(16.50 hodin)
(pokračuje Polčák)
Chci upozornit, že právě to dotčené ustanovení § 696 odstavec 1 občanského zákoníku stanovuje určitý proces, kdy se pronajímatel a nájemce mají v určitých lhůtách dohodnout. Jestliže se nedohodnou, to znamená, že jedna z těch stran drží své stanovisko, tak ona musí prokázat, že to její tvrzení a důkazy jsou skutečně pádné, a přesvědčit soud o tom, že má právo buďto na snížení nájemného, nebo naopak na zvýšení nájemného. Na tom opět není přece nic šikanózního.
A pokud bychom si mysleli, že tato úprava je v rozporu s dobrými mravy, tak já chci říci, že přiznání pohledávky k určitému datu od podání žaloby je zcela běžnou soudní praxí a vyplývá i z jiných ustanovení občanského soudního řádu.
Pokud jde o bod dva, zde poukazuji na to, že v tomto bodě je Senát tvrdší než Sněmovna. Já setrvávám na stanovisku, které zde i sdělil pan ministr, to znamená, že bychom zde měli schválit spíše tu mírnější podobu zákona, tak jak byla přijata ve znění Sněmovny.
A pokud jde o bod tři, to znamená o otázku služebních bytů, zde já nepovažuji za vhodné, aby se toto ustanovení změnilo vypuštěním, a to z jednoho důvodu. Pokud v souvislosti s výkonem povolání ten nájemce, respektive jeho osoby blízké žily s ním v době smrti a on zemřel právě v důsledku smrti, tak je chráněn zostřeně. To by opět ze znění zákona vypadlo a podle mého názoru by to bylo špatně.
Takže já bych považoval za vhodné, abychom se přiklonili k té verzi, která zde již byla jednou schválena. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a teď bych požádal pana poslance Stanislava Křečka, který chce zřejmě reagovat na toto vystoupení.
Poslanec Stanislav Křeček: Já bych se sice mohl zeptat pana kolegy, jak souvisí sociální politika státu s tím, od kdy budou účastníci soudního řízení platit náklady řízení, ale to je jiná věc.
Já jsem se chtěl vyjádřit k tomu obvinění ze střetu zájmu. Já bych toto samozřejmě ohlásil, kdyby tomu tak bylo. Já jsem skutečně s paní kolegyní Černochovou prožil krásná léta a do dneška bydlím v bytě a platím nájemné, které mi ona stanovila jako starostka městské části Prahy 2.
Ale copak tento zákon hovoří o tom, že se ruší regulace nájmu, dámy a pánové? Kdyby takovýto zákon tady byl, no tak samozřejmě bych byl ve střetu zájmu a musel bych to hlásit. Ale o tomhle přece ten zákon není. Ten zákon tady hovoří o tom, od kdy budou účastníci platit náklady řízení, jestli ten, kdo bydlí ve služebním bytě, je povinen se vystěhovat, jakmile ho o to vlastník bytu požádá. Představte si tu situaci, všechny ty babičky ve vojenských bytech, jakmile o to vlastník požádá, musí vypadnout. To je nějaký střet zájmu? To se mě přece vůbec netýká. Takže nevykládejme střet zájmu tak, jak to tady bylo vyloženo. Ten střet zájmu je o něčem úplně jiném.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Tak rozprava probíhá. Ještě pan poslanec Polčák se do ní hlásí.
Poslanec Stanislav Polčák: Já pouze s faktickou poznámkou, vážený pane předsedající.
Já opravdu netuším, proč se zde hovoří o nákladech řízení. Já bych jenom poprosil, jestli by to případně pan kolega poslanec Křeček doplnil, protože zde přece o otázku nákladů řízení vůbec nejde. Ten § 696 se nákladů řízení vůbec nedotýká, ale dotýká se právě určení výše nájemného. Ta strana, která bude v tom soudním sporu neúspěšná, nebo s ohledem na výsledek toho soudního sporu, si ponese ty náklady řízení, ale to přece s otázkou, od kdy bude určena výše nájemného, nesouvisí.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě bude reagovat Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Ano, skutečně jsem se přeřekl. Nejde o náklady řízení, ale o to, od kdy člověk bude platit nájem. Ale tím spíše se mi zdá logické, že by až soud měl rozhodnout, od kdy se to nájemné bude platit. Přece soud rozhoduje o situaci, která je v té době. A přece ty pohyby v tom nájemném mohou za to dlouhé řízení nastat. Přece ten nájem může být jiný rok poté, co byl ten návrh podán. Čili tím se ta situace jenom zúží.
Upozorňuji, prosím vás, že návrh nového občanského zákoníku nic takového neutlačuje (?). A pokud se to podaří prosadit, bude platit to, co jsem řekl - budeme proti občanskému zákoníku vystupovat.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Stanislav Polčák.
Poslanec Stanislav Polčák: Ještě jednou děkuji, pane předsedající.
To znamená, že jsme si otázku nákladů řízení ujasnili. A teď tedy by asi bylo vhodné si ujasnit jednu věc. V okamžiku, kdy to soudní řízení bude trvat pět let, což se v případě české soustavy soudů pořád ještě může dít, tak to znamená, že ten, kdo se s tím návrhem obrátí na ten soud, to znamená nájemce, pokud chce docílit snížení, a on skutečně v tom soudním řízení to snížení dostane, tak mu soud může určit, že to snížení bude mít teprve až od čtvrtého roku po podání té žaloby, anebo opačně - pokud pronajímatel vede pět let soudní spor, tak mu soud řekne po pěti letech, že to zvýšené nájemné může požadovat až od čtvrtého roku vedení toho soudního řízení. Vždyť to je naprosto nespravedlivé! Já absolutně nechápu, proč by takovouto pravomoc v demokratickém a právním státě při ochraně legitimních očekávání, při ochraně majetku, proč bychom tuto úpravu měli posunovat a dávat do jisté libovůle soudu, kde vůbec nepatří!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych požádal pana poslance Jeronýma Tejce, který se hlásil o slovo, aby si ho vzal. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Já bych chtěl oznámit, že nejsem ve střetu zájmu a nikdy jsem nebyl. Nicméně dovolím se zastat se svého kolegy pana poslance Křečka právě v té jeho snaze zakotvit to, aby zde soud měl možnost rozhodnout, od kdy to zvýšené nájemné bude platit.
Úvaha, že ty subjekty jsou si rovny, ten pronajímatel, který vlastní většinou celý bytový dům, a ten nájemce, který si pronajímá jeden jediný byt, že jsou si ty subjekty rovné co do ekonomické síly apod., ta prostě neplatí. Přece i zákoník práce vychází z toho, že zaměstnavatel má v určitém ohledu jisté restrikce a ten zaměstnanec je chráněn tím zákonem, protože to je ve veřejném zájmu. A já myslím, že úprava bydlení a nájemného bydlení může jít stejnou cestou. Ten problém je v tom při délce našich soudů a za to zcela jednoznačně nese odpovědnost i stát, Ministerstvo spravedlnosti, potažmo celá vláda a tato Sněmovna - hrozí zde riziko, že ten nájemce, ten, který má byt v nájmu, pokud je žalován majitelem toho bytu, tím pronajímatelem, o zvýšení ceny nájmu, neví, jestli uspěje, nebo neuspěje. On je v určité nevýhodné pozici. On samozřejmě může vycházet z toho, že uspěje, ale v době, kdy nejsme schopni předpokládat, jak bude fungovat tato norma, kdy zcela jasně není určeno a nebude možné velmi často, možná v 90 % případů, odhadnout, jaké bude rozhodnutí soudu, bude vystaven nejistotě. Nejistotě po dobu tohoto řízení.
Ve chvíli, kdy bude žalován, tak v té chvíli on je vystaven dvěma rizikům. Jednomu, že nebude moci platit ten zvýšený nájem. Pak samozřejmě pokud by bylo to rozhodnutí soudu rychlé, tak ano, to může akceptovat, a rozhodne se pro jinou variantu. Například pro to, že ten byt opustí. Ale když ten soud bude trvat pět let a náhodou, i když on bude přesvědčen o tom, že u toho soudu uspěje, náhodou dojde k tomu, anebo k tomu ani nedojde, ale on nemůže být o tom přesvědčen, že to nájemné bude zvýšeno zpětně, pak on ví, že vždycky se dostane do situace, že ho takováto věc zruinuje. On prostě to riziko nebude schopen nést. On nebude schopen, i když bude přesvědčen o tom, že ten nájem nebude vyšší, nést to riziko po dobu čtyř, pěti, šesti let, pokud by byl vystaven tomu, že bude platit ten nájem zpětně za těch šest let od podání žaloby.
Já se obávám, že toho bude řada pronajímatelů zneužívat. Bude zneužívat jak této situace, tak samozřejmě i slabšího ekonomického postavení těchto nájemníků, tak možná i jejich slabší situace při hledání svého zástupce, advokáta, protože takové zastoupení samozřejmě nebude jednoduché a nebude levné. A já jsem proto přesvědčen, že tady je ve veřejném zájmu, aby se stát postavil v této věci na stranu nájemníků a aby v takovém případě rozhodoval o té době soud po zvážení všech okolností. Pokud bychom nedošli k názoru, že máme jít ještě druhou cestou, například tím, že by ten nájem zvýšený vždy platil až od rozhodnutí soudu. A pak bychom samozřejmě oprávněně tady slyšeli námitky, že to je zase nespravedlivé vůči pronajímatelům, protože by docházelo mnohdy k tomu, že by ze strany nájemců byly tyto soudní spory zdržovány.
Já jsem přesvědčen, že ten návrh, který tady kolega Křeček hájí, je správný, jde správným směrem a je to přesně ta střední cesta, která je vyvážená mezi oběma póly, které samozřejmě mají svá rizika. Děkuji. ***