(11.00 hodin)
Poslanec Petr Tluchoř: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, máme velký dluh. Tato země stále dluží legální satisfakci těm statečným ženám a mužům, kteří bojovali proti komunistické totalitě.
Jak řekl T. G. Masaryk, každý stát se udržuje idejemi, na kterých vznikl. Tato republika stojí na ideálu znovu navrácené svobody. Jsme přesvědčeni, že služba tomuto ideálu nás mimo jiné zavazuje ocenit všechny ty, kteří se o naši dnešní svobodu zasloužili. Proto jsme předložili návrh zákona o protikomunistickém odboji.
Je ostudné, že ani po více než dvaceti letech po pádu komunismu nemají účastníci třetího odboje rovnoprávné postavení s účastníky prvního a druhého odboje. Mnozí se dnešního dne nedožili.
Senát v minulém období po dlouhé a pečlivé práci přijal návrh zákona, který konečně uznává protikomunistický odboj. Chci za to poděkovat všem, kteří na tom měli podíl.
Vinou bezprecedentního kroku levicových senátorů však hrozilo, že se definitivní legalizace boje proti komunismu dále odsune. Proto jsme vzali původní senátní návrh zákona za svůj. Věřím, že díky naší poslanecké iniciativě se nám podaří onu morální mezeru v našem demokratickém zákonodárství rychle zaplnit.
Chci tu jasně zdůraznit, že zde nejde o běžnou normu, která se buď přijme, nebo odmítne. Jde tu o to, zda chceme, či nechceme pokračovat v logice polistopadového vývoje. Je absurdní, že sice platí zákon o protiprávnosti komunistického režimu, ale boj proti tomuto zločinnému režimu jsme dosud nelegalizovali. A zatímco pokračovatelka tehdejší komunistické strany se těší zákonné ochraně, je právo na legitimitu upíráno protikomunistickým bojovníkům.
Jisté satisfakce se dočkali pouze ti, kteří dosáhli rehabilitačního rozsudku, přičemž ovšem řada z nich odešla od soudu se zbytkovými tresty, nemluvě o tom, že se zákonem neuznaní příslušníci třetího odboje netěší obvyklým výsadám tak, jako odbojáři z první a druhé světové války. Chci tu jasně zdůraznit, že taková nedůslednost je pro nás nepřijatelná.
Nedůslednost při hájení práv bojovníků za svobodu znamená nedůslednost při obraně svobody, tedy při obraně základní ideje této republiky. Tak jako první republika stála na právu na sebeurčení a její právní řád se distancoval od rakousko-uherské nadvlády, tak tato republika stojí na právu na svobodu a odmítnutí komunistické diktatury.
Buďme tedy důslední a přijměme zákon, který pomáhá naplnit základní ideu naší novodobé demokracie. Nemůžeme odmítat komunismus a přijímat svobodu jaksi napůl. Když jsme řekli "A" zákonem o protiprávnosti komunistického režimu, musíme říci "B" a legalizovat účastníky odboje proti němu.
Chci tu rovněž zdůraznit, že pokládám za nepřijatelné, aby tato norma byla odmítána z jakýchsi malicherných či pokryteckých důvodů. Důvodů, jakými jsou nesouhlas s některými konkrétními paragrafy či averze vůči některým osobám, které by mohly být tímto zákonem oceněny. Nesdílím tyto výhrady, nicméně je uznávám jako legitimní. Neuznávám však jako legitimní, že kvůli nim levicoví senátoři stáhli zákon ze Sněmovny. Každé nevyhovující ustanovení je možné změnit či vylepšit.
Za navrhovatele zcela jasně říkám a nabízím, že jsme o každé výhradě, každém racionálním návrhu, připraveni jednat. Nemůžeme však odbojářům paušálně odmítat nárok na uznání, protože se někomu z nás někdo z nich nelíbí. Účastníci třetího odboje musí dostat šanci, stejnou šanci jako účastníci předchozích odbojů. Třeba se ne všem podaří obhájit uznání jejich odbojové činnosti, jako se to nepovedlo všem v minulosti, ale tu šanci jim dlužíme. A dlužíme ji i sami sobě a svým dětem, pokud to s obranou svobody myslíme vážně.
Děkuji pěkně. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu navrhovateli, panu poslanci Petru Tluchořovi. Prosím nyní, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Jan Vidím.
Poslanec Jan Vidím: Vážená paní předsedkyně, paní a pánové, vážení představitelé Konfederace politických vězňů, návrh zákona o protikomunistickém odboji, který dnes začínáme zaplaťbůh projednávat, možná není ideální, možná není ani legislativně zcela perfektní předlohou, ostatně také občas slýcháme z různých stran, nejen politických, že jde o návrh nedomyšlený. Škoda jen, že dosud nikdo z kritiků nepřišel s žádným jiným, lepším řešením, škoda jen, že žádný z odmítačů tohoto návrhu neřekl, jak se postavit k těm odvážným z nás, kteří se za komunistického režimu nebáli zvednout svůj hlas. Já si myslím, že s takovým návrhem tito kritici ani nikdo jiný prostě ani přijít nemohli. Je to totiž vůbec poprvé v historii České republiky, kdy nám leží na stole konkrétní návrh, který se s touto problematikou snaží vyrovnávat.
Sluší se připomenout, že tento návrh není určen nevinným obětem komunismu, ale týká se těch, kteří byli z pohledu komunistického režimu odsouzeni oprávněně, protože se mu vzepřeli aktivním způsobem. Je věnován těm nejodvážnějším z nás, kteří měli odvahu bojovat se zločinným režimem otevřeně a riskovali přitom své životy a zdraví. Bojovali za svobodu nás všech a stali se příkladem, který bychom si měli i v době svobodné neustále připomínat.
Je to už osmnáct let, v roce 1993, kdy se podařilo prosadit zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, který už obsahoval pojem odboj. Návrh oceňující aktivní bojovníky s komunistickým režimem, o kterém je řeč dnes, na tento zákon docela logicky navazuje. Obsahuje obecné morální ocenění bojovníků proti totalitě, zároveň je ale natolik konkrétní, aby umožnil daným jedincům adresovat výhody vyplývající ze statutu válečného veterána, např. pobyt ve vybraných domovech pro seniory.
Nejde o žádný politický výklad dějin. Jde o poctivý pokus splatit ohromný dluh, který tato společnost vůči bojovníkům proti komunismu dosud má. Zásadně nesouhlasím s tvrzením, že by posuzování protikomunistického odboje mělo zůstat výhradně na historicích. Lidé, kteří bojovali proti komunismu a kteří jsou mezi námi, si zaslouží slova úcty slyšet teď a tady. A jen představitelé státu, nikoliv historici toto mohou a musejí nahlas vyslovit.
Dílčí výhrady kritiků však pochopitelně respektuji. Budou je moci zopakovat v průběhu standardního projednávání v Poslanecké sněmovně, kam se návrh zákona díky iniciativě koaličních poslanců naštěstí vrací.
Ano, je možné, že vylepšíme definici odboje a odporu. Ano, připouštím, že pozměníme jednotlivé lhůty i kritéria pro určení příslušníků třetího odboje. Podstatně hůř si ale umím představit, že vyřadíme z rozhodovacích procesů zaměstnance Ústavu pro studium totalitních režimů či Ministerstva obrany, protože někdo prostě ve finále ony jednotlivé a individuální žádosti bude muset posoudit.
Ale třeba i tady nám kritici pomohou vytvořit nějaký jiný lepší model a na konci práce Sněmovny, po ukončení hlasování ve třetím čtení, pak nebude zákon jenom dobrý, ale bude jistě lepší než jeho původní autoři po více než dvou letech přípravy zamýšleli. Budiž. Každý dobrý záměr je koneckonců třeba vtěsnat do dobré legislativní formy, což je více než obtížné v případě zákona, který má pokrýt stovky rozličných příběhů a tisíce osudů v průběhu čtyř dekád. Proto ať na formě pracují příslušné sněmovní výbory a o jednotlivostech ať diskutují poslanci jak mezi sebou, tak s historiky.
Forma tady ale opravdu není nejpodstatnější. Tento zákon je především hlasité a silné morální gesto, které si zaslouží nejen bojovníci proti totalitě, ale všichni slušní lidé v této zemi. A od této podstaty navrhovaného zákona nesmíme ustoupit.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám nyní jedenáct písemně předložených přihlášek.
V otevřené rozpravě s faktickou poznámkou chce jako první vystoupit pan poslanec Vojtěch Filip. ***