(18.50 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Takže pane ministře, buďte tak laskav a zodpovězte mi i otázku tohoto typu: Může se stát, že ten rozdíl mezi ekonomicky náročnější zdravotnickou péčí a tou základní péčí by mohl vést k tomu, že by v důsledku léčby v tom i onom způsobu mohlo dojít k tomu, že pacient, který by byl léčen v tom standardu, v té základní variantě, by mohl být léčen hůře a mohl by být v důsledku té léčby vyléčen méně, než kdyby absolvoval tu nadstandardní péči, čili tu ekonomicky dražší péči?
Čili já samozřejmě jako laik ve zdravotnictví, ale jako občasný pacient mám silné pochybnosti, co se týče přijetí této novely. A velmi by mi pomohlo, kdybyste tady některé ty moje otázky zodpověděl. Ale myslím si, že i přesto - predikuji - s vaší novelou souhlasit nemohu. A teď vám říkám, že jistě proti ní budu hlasovat, ale přesto myslím, že já i veřejnost si zasloužíme vaše odpovědi, které odpovídají mým otázkám. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr Heger chce reagovat bezprostředně, tak mu to samozřejmě umožním. Prosím, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že tady už minule padlo mnoho různých otázek, některé se opakují, tak já bych si dovolil v tomto případě reagovat rovnou, aby nezapadly zase v té dlouhé šňůře dalších debat, která nás možná čeká.
Já bych rád panu profesorovi Ohlídalovi prostřednictvím pana přesedajícího odpověděl na jeho takové čtyři zásadní otázky. Ta první se týkala efektivity zdravotnického systému. Samozřejmě efektivitu systému, ač to někteří tvrdí, tak de facto tak exaktně jako v technice nebo přírodních vědách neumí nikdo měřit, a vedou se proto nekonečné debaty na téma, jestli je ve zdravotnictví málo peněz, nebo jestli je ten systém málo efektivní. Pravděpodobně je obojí pravdou a vždycky je tak jako ve všech složitých systémech společenských možno nějaký prostor pro zvyšování efektivity najít. Vy jste dal příklad lékové politiky. Je samozřejmě velmi obtížné ovlivnit to, aby pacienti nevyhazovali léky do popelnice, protože vždycky, tak jak je člověk tvorem chybujícím, se najdou lidé, kteří ve svatém nadšení po příchodu domů od lékaře začnou léky brát, a když je jejich akutní příznaky přejdou, tak je nedoberou a prostě vyhodí. To asi nikdy neodstraníme.
Ale pokud jde o ty věci, že některé přístroje a léky jsou dražší než na Západě, tak faktem je, že tyto věci se epizodicky tady objevují, ale nelze je absolutně paušalizovat, dneska máme už řadu léků levnějších. A ten zákon mimochodem, i když neřeší naši lékovou politiku totálně, úplně, tak celou řadu kroků, které by ji měly vylepšit, zpružnit, zrychlit to přehodnocování léků, přináší.
Neefektivity, které jsou dány dnes mediálně velmi oblíbenou korupcí, tady samozřejmě jsou, je to asi jako s nápravou celého zdravotnictví. Jestli je pravdou, tak jak se nám to všem jeví, že korupční prostředí se spíše zhoršuje v celé zemi, tak je to pravdou jistě i ve zdravotnictví. My jsme ale vyhlásili po Novém roce velmi ostré kroky vůči přímo řízeným organizacím, doporučili jsme je i hejtmanům, kteří řídí nemocnice, aby je převzali, a ty kroky vyvolaly celkem pozitivní ohlas a už dneska máme výběrová řízení, která jsou přerušována, rušena a opakována.
Mimochodem, zítra budeme zveřejňovat velmi rozsáhlý audit, který jsme získali od renomované firmy nad 200 výběrovými řízeními z doby posledních dvou tří let, o kterých se traduje, že reprezentovaly v rámci přívalu evropských peněz 30% zmar a promarnění peněz v rámci korupčních aktivit. Ten audit říká, když to hodně zjednoduším, že pokud se daří stanovit nějakou referenční cenu, tak že kolísání okolo této ceny plus minus 10 % je potřeba tolerovat, protože jsou lokální, obchodní, kurzovní rozdíly, drobné rozdíly ve specifikacích, drobné rozdíly v čase, v obchodních politikách jednotlivých firem, takže jestliže je něco předraženo do 10 %, má to být bráno s velkou rezervou. V těch 200 případech byl nalezen pouze jeden, který byl nad 10 %. U všech ostatních 199 kolísala efektivita v rámci maximálně průměru 3 % plus. Takže není to zase tak hrozné, jak se můžeme někdy dočítat v novinách, i když souhlasím, že proti té korupci je potřeba velmi bojovat.
To, že neodstraní náš systém navrhované tvorby nadstandardů - který bude velmi pomalý a bude se zabíhat plynule a měl by se začít, protože nikdo na něm, dokud ta možnost připlácet není, nikdo na něm nepracuje - tak to, že neodstraní absolutně všechnu šedou ekonomiku ve zdravotnictví, je smutný fakt. Ale na druhou stranu, jestliže tady bude pár věcí, na které si bude možno připlácet, bude velmi obtížné pro lékaře X si říci "já za tento výkon chci pět nebo deset tisíc", protože pacient bude vědět, že to je výkon nárokový, za který se nepřiplácí. Nepochybuji o tom, že to bude běh na dlouhou trať, ale je to jeden z mnoha kroků, které je potřeba udělat.
A ten váš případ z Ameriky, ten je jistě smutný, ale typický pro Spojené státy. Ale to, že by tady v Evropě něco takového bylo a že bychom my to chtěli udělat tady v České republice, tak to vás tedy ujišťuji, že v žádném případě ne. A to nedorozumění, nebo to, co nechce opozice slyšet, je, že my nebudeme zpoplatňovat, jestli vůbec s tím začneme, když ten zákon projde, a jestli přejdeme od něčeho jiného než od těch luxusnějších materiálů, tak v žádném případě nebudeme zpoplatňovat lepší a medicínsky výkonnější... nebo lepší výsledky přinášející výkony. My chceme zpoplatňovat takové výkony, které budou mít svůj protipól, kdy ten výkon bude mít stejnou hodnotu medicínskou, ale jenom prostě je dražší a tomu pacientovi v podstatě nic nepřinese než jakési třeba pohodlí, ale hlavně prostě určitou rozmařilost. Ty oční čočky jsou dobrým příkladem. Prostě normální standardní oční čočkou, kterou vám vymění při šedém zákalu, můžete vidět velmi dobře, jenom budete muset nosit standardní brýle, tak jako každý starší člověk musí. Kdo je nebude chtít nosit, nebo méně často, tak si tedy připlatí. Tohle je ten malý rozdíl. Ale že by tady někdo zůstal chodit s šedým zákalem a velmi špatně viděl a nemohl si dovolit mít operaci toho šedého zákalu, tak to rozhodně tedy pravdou nebo záměrem není a nebude a tento zákon k tomu cestu neotevře.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, já bych požádal poslance Ladislava Šincla.
Poslanec Ladislav Šincl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, pane premiére, vážení poslanci, vážené poslankyně, mnoho bylo již řečeno, ale dovolte mi, abych i já se v několika větách vyjádřil ke sněmovnímu tisku 315, kterým se mění zákon o veřejném zdravotním pojištění.***