(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Vítám vás na odpoledním jednání. Nejprve přečtu další omluvy, které se mi tady shromáždily. Mám tady omluvu poslance Víta Bárty z odpolední schůze parlamentu z důvodu pracovních povinností, dále je zde omluva od pana poslance Lukši z dnešního odpoledního jednání z důvodu účasti na konferenci k problematice zemědělské politiky za přítomnosti europoslanců. Omlouvá se také poslanec Jan Bauer z rodinných důvodů, a to z dnešního i ze zítřejšího jednání. Další omluva je zde od pana poslance Foldyny z důvodu účasti na zasedání zastupitelstva města Děčína dnes od 13 hodin. To je snad v tuto chvíli vše.
V tuto chvíli můžeme začít interpelacemi na předsedu vlády.
110.
Ústní interpelace
První je interpelace paní poslankyně Kateřiny Konečné na pana premiéra. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane premiére, jedna z mála možností především opozičních poslanců, ale samozřejmě i těch ostatních, a prostřednictvím nás i občanů České republiky, jak vznášet dotazy na členy vlády a vládu kontrolovat, je institut interpelací. Koneckonců i článek 53 ústavy říká, že každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech její působnosti. Ono to ale minimálně za doby vašeho vládnutí moc nejde. Není totiž koho interpelovat ani koho se ptát. Stalo se téměř tradicí, že čtvrteční schůze Poslanecké sněmovny začíná dlouhou řadou omluv ministrů. A věřte mi, že když jsem si vytahovala ze stenozáznamu ty omluvy z posledních tří schůzí, tak by mi na to dvě minuty, abych je znovu přečetla, rozhodně nestačily. Odpoledne, když se přidají omluvy, které jsou uvedeny z řad řídících schůze ještě během dne, v lavicích za mnou už prostě nesedí téměř nikdo.
Proto bych se vás, vážený pane premiére, ráda zeptala, jak mají poslanci naplňovat své ústavní právo, když není koho se ptát, a co s tím uděláte. Nepřipadá vám to tak trošku jako pohrdání zastupitelskou demokracií, potažmo Ústavou České republiky? A jak byste vysvětlil takzvané pracovní důvody, díky kterým se většinou jednotliví členové vlády omlouvají, když jejich hlavním pracovním důvodem by mělo být právě být tady v Poslanecké sněmovně a odpovídat na dotazy poslanců, potažmo občanů České republiky? To si jich už vážně nevážíte?
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Slovo má nyní předseda vlády Petr Nečas. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já s paní poslankyní naprosto souhlasím, že interpelace patří mezi standardní parlamentní mechanismy, že patří mezi mechanismy, které zajišťují veřejnou kontrolu vlády prostřednictvím parlamentní opozice, nebo především opozice, protože samozřejmě interpelovat mohou všichni poslanci, jakkoli zvykově je zavedeno to, že zpravidla a nejčastěji interpelují opoziční poslanci. Je samozřejmě maximálním zájmem každé vlády a každého člena vlády, aby se těchto interpelací zúčastnil, aby na ně odpovídal.
Existují, jak známo, dva typy interpelací, písemné interpelace, které vyžadují písemnou odpověď - tady jsem přesvědčen, že v této věci je naprosto uspokojivé to, že dostávají poslanci fundovanou písemnou odpověď, se kterou samozřejmě mohou nebo nemusí vyjádřit souhlas, a podle toho se tím dále zabývá Poslanecká sněmovna. Co se týče ústních interpelací, jsem přesvědčen, že tím, že je zavedeno podle jednacího řádu v případě nepřítomnosti ministra, že je daná interpelace k odpovědi dána písemnou formou, je opět zajištěno za každých okolností to, že příslušný ministr na interpelaci odpoví.
Co se týče účasti ministrů na těchto interpelacích, tak samozřejmě dochází k omluvám. Já musím především vycházet z toho, zda je ta neúčast řádně omluvena. Pokud nikoliv, tak samozřejmě je to závažné pochybení daného ministra. A musím také podotknout, že omluvenky na tyto interpelace ze strany členů vlády nejsou o nic častější nebo o nic méně časté, než jsou omluvenky poslanců, protože zrovna tak by tady měli být i příslušní poslanci.
Mimochodem, jako člověk, který již druhé volební období absolvuje ústní interpelace, v tom minulém volebním období zhruba dva a půl roku jako místopředseda vlády a ministr, v tomto volebním období zhruba tři čtvrtě roku jako předseda vlády, mohu pouze konstatovat, že se nejednou stalo, že jsem měl být interpelován poslancem, který zde na interpelaci nebyl. Předpokládám, že byl řádně omluvený. Nedělal jsem z toho ani porušování ústavy, nedělal jsem z toho ani politickou záležitost. Vím jako dlouholetý poslanec, že samozřejmě poslanec má celou řadu jiných povinností než pouze tu povinnost sedět bezprostředně tady v lavicích Poslanecké sněmovny, a dovedu si představit, že takový poslanec volí i své priority podle toho, co považuje právě v daný moment důležité.
Takže ano, pokud by byla stoprocentní účast poslanců na interpelacích a stoprocentní záruka, že každý poslanec, který dává interpelaci, je v tu dobu přítomen v Poslanecké sněmovně, potom by výtka vůči tomu, že zde nejsou ministři, byla samozřejmě naprosto oprávněná. Není ale možné mít dvojí metr - jeden metr na poslance a druhý metr na ministry.
Znovu opakuji, pokud by se ministr nezúčastnil interpelací, ať už písemných, tak ústních, bez řádné omluvy, považoval bych to za hrubou chybu. Za druhé, platí to, že ministři by měli mít snahu, pokud nemají skutečně závažné pracovní důvody, neodkladné pracovní důvody, se interpelací zúčastnit.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Chci se zeptat paní poslankyně, jestli chce mít ještě doplňující otázku. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážený pane premiére, musím říci, že mě odpověď neuspokojila, byť chápu političnost vaší odpovědi, toho, že musíte hájit své nepřítomné ministry. Ale já bych se vás chtěla doplněním zeptat na některé věci, které jste tady uvedl.
Za prvé - co je to řádná omluva? Je to omluva toho, že má někdo pracovní schůzku na svém ministerstvu v době konání interpelací, případně že se mu zrovna nehodí, že by se opoziční poslanci mohli ptát na něco, co se mu nelíbí, jak jsme to tady u některých ministrů vaší vlády viděli?
Za druhé bych vás chtěla upozornit na to, že 24. 3., kdy probíhaly poslední interpelace, mám několik případů, kdy ministři neodpověděli, a je to více jak 30 dnů, ani písemně, natož aby se interpelací zúčastnili.
Poté mi jako opoziční poslankyni dovolte se vás tedy zeptat - vy jste řekl, že interpelace je standardním parlamentním mechanismem. Já se vás prostě ptám, jak mám tento standardní parlamentní mechanismus naplňovat - a věřte mi, že já na interpelacích se zúčastňuji poměrně poctivě - když opravdu, ale opravdu nemám koho interpelovat, protože ve čtvrtek ráno mi předsedající schůze vezme vítr z plachet, protože mi oznámí, že tu z patnácti ministrů deset nebude. Odpusťte, ale to je poměrně velké číslo. Já chápu, že když jedete na Evropskou radu do Bruselu, tak tady být nemůžete, že je to důležité pro Českou republiku, ale takzvaně pracovní důvody, které mi připomínají výmluvy, jednotlivých členů vlády, ty já prostě neuznávám.
Rozdíl mezi poslancem a členem vlády je totiž ten, že my jako poslanci jsme zodpovědni a voleni svými voliči, a těmto svým voličům se zodpovídáme. Vy jako vláda České republiky jste zodpovědní Poslanecké sněmovně a toto nečiníte. Díky. ***