(10.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Problém je v tom, že paní bývalá ministryně Jurásková měla realizovat kontrolní závěr podle rozhodnutí vlády Jana Fischera do června loňského roku. Pan ministr požádal o změnu termínu. Dostal termín 31. 10. a 31. 10. vládě neodpověděl. Navíc v realizaci závěru v podstatě jde o to, že žádný závěr, který by potom vláda svým usnesením realizovala, nebyl.
Já to nepovažuji za nějaký úmysl. Já to považuji spíše za trochu amatérismu a neschopnosti donutit úřad panem ministrem, aby zpracoval dokumenty, které jsou požadovány. Jsou to dokumenty, které jsou požadovány vůči státnímu rozpočtu. Není to jakási libovůle a není to něco, co by snad nemělo být. Ale vzhledem k tomu, že není předloženo do dnešního dne vládě nějaké konkrétní rozhodnutí, zda zruší, nebo nezruší případné usnesení vlády, které se týká klinického centra v Brně, požaduji novou odpověď. Nemám v úmyslu nějakým způsobem tady dramaticky napínat pana ministra Hegera na skřipec, ale myslím si, že si nejen já, ale celá Poslanecká sněmovna, zejména vláda České republiky, potažmo rozpočtový výbor zaslouží, aby v této věci bylo učiněno zcela jasno. Jestli budeme pokračovat v investici za 1,85 mld. korun, nebo v ní pokračovat nebudeme. Myslím si, že by to bylo velmi vhodné. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Jaký navrhujete postup? Protože pan ministr tady není teď dopoledne.
Poslanec Vojtěch Filip: Neočekávám po těch průtazích, nesplnění 30denní lhůty pro odpověď, nesplnění ani té 60denní lhůty pro odpověď, nic jiného, než aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s touto odpovědí na interpelaci a pan ministr předložil Poslanecké sněmovně návrh, jak bude postupovat, aby došlo ke změně usnesení vlády, které je pro tak velkou investici nutné. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Navrhujete hlasování o vyslovení nesouhlasu. Pan poslanec Filip navrhuje hlasování, ve kterém by vyslovil nesouhlas s tím, že nebyly dodrženy ani lhůty. Všechny vás ohlašuji a prosím, abyste se dostavili do sněmovny. Bylo řečeno, že nebyly splněny lhůty k odpovědi ze strany pana ministra Hegera a pan poslanec Filip navrhuje, abychom hlasovali o vyslovení nesouhlasu s odpovědí pana ministra Hegera. K tomu nyní přikročíme.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text usnesení, v němž se vyslovuje nesouhlas s odpovědí ministra Hegera, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 70, přihlášeno je 84, pro hlasovalo 48, proti 43. Usnesení poslance Filipa bylo přijato.
Můžeme ukončit tuto interpelaci také a postoupit k další. Tou je interpelace paní poslankyně Orgoníkové. Paní poslankyně Orgoníková interpelovala ministra školství Dobeše a nesouhlasí zřejmě s odpovědí. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji. Vážený pane ministře, děkuji za vaši odpověď, ale musím na vaše slova opět reagovat. Ve své odpovědi uvádíte - cituji - že regionální orientace některých vysokých škol nemá být dehonestující nálepkou. Konec citace. Ale Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy neustále posiluje kritéria, která upřednostňují velké vysoké školy v tradičních centrech, přičemž v současné době se vážně diskutuje o spojení některých velkých vysokých škol, jako ČVUT a Vysoká škola chemicko-technologická, obě ostravské univerzity atd., s cílem dosáhnout na výzkumnou nálepku, a tedy i větší objem peněz. To vše směřuje k tomu, že ministerstvo bude muset vyvinout systém, který dokáže zajistit, jak hodnotit tyto vysoké školy, které nebudou tzv. výzkumnými univerzitami v jejich postdiverzifikované činnosti. Toto zde zcela chybí a ministerstvo pouze neustále akcentuje ty hodnoticí ukazatele, které vedou školy k marnému souboji o post výzkumné univerzity, aniž by někdo relevantní řekl, po splnění jakých kritérií tedy bude tento status udělen. Dochází tak k mrhání veřejnými zdroji, neboť jak postupují všechny vysoké veřejné školy? Urputně se snaží akcelerovat vědecký výkon, investují všechny prostředky do toho, aby navyšovaly zisk bodů v rejstříku informací o výsledcích vědy a výzkumu, což mnohdy vede k absurditám toho typu, že přestávají existovat skripta a všechna potenciální skripta jsou najednou tzv. odbornou monografií, protože za ni jsou tolik žádané body přepočitatelné na peníze. Podobných zoufalých absurdit nastává v těchto měsících mnoho.
Současně Ministerstvo školství zveřejnilo záměr financování vysokých škol na rok 2012 a následující, ve kterém opět akcentuje de facto zejména vědecké ukazatele, a tím dehonestuje další tradiční role univerzit jako něco, co negeneruje peníze.
Tyto dostihy mezi vysokými školami o post výzkumné vysoké školy samozřejmě nahrávají trendům směřujícím například právě ke slučování ČVUT s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. O ostravských univerzitách jsme také hovořila. To je jistě pochopitelné a snad i žádoucí. Nicméně takto vzniklé maxiuniverzity budou ve stávajícím ekonomickém systému schopné převálcovat prakticky kohokoliv z ostatních veřejných vysokých škol. Jenže jaký bude důsledek, pokud tento systém nebude modifikován? Na maxiškolách budou díky tomu možná koncentrovány takové objemy finančních prostředků, které pak budou zoufale chybět na oněch postdiverzifikovaných veřejných vysokých školách v regionech.
Pan premiér hovoří o tom, že výzkumných škol má být jen pět, takže drtivá většina škol tohoto statusu nedosáhne. Je třeba koncentrovat síly pro dosažení excelence ve vědě, to jistě, ale budou potom učící školy schopny naplňovat úspěšně své poslání, které pan ministr tak krásně popsal? Nebudou právě naopak ekonomicky dehonestovány? Budou jejich absolventi, ať již jde o bakaláře či magistry, konkurenceschopní s bakaláři a magistry z výzkumných univerzit a také v rámci Evropské unie? Bakalářský a magisterský titul je přece jen jeden. Nelze tedy říci, že bakalář z výzkumné univerzity je lepší než ten z jinak vynikající univerzity, tzv. učící. Oba jsou určeni alespoň z 50 % do praxe. Zbudou vůbec nějaké peníze na tyto ostatní školy?
Na řadě těchto škol, které budou mít status učící školy, je realizována celá řada unikátních studijních oborů. Ty obory zaniknou na úbytě, nebo budou nuceně přenechány bohatým výzkumným školám. Jak má být posuzována kvalita tzv. učících univerzit? Zatím jsou to jen slova, která nemají obsah. Právě proto jsou i nadále školy hnány do marného boje o status výzkumné školy, protože jim nic jiného nezbývá, protože cokoliv jiného je právě dehonestující.
Ano, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přichází s nápady, v nichž tyto školy hodnotí např. jejich absolventi, ale to jsou někdy nápady hodny spíše science fiction literatury. Lepší jsou jistě hodnoticí nástroje v podobě informace o tom, jaká je zaměstnanost absolventů té které školy. Ale i zde se může jednat o ne zcela objektivní kritérium zatížené regionální situací na trhu práce, a tak bychom mohli pokračovat dále.
Na místě jsou tedy následující otázky. Je kvantita sofistikovaných výzkumných výsledků vysokých škol vždy zárukou toho, že tato škola má kvalitní výuku? Má taková škola vůbec čas věnovat se výukovým činnostem? ***