(18.30 hodin)
(pokračuje Heger)
Já uznávám, že v tomto se neshodneme. V tom pravděpodobně bude celá řada lidí z levicové opozice, která s tím nebude souhlasit a bude tady chtít mít jakousi rovnostářskou káď táboritského charakteru. A já si z toho nedělám legraci. Je to legitimní názor. Ale je tady kvantum lidí, kteří pro to připlácení jsou, rádi by si připlatili určitý nadstandard, my bychom byli rádi, a také jsme se snažili ty věci ošetřit, aby připlácení bylo pod kontrolou, aby ho nikdo nemohl zneužít, až se ty výkony začnou tvořit. Zatím nejsou žádné, upozorňuji. A tímto způsobem opravdu konsenzus nelze najít a nenajde ho nikdo ani po desetiletém projednávání.
Na druhou stranu musím říct, že samozřejmě to, jestli zákon je napsán ústavně, nebo neústavně, jestli na rozdíl od spoluúčasti u stomatologických výkonů, které jsou přímo v zákoně a kde se opravdu nedosáhne ústavního standardu a pacient platí, protože to je v zákoně, zde my chceme jakýsi nadstandard, který je nad rámec toho bazálního standardu, a tam jsme ochotni diskutovat, je-li to takto možno napsat, nebo ne. A byl bych velmi rád, kdybychom aspoň na diskusi v rámci přípravy pro druhé čtení měli chvíli času.
Já bych si dovolil ukončit tohle to vystoupení v obecné rozpravě ještě jedním návrhem, aby hlasováno o zkrácení lhůty mezi prvním a druhým čtením na 30 dní, a ke zbytku argumentů se vrátím ještě v závěrečném slově. Děkuji sám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Fakticky se hlásí Soňa Marková.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji. Já se omlouvám, já nemohu vůbec mluvit. Ale chtěla jsem reagovat na to, co tady říkal pan ministr. Znamená to, že důvod předložení tohoto zákona je proto, že my dáme do zákona něco, co vlastně je porušováním zákona? Vy jste říkal, že se tady platí, platí se úplatky za něco a my, abychom to tedy napravili, tak to uzákoníme. Já si myslím, že je to skutečně nesprávné. To za prvé.
A za druhé. Vy tady hovoříte o tom, že chcete diskusi s opozicí, a potom navrhnete zkrácení lhůty. Já si myslím, že to je výsměch, výsměch celé opozici a celé společnosti v České republice.
Děkuji a omlouvám se.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádám Stanislava Křečka, který je řádně přihlášený, a pak poslanec Jandák.
Poslanec Stanislav Křeček: Dámy a pánové, určitě jsem ve střetu zájmů, protože jsem nemocen a budu nemocen. Kdybych chtěl mluvit obecně, tak bych řekl, že 30 korun, to je sranda proti tomu! Dámy a pánové, při příštích volbách za rok 30 korun před minulými volbami, to byla legrace. To není nic proti tomu, co chystáte a lidé se to dozvědí.
Ale já prosím vás, nebudu mluvit o tom, čemu nerozumím, i když jako politik se tomu člověk nikdy nemůže vyhnout. Já chci mluvit o ústavních aspektech této reformy. Zmínil se tady o tom už pan kolega Sobotka, který vás vyzval, abyste si přečetli nálezy Ústavního soudu, které se toho týkají. Nemusíte, já vám je ocituji, dámy a pánové. Doufám, že to budete aspoň chvíli poslouchat, že aspoň pan zpravodaj si poznamená některé věci, protože z těch návrhů je naprosto zřejmé, ať to myslíte dobře, nebo špatně, ať to myslíte jakkoliv, že prostě to, co navrhujete, je v rozporu s nálezy Ústavního soudu, ať si o nich myslíme cokoliv.
Takže já ocituji z nálezu Ústavního soudu. Je to nález číslo 27 z roku 2003, který říká: Z ústavních i zákonných principů nelze tuto péči dělit na jakousi základní levnější, ale méně vhodnou a méně účinnou, ale na nadstandardní, dražší, ale vhodnější a účinnější. Rozdíl mezi standardní a nadstandardní péčí nesmí spočívat v rozdílné vhodnosti účinnosti léčby. Zákon neupravuje, jakou standardní péči může lékař, resp. zdravotnické zařízení poskytnout, ale jakou musí v obecném zájmu objektivně k zajištěným potřebám a požadavkům náležité úrovně lékařské etiky. Toto pojetí odpovídá mezinárodním konvencím, jako je úmluva o lidských právech atd. Ústavní soud je tady jmenuje.
Takže ještě jednou. Z ústavních a zákonných principů nelze dělit na jakousi nadstandardní, lacinější, dražší nebo lacinější a podobně. Dámy a pánové, to je přesně to, co tento zákon upravuje.
Další věc je tady v tom, že to má být ustanoveno vyhláškou. Dámy a pánové, v jiném nálezu 206 z roku 1996 Ústavní soud řekl, nelze připustit, aby vymezení rozsahu výše poskytnuté zdravotní péče za plnou nebo částečnou úhradu byla ponechána na úpravě jiným než zákonným právním předpisům. Tím by se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k takovým pravomocem oprávněna není. Definovat zákonné vymezení o obsahu a rozsahu podmínek a způsobu poskytování práva občana na bezplatnou zdravotní péči je možné jen zákonem.
Dámy a pánové, já myslím, že je z toho naprosto jasné, že to, co připravujete, prostě je v rozporu s nálezy Ústavního soudu. Až zase ten Ústavní soud to zruší a za rok - ale co to povídám, za rok už tady nebudete, ale kdybyste tu náhodou za rok ještě byli, tak zase budeme slyšet, že ten Ústavní soud je zpolitizován, jak si ten Ústavní soud mohl dovolit. Pan ministr financí snad zastaví platy státním zaměstnancům, aby na to mohl ušetřit. Kde na to sebereme peníze? Ale dneska vám to tady říkáme. Je to v rozporu s ústavou, je to v rozporu s nálezy Ústavního soudu, ať si o tom myslíte cokoliv, ať to myslíte dobře, nebo špatně, v rozporu to je a ten Ústavní soud nebude měnit svoji judikaturu jen pro to, je to judikatura velmi čerstvá, že tady je určitá politická garnitura. Takže pokud je to trošku možné, reagujte i na tyto věci, ze kterých vyplývá, že ta ústavnost těch návrhů, které předkládáte, je velmi pochybná.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím. Vítězslav Jandák je další přihlášený písemně do rozpravy. Prosím.
Poslanec Vítězslav Jandák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se nesnažím často vystupovat, když se neprojednávají předlohy, které se netýkají mého zaměření, to je především kultury a médií. Pokud dnes učiním výjimku, je to z několika důvodů.
Především se hlásím o slovo proto, že jsem sociální demokrat, zjednodušeně řečeno, že mě bytostně zajímají otázky sociální, které já považují za jedny z nejdůležitějších. A vedle toho, že chci, aby se tyto otázky řešily demokraticky, tedy s občany a pro občany. Bohužel, vláda, jíž jste ministr a která o sobě prohlašuje, že je vládou reformní a jejímž cílem že je uskutečnit takové reformy, které přinesou občanům takové blaho, o kterém se jim dosud až nesnilo, neřešila v této Sněmovně sociální otázky ani trošku demokraticky a už vůbec ne sociálně.
Vaši kolegové ministři i poslanci se teď strašně diví, že Ústavní soud musel zasáhnout a přimět vás alespoň k tomu, abyste umožnili na téma vašich reforem veřejně diskutovat. Já tedy chci diskutovat, ale po pravdě řečeno, ukazuje se, že není moc o čem. Snažil jsem se prostudovat sněmovní tisk, jejž nyní projednáváme a který má několik desítek stran, jenže jsem si moc nepočetl. Snažil jsem se dobrat jeho podstaty, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, nakonec mi z toho vyšlo jediné hmatatelné a lidem srozumitelné, že totiž chcete poplatek za denní pobyt v nemocnici zvýšit ze 60 korun na 100.
Pane ministře, já ponechám stranou, že mi za chvíli jistě vysvětlíte, že jsem četl špatně a že navrhujete celou řadu takových změn, které naše nemocné zdravotnictví postaví na nohy. Jenomže jsem to já prostě nepochopil. Já zůstanu u té prkotiny, která podle vašich slov a vyjádření pravicových politiků nemůže nikomu ublížit a nikterak citelně ho sociálně zasáhnout. Nevím, i když i ombudsman došel k závěru, že pro mnohé naše občany to může být výrazný zásah do jejich ekonomických možností, pak se mi bagatelizace tohoto problému ze strany pravicových politiků nějak nezdá. ***