(14.10 hodin)
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte mi navrhnout zařazení dvou nových bodů. Jeden by zněl volba předsedy stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby. Souvisí to s odchodem Martina Peciny z čela této komise a je nutné, aby mohla být vyhlášena lhůta pro podání návrhu na předsedu, aby byl zařazen tento bod nově. Dále si dovoluji navrhnout zařazení nového bodu volba členů Rady České tiskové kanceláře.
Následně si dovolím ještě požádat o pevné zařazení sněmovního tisku 211, bodu 24, a to jako pevně zařazený bod dnes po pevně zařazených bodech, které již byly touto Sněmovnou takto na dnešní den schváleny.
Prosím, zda by bylo možné hlasovat o všech těchto návrzích samostatně. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Já vás ještě poprosím o upřesnění toho druhého návrhu - volba předsedy České tiskové kanceláře. Jak to bylo? Členů Rady České tiskové kanceláře.
Pan kolega Bohuslav Sobotka, poté pan kolega Staňura.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, kolegové, kolegyně, v rámci zlepšení politické kultury v této Poslanecké sněmovně vám jednak chci popřát hezké odpoledne a jednak upozornit kolegy, kteří zde již netrpělivě stojí, že se mohou v klidu posadit, neboť mé odůvodnění navrhovaného bodu bude přece jenom poněkud delší, neboť se jedná o velmi závažnou záležitost.
Dovolte mi, abych navrhl zařazení nového bodu, a to dnes, na dnešní jednání Poslanecké sněmovny, a to po pevně zařazených bodech. Ten bod by se jmenoval Informace předsedy vlády Petra Nečase o řešení důsledků neústavního postupu vlády při krácení státní podpory stavebního spoření. Rád bych požádal Poslaneckou sněmovnu o zařazení tohoto bodu, a to po pevně zařazených bodech. Jsem přesvědčený, že tato věc je natolik významná, že je důležité, aby o ní Poslanecká sněmovna jednala, a to neprodleně.
Jak jistě víte, vážené kolegyně, kolegové - a to je nyní odůvodnění toho bodu, který navrhuji do programu schůze - v loňském roce přišel ministr financí Miroslav Kalousek s iniciativou na zpětné zdanění státní podpory stavebního spoření už za rok 2010. Byl to návrh, který připravilo Ministerstvo financí. Kolem toho návrhu přirozeně probíhala veřejná diskuse a už v loňském roce Česká strana sociálně demokratická upozorňovala na to, že řešení, které navrhuje ministr financí, se může dostat do kolize s ústavními právy našich občanů. Ačkoliv na to sociální demokracie upozorňovala, a už v průběhu podzimu a léta loňského roku, tak vláda tento návrh zákona nakonec schválila a pravicová většina v Poslanecké sněmovně prosadila zákon o omezení podpory stavebního spoření včetně oné padesátiprocentní zpětné daně. Vláda vzápětí na tomto zákoně postavila návrh zákona o státním rozpočtu.
Tady je myslím dobré porovnat si dvě data. Ústavní stížnost sociální demokracie, která byla několik měsíců avizována dopředu a byla podána na obsah procedury při přijetí novely zákona o stavebním spoření, tak tato naše ústavní stížnost byla podána 8. prosince loňského roku. Státní rozpočet, který vláda postavila úmyslně na zpětném zdanění stavebního spoření v rozsahu cca 4,5 miliardy korun, byl schválen v této Poslanecké sněmovně 15. prosince loňského roku. Vládní většina a vláda jako taková tedy přesně věděla v době, kdy tady hlasovala o státním rozpočtu, že již byla podána ústavní stížnost poslanců a skupiny poslanců sociální demokracie. Dnes se tedy vláda v žádném případě nemůže vymlouvat na to, že nepočítala a nemohla počítat s rozpočtovými dopady případného rozhodnutí Ústavního soudu. Rozhodnutí Ústavního soudu z tohoto hlediska nebylo pro vládu překvapivé a vládní koalice zde schvalovala státní rozpočet až více než týden poté, kdy byla formálně podána příslušná ústavní stížnost.
Myslím si, že je důležité uvědomit si a znovu důrazně zopakovat, co je příčina a co je následek, protože když poslouchám v uplynulých dnech a hodinách argumentaci ministra financí, tak mám pocit, že v tom ani ministr financí ani vláda nemají úplně jasno.
Aby tedy jasno bylo, příčinou stávajících rozpočtových problémů současné vlády je neústavní postup vlády Petra Nečase. Vláda přijala zákonné řešení, které Ústavní soud shledal jako neslučitelné s ústavou a ústavním pořádkem naší země. Čili příčina je jasná. Chyba v činnosti vlády, a to, že vláda prosadila zpětné zdanění stavebního spoření, které následně nebyla schopna obhájit před Ústavním soudem. To je příčina.
Následek. Následek je rozhodnutí Ústavního soudu. A ten následek je také ve stávajících rozpočtových problémech současné vlády. Já jsem přesvědčený o tom, že výroky ministra financí, které zazněly v uplynulých dnech, snižují již beztak nízkou důvěru současné vlády. Jestliže ministr financí zpochybnil dohodu, která byla uzavřena předchozí vládou na financování dopravní obslužnosti, železniční dopravní obslužnosti v regionech, a je to dohoda, kterou podepsal premiér, kterou podepsal ministr dopravy, kterou podepsal ministr financí, a je to dohoda, kterou podepsali zástupci 14 krajů, a je to dohoda, která má platit deset let, jestliže ministr financí bez jakékoliv analýzy veřejně takovouto dohodu zcela zpochybní, pak to snižuje důvěryhodnost a kredibilitu celé vlády.
Tato vláda tvrdí, že chce provést zásadní reformy, že provedení zásadních reforem je jediný smysl její pokračující existence, a přitom její ministr neváhá zpochybnit dohodu, která je stará jenom několik let, možná jeden rok, a kterou uzavřela vláda v rámci našeho ústavního systému. Prostě není možné něco takového v demokratickém právním státě připustit a mě velmi zaráží, že premiér Nečas okamžitě nedementoval tyto výroky ministra financí, protože vláda dále ztrácí na věrohodnosti. Jak budou lidé věřit v nějakou trvalost pravidel, která se budou týkat důchodové reformy? Jak mají lidé věřit v nějakou trvalost pravidel, která se týkají změn ve zdravotnictví, když po pouhém roce fungování ministr vlády bez jakékoliv právní analýzy zpochybní tak závažnou věc, jako je dohoda mezi premiérem, ministrem financí, ministrem dopravy a zástupci 14 krajů. ***