(17.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: V tom případě můžeme ukončit tuto interpelaci a přistoupit k interpelaci následující. Interpelovat bude pan poslanec Jiří Paroubek pana ministra Alexandra Vondru. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane ministře, v médiích se v poslední době objevují další a další skutečnosti, které závažným způsobem zpochybňují vaši důvěryhodnost nejen jako člověka odpovědného za přípravy a průběh českého předsednictví, ale také obecně jako politika. Stále odmítáte svoji osobní politickou odpovědnost a tvrdíte, že - cituji z vaší tiskové konference: Osobně jsem žádné smlouvy ani nevyjednával, ani nepodepisoval a s většinou z nich jsem nebyl ani seznámen. To se týká i smlouvy s firmou ProMoPro.
Žádám vás proto o odpovědi na následující otázky:
1. Vaše tehdejší náměstkyně Hendrychová se veřejně vyjádřila, že jste byl o smlouvě s firmou ProMoPro informován. Byl jste o této smlouvě informován, nebo paní tehdejší náměstkyně lže?
2. Někdejší vedoucí Úřadu vlády Jan Novák tvrdí, že jste u něj osobně ve věci smlouvy s firmou ProMoPro intervenoval. Je to pravda, nebo pan Novák lže?
3. Někdejší předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Pecina pro Lidové noviny řekl - cituji: Vondra se věcí zabýval od roku 2008. To, že ty smlouvy nedělal, je lež. Volal mi, že bychom měli v té věci spolupracovat. Na podnět tehdejšího místopředsedy vlády Vondry, který mi tehdy volal, vznikla skupina a chtěli, abychom napsali, že jsou v časové tísni, že se to nestihne vysoutěžit. - Je to pravda, nebo Martin Pecina lže?
Vážený pane ministře, děkuji vám předem za pravdivé odpovědi.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Odpoví pan ministr Alexandr Vondra.
Ministr obrany ČR Alexandr Vondra Vážený pane poslanče, děkuji vám za vaše tři otázky a dostanete tři odpovědi.
Já začnu odzadu. Martin Pecina, tehdy předseda ÚOHS. Já jsem se předsednictvím zabýval ve funkci místopředsedy vlády od ledna roku 2007, nikoli od roku 2008. Ano, poměrně dobře si pamatuji, že v roce 2007 jsem tehdy kontaktoval pana Martina Pecinu a ptal jsem se ho - protože zákon o zadávání veřejných zakázek obsahuje přesně specifikované výjimky a ten zákon byl v roce 2006, což si vy jistě pamatujete, změněn poměrně výrazným způsobem. Vznesl jsem otázku, zda mi úřad pro hospodářskou soutěž může potvrdit, zda některé výjimky, které jsou v zákonu specifikovány, je možné vztáhnout na přípravu českého předsednictví jakožto projektovou akci, která má charakter kumulativních státních návštěv, zejména pokud se týká třeba ministerských zasedání či případných summitů. A vycházel jsem ze zkušenosti, kdy jsem připravoval Summit NATO v roce 2002, který byl obecně hodnocen jako velmi příkladný, efektivní, úsporný, a kde tehdy - ještě z hlediska toho původního zákona - jsme měli od úřadu pro hospodářskou soutěž předem dáno stanovisko, kde se na nás ten zákon nemusí vztahovat vůbec. Tehdy po určitém rozhovoru s Martinem Pecinou mi bylo sděleno, že ÚOHS již takové stanovisko nevydává předem, čili ex ante, a že si musí ti, kdo předsednictví připravují, poradit sami.
Čímž se dostávám k otázce první z vašeho pohledu, to je to, co jsem prohlásil já a co prohlásila pak má někdejší náměstkyně a nyní zaměstnankyně Ministerstva financí Jana Hendrychová. Já jsem řekl, že jsem tu smlouvu ani nevyjednával ani nepodepsal a s jejím textem jsem nebyl seznámen. Na tomto svém tvrzení trvám, protože je pravdivé a nemám na něm co měnit, jediné slovo.
Jana Hendrychová prohlásila, a nelhala, že v obecné rovině jsem s problematikou seznámen byl. Ano, já jsem v obecné rovině s tou problematikou seznámen byl. Samozřejmě jsem věděl, že lidé z Úřadu vlády, včetně ní, se účastní několik měsíců vyjednávání v Kongresovém centru Praha i s firmou ProMoPro, která tam měla od roku 2007, pokud se nepletu, uzavřen vztah generálního partnerství, který de facto dával exkluzivitu, protože firmě ProMoPro tam patřily veškeré rozvody, kabeláž a měla dlouhodobě pronajata různá zařízení. Čili oni řešili, jestli tu smlouvu uzavřít na základě jednacího řízení bez uveřejnění, podle příslušného zákona o veřejných zakázkách, a dospěli k názoru, že prostě jiná možnost není, že stejně tak není jiná možnost, kde by v Praze mohlo předsednictví probíhat ve stálých konferenčních prostorách, než v Kongresovém centru Praha. A já jako místopředseda vlády jsem tehdy neměl v podstatě, nebo jsem dospěl k názoru, že tento jejich názor, opřený o stanoviska právních kanceláří, prostě respektuji.
Smlouva byla sjednána, jsou pod ní příslušní lidé podepsáni a já nevím, co bych k tomu dodal. Mohu k tomu dodat pouze to, že Úřad vlády poskytl úřadu pro hospodářskou soutěž začátkem roku 2009 veškerou smluvní dokumentaci týkající se této problematiky a ÚOHS do dnešního dne, čili za dva roky, neshledal na tomto postupu cokoli, co by bylo v rozporu se zákonem.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane ministře, váš čas už před chvílí vypršel. (Ministr: Děkuji.) Děkuji. Pan poslanec Paroubek položí doplňující otázky. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Já chápu, že vy nejste, pane ministře, ani účetní, ani ten, kdo ověřoval věcnou správnost faktur. Vaše odpovědnost může být pouze v obecné rovině, ale tady se jednalo o částky, které převyšovaly půl miliardy korun. Téměř každá šestá koruna, která byla vynaložena na české předsednictví, byla proplacena této firmě. Tu ležérnost a ledabylost, s kterou přistupujete k tomuto problému - tak si myslím, že si v tuto chvíli neuvědomujete závažnost celé této situace, do které jste se dostal, která v normální demokratické zemi, vážený pane ministře, může znamenat jediné: odchod příslušného ústavního činitele z funkce.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pan ministr Alexandr Vondra s doplňující odpovědí. Prosím.
Ministr obrany ČR Alexandr Vondra Pane poslanče, já jsem několikrát řekl a znovu opakuji, že k rezignaci nevidím žádný, ale absolutně žádný důvod. A pokud mluvíte o té celkové částce půl miliardy korun, 500 milionů za celkové zajištění konferenční technikou, všech těch souvisejících služeb a všech těch akcí, které probíhaly po šest měsíců - 4 summity, 14 ministerských schůzek a celkem 300 pracovních zasedání, většina z nich v Kongresovém centru Praha -, tak v porovnání se summitem NATO, který trval tři dny a kdy ta částka činila 130 milionů, si myslím, že se tu dá srovnávat a že tu rozhodně nedocházelo k jakýmkoli ztrátám v nezřízené výši stovek milionů či cokoli jiného.
Každý samozřejmě zodpovídá za to, co podepsal, každý zodpovídá za fakturu, kterou podepsal. Nechť se ta věc vyšetří. Já myslím, že bude dobře, když se vyšetří. Ale k rezignaci žádný důvod absolutně nevidím. ***