, že to riziko můžete podstoupit a v říjnu letošního roku nebo příp. v lednu příštího roku znovu tady stát a říkat: nezbývá nic jiného, než rychle udělat alespoň krůček k reformě, tak si myslím, že jsme vstoupili na půdu, kterou za dvacet let nepodniknou ani ti největší hazardéři české politické scény.
Jestli je mi něčeho líto, tak toho času, který tady marníme tím, že nejsme schopni sami sebe poslouchat. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Teď mám k faktické poznámce přihlášeného pana poslance Úlehlu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Tomáš Úlehla: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, mě se velmi dotýká, když soudruzi nás budou po čtyřiceti letech absolutního nezájmu o zdraví našich lidí poučovat, co je ústavní a co protiústavní. (Bouchání do lavic v řadách poslanců KSČM.)
Jste rudí darebáci, kteří zneužíváte vysílacího času médií, a patříte tam, kde je kraj naší společnosti! Širokospektrá antibiotika ničící zdraví dětí a další přístup ať jsou výstrahou pro všechny ostatní. Prostě tady je navržen normální proces legislativní, který má posouvat věci dál, a vy se na tom točíte a naskakujete. Řešte si pana Grebeníčka, pana Vondrušku a tam se starejte o zdraví těch, kterým oni ubližovali! Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dalším přihlášeným k faktické poznámce pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím. Poté vidím pana poslance Jandáka.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Paní předsedající, paní a pánové, já bych požadoval, aby se mi pan kolega předřečník omluvil. Nejsem žádný zločinec, nic jsem nespáchal. A jestli někdo bude urážet někoho pro jiný politický názor, tak to svědčí jenom o jeho duševní úrovni. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jandák, poté pan poslanec Doktor. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Já budu jenom stručný. Jak mám rád Tomáše Úlehlu prostřednictvím předsedající - to by byla krásná láska, Tomáši! (smích v sále) - chtěl jsem říct jednu věc. Já nebudu bránit rudý kluky, ale chtěl bych odcitovat - a možná to řeknu dokonce přesně - dneska první dámu americké zahraniční politiky paní Hillary Clintonovou, když navštívila tuto republiku v 90. letech v doprovodu svého manžela Clintona. Řekla: "Když se dívám na vaše zdravotnictví, musíme si ho vzít za vzor." Nevzali dodnes, pane kolego. Škoda. (Potlesk poslanců ČSSD.) ***