(11.40 hodin)
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, chtěla bych říct pár slov.
Lidská práva a svobody jsou zejména o právech a svobodách, ne o nejrůznějších omezeních. Musíme žít v předpokladu, že žijeme ve slušné společnosti, musíme chránit práva a svobody slušných lidí. Žiji vždy v předpokladu, že teroristů je pouze úzká menšina.
Kontrola a evidence lidí, kteří letí mimo EU, se mi zdá jako začátek ke kontrolám a dalším nejrůznějším zaváděním požadavků na zavádění čehokoliv, nesmyslného zavádění čehokoliv. Špatné.
Domnívám se, že všichni se pamatujeme na to, jak v dobách minulých jsme byli nejrůzněji evidováni, byly o nás vedeny nejrůznější spisy, a já se nechci dožít toho, že toto o nás povedou další. Jsem proti podobným evidencím. Evidence a nejrůznější seznamy si nemůžeme dovolit rozšiřovat, naopak, máme je kontrolovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, paní poslankyně. Prosím nyní paní kolegyni Kateřinu Konečnou.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já jsem vám sice slíbila, že nebudu vystupovat, nicméně po vystoupení pana ministra Johna - vicepremiéra, nebo jakou funkci teď zrovna zastává, mi to nedá. Pan John řekl, že Evropa je rozhodnuta směrnici přijmout a my si tady vlastně můžeme dělat, co chceme. Ono se na tom nic nezmění. Poté si vzal kafe a odešel z tohoto sálu.
Já se teď nemůžu ptát pana současného ministra vnitra, protože u těch jednání evidentně nebyl a nevyjednával, ale ráda bych se zeptala prostřednictvím paní předsedající pana Johna, poslance Johna, protože opravdu teď zrovna neznám jeho funkci, proč ČR nevyužila, resp. zda se pokusila alespoň sehnat tzv. blokační menšinu v Radě EU, to znamená, zda se snažila o to, vyjednat s dalšími třemi státy to, aby tento návrh směrnice byl zablokován, aby vůbec nebyl projednáván, protože pokud to takto neučinil a opravdu tam rozhazoval těma rukama a říkal: my jsme tím členem EU a oni nám tady vlastně pošlou, co chceme, a my s tím nemůžeme nic udělat, tak potom z toho viním právě pana kolegu Johna, že toto nic neudělal a že dneska tady tento návrh máme v této podobě. My jsme totiž i podle Lisabonské smlouvy měli šanci s tím něco udělat, ale je evidentní, že jsme měli ministra, kterého to prostě vůbec nezajímalo! (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní se zeptám, zda ještě někdo dále chce vystoupit v rámci obecné rozpravy. Nehlásí se nikdo, končím tedy obecnou rozpravu a zahajuji rozpravu podrobnou. Přihlášky do ní nemám, proto se ptám, zda se někdo hlásí z vás do podrobné rozpravy. Nehlásí se nikdo, končím podrobnou rozpravu.
Přivolávám naše kolegy, abychom mohli za malý okamžik, poté, až se dostaví do jednacího sálu, rozhodnout o návrhu usnesení.
Pro pana zpravodaje, kterého požádám o shrnutí, pouze připomenu, že paní poslankyně Kateřina Konečná měla požadavek směrem k hlasování, a já vás, pane zpravodaji nebo pane kolego, prosím, abyste poté, až tedy přijdou všichni do jednacího sálu, shrnul průběh rozpravy a naznačil nám, jak budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení, které nám bylo rozdáno předem k dispozici a všichni jsme měli možnost s ním seznámit. Vy jste na toto usnesení odkázal také ve svém úvodním slově. Prosím vás o slovo.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji. Vážená paní předsedající, já teď možná jsem se ne úplně přesně domluvil s panem ministrem a respektuji, že je, v uvozovkách, nováčkem. Mě by mrzelo, pokud by tady nezazněly odpovědi na některé výtky nebo na diskusi, která tady zazněla. Nejsem si jist, jestli jsme teď ve fázi, kdy ještě mohu na některé věci - ať už já, nebo pan ministr - zareagovat, anebo jsme už jenom v úrovni, že...
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Je prostor pro závěrečná slova, takže je to možné.
Poslanec Jan Bauer: Jestli mi dovolíte a pan ministr dovolí, jenom pár poznámek.
Paní poslankyně Kateřina Konečná. Ano, jednací řád Poslanecké sněmovny, poté co byl novelizován po přijetí Lisabonské smlouvy, umožňuje a dává právo Poslanecké sněmovně tady navrhnout jakékoliv usnesení, takže nejenom že můžeme hlasovat odděleně, a já samozřejmě to velice rád udělám, ale mohou tady vznášet kolegyně poslankyně a kolegové poslanci jakýkoliv návrh na usnesení. A to, co vzejde z výboru pro evropské záležitosti, určitě není modlou pro nás pro všechny, přestože si myslím, že to je dobrý návrh.
Možná tady zazněla jedna věc. Víte, já bych nechtěl být obhájcem toho svatého boje proti terorismu a na druhou stranu kritiky, že se to občas zneužívá. Zazněla tady úvaha, že úředníci připravují. Nechci využívat možná toho sedmiletého náskoku tím, že se evropským věcem již takovou dobu věnuji, a vůbec si nemyslím, že bych na to byl odborník, ale pokud si třeba jenom přečtete ty elementární materiály, které všichni máte k dispozici, tak dobře víte, že možná i pro současnou, ale i minulé vlády v ČR některé věci připravují úředníci, nicméně tato směrnice vychází ze Stockholmského programu, který mj. schválila Evropská rada a schvalují jej politici. Takže rozumím tomu, že možná jste někteří rozčilení z toho, že úředníci zase něco vymysleli, nicméně nevěřte tomu! Tyto dokumenty po boku Stockholmského programu byly schváleny politiky, mj. českým premiérem, mj. německou kancléřkou, ale i jinými. Jestli jim to úředníci dobře, nebo špatně připravili, to už je druhá věc, ale tyto dokumenty byly schváleny politiky. Takže to je jenom spíš procedurální záležitost.
Pak umění diplomacie. Samozřejmě i současný pan ministr to nebude mít jednoduché, protože umět vyjednávat s ostatními 26 členskými státu nejenom tuto směrnici, ale i ostatní, je skutečně vrcholná diplomacie. Já bych chtěl jenom dopředu říci, že tak jak tady bouřlivě slyšíme, a já to vítám, diskusi o tom, jestli se ČR má zařadit po bok některých jiných států, tak my jsme to už udělali, a já se domnívám, že nebudeme mezi těmi možná, kteří jsou nejvíce slyšet a kteří nejvíce kritizují, že tato směrnice není ideální, a dokonce může, tak jak znám předběžné názory některých členských států, nastat situace, že vůbec tato směrnice nebude pro své nedostatky, o kterých jsme tady hovořili, schválena.
A možná pak jedna připomínka k panu kolegovi Urbanovi. Protože už sedm let evropské věci zpravodajuji a věnuji se jim, tak ho musím upozornit, že v žádném případě nemohl ke směrnici, kterou tady zmiňoval, vystoupit na plénu Poslanecké sněmovny, protože tyto směrnice se neprojednávaly a teď teprve novodobě začínají projednávat na plénu Poslanecké sněmovny. Vy jste se maximálně mohl vyjadřovat v okamžiku, kdy ČR měla bohužel tu povinnost implementovat nebo transponovat před dvěma lety domluvenou nebo vyjednávanou směrnici. Vím, že to je opět technikálie, ale musím vás zklamat. Vy jste se nemohl vyjadřovat k těmto směrnicím, protože o tom něco vím, a já si vás tady nepamatuji, protože to ani nebylo možné. A jestli se dobře pamatuji, tak to bylo v roce 2005, protože tato směrnice se transponovala - možná neříkám ta data přesně - ale transponovala se někdy v roce 2007.
Takže to byly jenom drobné poznámky. Platí, že nechám velice rád hlasovat o tom odděleném návrhu, který tady padl.
Možná poslední připomínka - bere na vědomí, protože jsem slyšel, že to tady je předmětem diskuse. Já už jsem zažil návrhy na usnesení na všech úrovních státní správy a samosprávy a je to spíš prostě záležitost, jak to vnímáme. Já pokud někde navrhuji, že beru na vědomí, tak to pro mě osobně znamená, že jsem v sobě našel v případě těch evropských záležitostí sílu a odvahu to vůbec přečíst. Takhle to vnímám. V žádném případě to neznamená, že s tím buď souhlasím, nebo nesouhlasím. Pro mě "beru na vědomí" rovná se "aspoň jsem to přečetl, když už nic". Tak jenom abyste v tom nehledali nějaký významný souhlas nebo nesouhlas. Takto to bylo i vnímáno v době, kdy jsme to připravovali a navrhovali na půdě evropského výboru.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Zeptám se pana ministra, zda chce využít možnosti závěrečného slova. Prosím.
Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Já bych k tomu chtěl jednu věc. Já naprosto chápu obavy Poslanecké sněmovny z prolamování občanských práv a svobod. Je to naprosto zásadní věc a chápu tyto obavy. Vítám širokou diskusi k tomuto tématu, ale přesto musím říct něco ze své minulé praxe.
Asi země, která má nejvíc svázané předpisy v oblasti terorismu, v oblasti drog, v oblasti celého vějíře organizovaného zločinu, jsou Spojené státy. Spojené státy již v roce 1920, tuším, zavedly povinné snímání otisků prstů pro všechny přijíždějící do Spojených států. Když jsem tam byl poprvé v roce 1995, tak jsem byl z toho, musím říct, až zděšen. Nicméně pak přišlo 11. září 2001 a já jsem trošku pochopil tu hranici mezi prolamováním občanských práv a svobod a ochranou státu a životů občanů. Domnívám se, že tuto hranici musíme, jak tady jeden z poslanců řekl, vyvažovat na lékárnických vahách. Jsem rád, že Poslanecká sněmovna si toho je vědoma. ***