(11.10 hodin)
(pokračuje Krákora)
Zvýšení regulačních poplatků na 100 korun na osobu a den u ústavní péče - já myslím, že to je poměrně dost, že těch 60 korun by bylo tak asi odpovídající v této situaci poměrně ještě krizové v hospodářství. A my ten problém zase neřešíme, ale házíme to z resortu zdravotnictví třeba do oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí. Protože jestliže 50 % lidí nemá u nás větší důchod než 10 500, tak si všichni dovedeme představit, že ty fixní náklady samozřejmě, i když je v nemocnici hospitalizován, mu stále běží a ještě bude platit 3000 nebo 3100 korun za hospitalizaci. Vím, že to v okolních státech je také, ale my chceme, aby tam byla sociální klauzule, eventuálně - zase musím odkázat na paní docentku Emmerovou - kolik dní se to bude platit. V Německu se platí jeden měsíc hospitalizační poplatek. My tam nemáme žádné omezení. To se bude platit celý rok? Když tam ten pacient bude ležet 200 dní, tak zaplatí 200 krát 100? Bude to na něj, ta jednorázová částka, samozřejmě hodně a povede to v jeho hospodaření ke krizi.
Celkově bych řekl, že tento zákon je zatím ve velice syrovém stavu, kdy sociální demokracie s ním nesouhlasí, nebyl řádně diskutován s opozicí. Jediný pozitivní prvek, který jsem tam našel, je ten, že se zvýšilo vymáhání pojistného a penále na zdravotní pojištění z pěti na deset let. Zatím bych doporučil, aby byl tento návrh zákona řádně diskutován. Nelze s ním zatím vyslovit souhlas. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní pana kolegu Antonína Seďu a poté je přihlášena paní poslankyně Soňa Marková.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedkyně. Vážený pane ministře, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, novela zákona o veřejném zdravotním pojištění redefinuje rozsah zdravotní péče tak, aby byl dán prostor, jak říká pan ministr, pro legální spoluúčast pojištěnce, kdy zdravotní zařízení bude mít možnost nabídnout poskytování takové péče, která přesahuje požadavek, jak je uvedeno v důvodové zprávě, na účelné a hospodárné vynakládání zdrojů veřejného zdravotního pojištění. Návrh hovoří o základní variantě zdravotní péče, která bude hrazena ze zdravotního pojištění, a ekonomicky náročnější variantě zdravotní péče, za kterou budou pacienti přispívat v rozdílu nákladů mezi jednotlivými variantami. Dále návrh zákona ruší maximální ceny z důvodu zrušení cenové regulace, zároveň zaniknou úhrady podpůrných a doplňkových přípravků a k tomu se navrhuje zvýšení částky za den hospitalizace, jak bylo řečeno, z nynějších 60 na rovných 100 korun.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, rozuměl jsem snaze ministerstva zvýšit efektivitu a úspory v systému zdravotní péče, ale tento návrh, obávám se, této snaze neodpovídá. Za prvé proto, že se ten návrh velmi blíží systému řízené zdravotní péče, která je nejen finančně nákladnější, ale která především není zainteresovaná na kvalitě zdravotní péče. Může docházet ke zhoršování zdravotní péče a řízená péče vede ke zhoršení vztahů mezi lékařem a jeho pacienty. Podle důvodové zprávy jsou regulační poplatky údajně v souladu s principy osobní zodpovědnosti a solidarity v případě nemoci. Takže vláda ani nepředpokládá žádné negativní sociální dopady. Tady musím upozornit, že tento předpoklad je chybný a jakékoli další zvyšování spoluúčasti pacientů nepřináší zvýšenou efektivitu ani pro lékaře, ani pro samotné pacienty.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, navrhované změny nepovedou a nepomohou ani k finanční stabilitě v resortu. Povedou k obrovskému nárůstu administrativy a k nutnosti zvýšit kontrolní funkce nejen ze strany Ministerstva zdravotnictví, zdravotních pojišťoven, ale i z pohledu zdravotnických zařízení. To povede ke zvyšování provozních nákladů a k omezení kvality poskytované zdravotní péče. Novela negativně naruší již dnes nerovný vztah mezi zdravotnickými zařízeními a zdravotními pojišťovnami, a tím sníží stabilitu sítě zdravotnických zařízení.
Jistě se shodneme, pane ministře, na tom, že by pacient měl být suverénem zdravotní péče, a ne pouze objektem zdravotní péče. Ale já si opravdu nedovedu představit, že bych podpořil dělení zdravotnických zařízení na ta, která budou dobře prosperovat, protože budou poskytovat ekonomicky náročnější zdravotní péči malé skupině bohaté klientely, a na chudinské nemocnice, jejichž vybavení a odborná péče bude nejspíše stagnovat.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, novela zákona o veřejném zdravotním pojištění je v řadě ustanovení v rozporu s platnou Ústavou České republiky a zejména s Listinou základních práv a svobod, zejména v zavedení nerovnosti v přístupu ke zdravotní péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Z těchto důvodů nemohu podpořit navrhovaný zákon.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče. Prosím paní kolegyni Soňu Markovou, poté je přihlášen pan poslanec David Rath. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo ještě jednou. Přeji vám všem, dámy a pánové, hezký den. Dovolte, abych se i já vyjádřila k návrhu zákona, který předznamenává reformu, o které jsem hovořila již včera, když jsme vlastně dávali či nedávali důvěru této vládě.
Bohužel musím konstatovat, že tento návrh zákona je zákon, který bychom měli zamítnout. Tak jak byla novela představena, připomíná tak trochu prodejnu polotovarů, protože nic není prodiskutováno ani v koalici, tím méně v opozici, a nic také není jasně definováno. Neřeší se dlouhodobé problémy českého zdravotnictví, ale pouze se vytahují peníze z kapes lidí. To znamená, že se nahrazují veřejné peníze, peníze z veřejného zdravotního pojištění, penězi soukromými, což v konečném důsledku může a bude znamenat to, že bude zdravotnictví pro bohaté a zdravotnictví pro chudé. Už nyní vidíme vlastně ten trend, že stoupají náklady, které dávají lidé na zdraví. Kdybychom se opřeli o určitá čísla, tak vlastně za poslední dobu se soukromé výdaje na zdravotnictví ztrojnásobily. Zatímco v roce 2000 vydaly české domácnosti na své zdraví 14 mld. korun, tak v roce 2008 to už bylo 41 mld. Tady jasně vidíme, že náklady domácností na zdraví stoupají, ale přitom dvě třetiny občanů České republiky nedosahují ani na průměrné mzdy. Je jasné, že pokud ještě nějakým způsobem budeme sahat do kapes lidí, tak to bude pro některé skupiny občanů takové, že se jim zamezí v přístupu ke kvalitní a potřebné zdravotní péči. A v tom je problém Ústavy České republiky. A také to vylučuje to, co tady řekl pan ministr, že opozice straší. My nestrašíme, my konstatujeme možná rizika a předjímáme důsledky pro velkou část občanů České republiky.
Tady také je potřeba jasně říci, že Ústava České republiky a konkrétně článek 31 Listiny základních práv a svobod z roku 1981 (?) jasně stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
To, že zdravotnictví zůstává veřejnou službou, nezpochybnil zatím nikdo, ani nikdo z koaličních pravicových vlád, ale otázkou je, že je tady úporná snaha už od dob pana ministra Julínka tento princip solidarity, který je charakteristický pro české zdravotnictví, neustále narušovat.