(12.00 hodin)
(pokračuje Bauer)
Na druhou stranu už bytostně se nás týká druhý materiál, což je postup při nadměrném schodku. Tady je velice zajímavé, že se týká i samotné struktury schodku, to znamená, pokud někdo bude vehementně usilovat své aktivity a své činnosti pouze k ukazatelům snižování schodku, resp. nebude se dívat na samotnou strukturu snižování dluhu, tak bude taktéž postižen, protože tento druhý materiál se týká především této záležitosti. A jak bylo řečeno, i zde vznikají nové sankce v podobě pevných složek a pohyblivých složek v návaznosti na procento hrubého domácího produktu.
Velice podle mne i pro Českou republiku radostnou zprávou u druhé směrnice je skutečnost, že se tam zavádí tzv. flexibilní přístup, to znamená, že se umožňuje některým tranzitivním ekonomikám, které se chtějí nebo mají snahu vypořádat se základy penzijní reformy, tzv. flexibilnější přístup, protože podle současné platné legislativy, resp. účtařiny, je velice komplikované některé mimořádné příjmy státního rozpočtu rozpouštět v rámci řešení důchodové reformy a nezatěžovat tím druhovou službu.
To je asi vše. Děkuji vám za pozornost. A samozřejmě dodávám, že v rámci podrobné rozpravy si dovolím přečíst návrh na usnesení, který máte všichni před sebou.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli jednu písemnou přihlášku. Podala ji paní poslankyně Váhalová. Prosím, můžete se ujmout slova.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji, paní předsedající. Ještě jednou dobré dopoledne, dámy a pánové, vládo.
Rok 2010 byl bez pochyby rokem překonávání světové finanční krize, která však není stále zažehnána. Tuto krizi nezpůsobila jednotná měna euro, ale především neregulované finanční trhy. Z mého pohledu jednotná evropská měna byla spíše faktorem stabilizace hospodářství Evropské unie. Současně tato krize také odhalila, že úspěšnost jednotné měny a s ní spojeného evropského integračního procesu závisí na pokračování finanční a politické integrace zemí EU.
V této souvislosti byla přijata série rozhodnutí v hospodářské oblasti:
1. posílení Paktu stability a růstu,
2. vytvoření nových forem makroekonomického dohledu,
3. poskytnutí finanční pomoci zemím s největšími těžkostmi,
4. dosažení shody na vytvoření stálého stabilizačního mechanismu.
Projednávané nařízení se týká posílení Paktu stability. Podle těchto návrhů by státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového schodku ve výši 3 % HDP a nebudou viditelně snižovat celkové zadlužení o 5 % za tři roky, jež by formálně nemělo přesáhnout 60 % HDP, měly zaplatit pokutu ve výši 0,2 % HDP. V současné době se jedná, jak jsme již slyšeli, o finanční sankce jenom pro země eurozóny. Do budoucna se však očekává rozšíření postihů i pro všechny členské státy Evropské unie.
Z rozsahu těchto změn vyplývá, že se jedná o největší reformu hospodářské a měnové unie od zavedení eura. Zajištění stability eura není však důležité jenom pro státy, které používají tuto jednotnou měnu, ale také pro ostatní členské státy Evropské unie, jako je Česká republika. Pro naši zemi závislou na exportu je každá tato nestabilita obrovským problémem a ohrožuje zaměstnanost v České republice. V tomto smyslu je bytostným zájmem České republiky, aby jednotná měna euro měla úspěch. Dle mého pohledu je však velmi důležité spojit posílení Paktu stability s politikou na obnovení hospodářského růstu. Potřebujeme takový hospodářský růst, který bude vytvářet pracovní místa. Je alarmující zejména nezaměstnanost mladých lidí v Evropské unii, která u lidí mladších 25 let dosahuje závratných 21 %. V této souvislosti se domnívám, že pod pojmem obezřetné finanční politiky musí být chápán také boj proti nezaměstnanosti. Evropská unie potřebuje takový Pakt stability a růstu, který bude účinně bojovat proti nezaměstnanosti.
V této souvislosti jsme přesvědčena, že by se Evropská unie i členské státy měly více zaměřit na podporu růstu ekonomiky a nejenom na pouhé škrty. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Dolejš, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vzhledem k tomu, že cílem tohoto tisku je nejenom zamyslet se nad uvedenou problematikou, ale také schválit rámec pro naši vládu, tak si myslím, že bychom těm myšlenkovým východiskům, ale i tomu, co můžeme založit, a pak bychom se mohli i třeba neradi divit, a tak je třeba tomu věnovat dostatečnou pozornost.
Pan ministr financí se tady vyznal, že pokud jde o rozpočet, tak se necítí být katolíkem. Já se musím vyznat z toho, že pokud jde o rozpočet, jsem jenom bezvěrec, ale dokonce pochybovač o některých zdánlivě věčných pravdách, které tady zaznívají. Já se totiž obávám, že celá ta problematika je propojena do jednoho klíčového problému. Evropská unie chce totiž být hospodářskou unií. Ale to není jenom unie jaksi celní, to je záležitost schopnosti prosazovat v Evropském hospodářském prostoru jistou hospodářskou politiku, která se samozřejmě skládá z určitého mixu klíčových politik, včetně politiky měnové a rozpočtové, a to samozřejmě vzhledem k asymetrickým dopadům ekonomického vývoje se příliš nedaří. A jestliže se tady nyní volá po posílení autority hospodářské politiky, usměrňování hospodářského prostoru v EU, tak je třeba si říci, jestli pro takové posílení vůbec máme nástroje, jestli se nám toto daří.
A protože tisk 237 by měl schválit, požehnat něco, co se jmenuje první etapa reformy Paktu stability, tak rozhodně neuškodí za to si říci, že za posledních patnáct let tento všemi vzývaný Pakt stability příliš nefungoval, že těch patnáct let byl jenom nepřetržitou sérií zkušeností, kdy ať již z hlediska preventivního, nebo i následného, nápravného, tedy vyměřování sankcí, se těch patnáct let mnoho nedělo, a rozbíhavost hospodářských politik, či dokonce praktická absence evropské hospodářské politiky byla víc než patrná.
Jeden údaj za všechny. V důvodové zprávě se uvádí relevantní fakt, a to že z dnešní evropské sedmadvacítky 24 zemí se dostalo do situace, kdy se dostaly do režimu nadměrného schodku.
Co tedy s tím? Co s Paktem stability, který sám Romano Prodi před lety označil jako zcela stupidní instituci, která nefunguje a fungovat nemůže? Neměla tedy reforma, popřípadě reformní východiska tohoto klíčového dokumentu pro ekonomickou budoucnost Evropy mít trochu jiné základy? Kolegyně Váhalová se tady toho dotkla, když v podstatě řekla, že místo Paktu stability by raději viděla nějaký pakt rozvoje a zaměstnanosti. Ale k tomu musí Evropa samozřejmě mít příslušné nástroje.
Faktem je, že nemůžeme tady vést spor, jestli vše máme přizpůsobit stabilitě eura, nebo naopak. Já si myslím, že tady nám jaksi spása nekyne, protože jestliže euro se opírá o určitý politický projekt, o určitou politiku Evropské centrální banky, tak je třeba také dodat, že rigidní měnová politika odpuzuje v podstatě přímé investory, přímé investice. A když k tomu ještě přidáme fiskální restrikci, tak zcela logicky podvazujeme hospodářský rozvoj. To není hypotéza, to je realita. Podíváte-li se totiž na ekonomický vývoj v jednotlivých částech světa - Asie, Amerika, Evropa - tak kde je nejpomalejší růst, tak vidíme, že právě v eurozóně. Je třeba si tedy říci, že ekonomická filozofie, která stojí na počátku údajné reformy, je velmi problematická.
Navíc říkáme, že prvním krokem je zpřísnění, posílení vymahatelnosti onoho Paktu stability. Což o to. Jestliže dosud chyběla politická vůle, možná, že se nějakým zázračným způsobem tato politická vůle jaksi dostaví. Ale tím "b" je, že současně, a to je tedy ten katolický jih a další země, zejména tzv. tranzitní, které mají velké strukturální problémy, volají po současném změkčení, a to v dynamickém smyslu. To znamená, že nejenom zohledníme, že země je v konkrétní fázi hospodářského cyklu, ale také zohledníme strukturální problémy, strukturální potíže. ***