(12.30 hodin)
Poslankyně Karolína Peake: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, předložený vládní návrh zákona prošel předepsaným legislativním procesem včetně standardního meziresortního připomínkového řízení. Jak už tady pan ministr vnitra uvedl, návrh zákona nezasahuje výrazným způsobem do základních principů, na nichž je institut zvláštní ochrany a pomoci vybudován.
Pro úplnost uvádím, že návrh zákona obsahuje novelizaci celkem čtyř zákonů. Vedle stěžejní novely zákona o zvláštní ochraně svědka obsahuje i novelu zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákona o důchodovém pojištění a trestního řádu. Změny těchto zákonů byly před předložením návrhu zákona vládě projednány s věcně příslušnými resorty.
Smyslem těchto změn je toliko zavést novou právní úpravu rozhodování o nárocích chráněných osob, které vyplývají z oblasti práva důchodového pojištění, a zpřesnit výkon některých trestů, pokud jsou vykonávány osobami, kterým je poskytovaná zvláštní ochrana a pomoc.
Navrhuji návrh zákona postoupit do druhého čtení. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní zatím jednu písemnou přihlášku, a to od paní poslankyně Marie Nedvědové. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Marie Nedvědová: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně, novelizace si sice klade za cíl být komplexním řešením problémů, kterými současná praxe v této oblasti trpí, ale nezasahuje do základních principů, na nichž je dosud institut zvláštní ochrany a pomoci vybudován. Jde o to, že samotný institut je založen nesprávně na úvaze, že o tom, komu bude poskytnuta zvláštní ochrana podle tohoto zákona, rozhoduje ministr vnitra zpravidla na návrh policie, která především podává návrhy na zvláštní ochranu, ačkoliv by o tom měl rozhodovat podle mého názoru nezávislý soud.
Pokud nedojde k této změně a důsledné úpravě v tomto směru, pak samotný zákon je nelogický, když v současné době o ochraně rozhoduje orgán moci výkonné, tedy jak bylo řečeno, konkrétně ministr vnitra, a to poněkud podivně, mj. i na návrh státního zástupce, a dokonce i na návrh soudce. Proti tomuto rozhodnutí se ostatní účastníci řízení, ať již obvinění či svědci, nemohou nejen odvolat, ale ani se k němu nemohou nějak vyjádřit. Ochrana trvá, dokud trvá ohrožení, ale nelze nijak přezkoumat, do kdy ohrožení vlastně trvá, jakého charakteru ohrožení má být a zda ochranou této osoby nedochází dokonce k zastírání její trestné činnosti. Tyto skutečnosti přezkoumává policie, na které je posouzení, zda tyto důvody jsou dány, či nikoliv.
Pokud takováto ochrana tady je, tak by zjevně mělo být v pravidelných intervalech přezkoumáváno, a to podle mého názoru soudem, zda podmínky ochrany stále trvají. A hlavně soud by měl také posuzovat, zda ochrana bude poskytnuta. Vzhledem k tomu, že se tak neděje, je otázkou, zda takováto úprava ochrany osob je v souladu s ústavou a listinou lidských práv a svobod.
Nelze rovněž souhlasit s tvrzením v důvodové zprávě, že přesný počet chráněných osob nelze s ohledem na zachování jejich bezpečnosti sdělovat, neboť toto tvrzení v žádném případě nemá oporu v zákoně ani v jiných právních předpisech, mj. v příslušném vládním nařízení. Pokud jde o přílohu č. 9 tohoto vládního nařízení, které stanoví rozsah utajovaných skutečností týkajících se Ministerstva spravedlnosti, tak zde se uvádí, že se utajují výslovně konkrétní skutečnosti ohledně konkrétních osob z jednotlivých trestních spisů, nikoliv však souhrnně všechny skutečnosti týkající se chráněných osob.
Je tedy obtížné se za tohoto stavu vyjadřovat k navrhovaným změnám, neboť tyto návrhy jsou spíše kosmetické a technického rázu. Současný zákon však potřebuje upravit minimálně v tom směru, že o utajení osob rozhoduje soud, který posuzuje důvody pro utajení a v pravidelných intervalech přezkoumává, zda důvody utajení trvají.
Já s ohledem na tyto skutečnosti navrhuji, aby návrh zákona byl vrácen předkladateli k přepracování. (Potlesk z řad KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla paní poslankyně Nedvědová. Nyní prosím pana poslance Jeronýma Tejce.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážené kolegyně a kolegové, vážená paní předsedkyně, nebudu navrhovat zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení, jak by se mohlo zdát. Budu naopak v souladu s tím, co jsme říkali jako sociální demokracie, tedy že budeme návrhy posuzovat podle jejich obsahu, nikoliv podle toho, kdo je předkládá - a tím předkladatelem je v současné chvíli nový ministr vnitra Jan Kubice - budu tento návrh přesto, že nesouhlasím v mnohém s panem ministrem Kubicem, podporovat do druhého čtení. Věřím, že se shodneme i na jednání výboru, příp. ve třetím čtení, a tento návrh zákona, byť po úpravách, bude přijat.
Skutečně je pravdou, že úprava, která nyní je, působí v praxi značné problémy a je dobré ji pozměnit. Způsob, který Ministerstvo vnitra zvolilo, je podle mého názoru správnou cestou. Jsou tam samozřejmě otázky k diskusi. Myslím, že jednou z nich je to, co už zmínila paní kolegyně přede mnou, tedy jestli skutečně tato pravomoc má být dána výslovně pouze ministrovi vnitra a jen v případě, že ministr vnitra chce rozhodnout o odnětí ochrany tomu konkrétnímu svědku, má přijít soudní přezkum.
Druhá podle mého názoru sporná otázka je ta, že v případě, že ministr rozhodne o odnětí ochrany konkrétní osobě a ta osoba se odvolá proti tomuto rozhodnutí k soudu, pak nebude nadále v této věci odkladný účinek, tzn. ochrana skončí. A i když by soud poté dal za pravdu oné osobě, že nemělo dojít k přerušení ochrany této osoby Policií České republiky, tak se vystavuje určitému problému především z hlediska její identifikace. Je to sice řešeno určitým způsobem, takže policie musí chránit tu osobu i v takovém případě, že hrozí např. zranění či ohrožení života, na straně druhé jsou zase případy, kdy ne všichni, kteří byli v tomto programu zařazeni, respektovali pokyny policie a naopak ohrožovali oni sami svým chováním policii, a proto tedy ten institut se tam dostává. Já myslím, že to je přesně důvod, proč by tento návrh zákona měl být projednáván především ve výboru pro obranu a bezpečnost. Proto tedy budu podporovat, aby postoupil do druhého čtení.
Nicméně myslím, že by měla být dána k úvaze ještě jedna věc, a to je otázka možného zneužití. Jaké jsou garance toho, že tento institut nebude zneužíván.
Myslím, že pan ministr Kubice je přesně ten, který by o tomto institutu mohl hovořit z praxe. My jsme tady měli případ v minulosti, byla to kauza Budišov. Ten, který byl oznamovatelem a který nakonec podle všeho, pan ministr to jistě může všechno říct, byl zařazen do programu na ochranu svědků a stal se oním chráněným svědkem, byl pan architekt Řičář. A jak jsme se posléze z médií dozvěděli, tak pravděpodobně pan Řičář nebyl tou obětí, ale pravděpodobně tím organizátorem celé věci, a nakonec podle informací, které v médiích zazněly, snad má být v tuto chvíli vyšetřován a možná nakonec bude obžalován či bude odsouzen.
Myslím, že takovýchto přehmatů bychom se dopouštět neměli. A myslím, že přesně tady je potřeba zamyslet se nad tím, jaká kontrola a kdo provádí kontrolu toho konkrétního návrhu policie, příp. rozhodnutí ministra, který na základě těchto informací rozhoduje. Jde mi tedy o to, dívat se pro futuro, dívat se do budoucna, co ten návrh přináší, a podívat se na to, zda je, nebo není možné posílit ony mechanismy kontroly. Vím, že to vždy možné není, že samozřejmě v rámci vyšetřování se zjišťují věci postupně, dochází k tomu, že se objevují nové skutečnosti třeba v průběhu měsíců a let. Ale je také potřeba na toto reagovat a je potřeba podle mého názoru zajistit, aby tento institut nebyl zneužíván, aby právě v programu na ochranu svědků nebyla měněna identita těm, kteří se skrývají před dlužníky, kteří se snaží jen změnit prostředí a budou tohoto systému zneužívat.
Takže to je námět, který bych rád, aby byl otevřen na půdě výboru pro obranu a bezpečnost. Ale jak říkám, návrh, tak jak byl sepsán, podle mého názoru je způsobilý pro to, aby postoupil do druhého čtení. Děkuji. ***