(15.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, v tuto chvíli nemám žádnou písemnou přihlášku, tak se ptám, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Aha, prosím, pane poslanče. Pan poslanec Dolejš.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji z slovo. Máme tady druhé zamítání, já vím, že už se všichni těšíte, ale přesto dovolte, abych k tomuto bodu přičinil dvě významné poznámky.
Idea majetkového přiznání, a to je první poznámka, není zcela nová a troufnu si říct, že to není pouze idea typu levičáckého, jánošíkovského obírání úspěšných lidí, že je to prostě konstrukt, který směřuje k minimalizaci šedé ekonomiky. Poprvé tady byl projednán a dokonce schválen, i když nenabyl právní účinnosti, za pana ministra Kočárníka, což určitě nebyl levičák, a i když tehdy samozřejmě byl jiný právní řád, tak to neztratilo na opodstatněnosti. A za těch - kolik ? - už skoro dvacet let těch pokusů tady bylo několik, a samozřejmě buď za touto ideou stojím, protože si skutečně myslím, že stíhat nespravedlivě nabyté majetky je velmi potřebné. Ty spravedlivě nabyté samozřejmě je třeba regulovat, protože nežijeme ve feudalismu a majetková privilegia jistě nejsou parametrem nebo prvkem moderní společnosti. Ale od toho máme například majetkové daně.
Zde se jedná o nespravedlivě nabyté majetky a týká se to vysokých majetků. Čili jestliže tady někdo argumentoval vysokými správními náklady, tak upozorňuji jenom na to, že pokud se to týká omezeného množství lidí, tak to přirozeně ty náklady snižuje.
Mluvil jsem o tom, že tady těch pokusů bylo několik. Za Miloše Zemana, konkrétně pana ministra Mertlíka, tehdy samozřejmě to narazilo na zeď opoziční smlouvy. Ovšem později, ve volebním období 2002 a 2006, kdy pro tento návrh zákona tady byla hlasovací většina, a tedy souznění s vůlí voličů bylo možné prohlasovat až do samotného finále, tak tehdy navrhovatelé, konkrétně zpočátku to byli navrhovatelé z řad vládní sociální demokracie, tak ve finále polevili. Tehdy se to zastavilo až ve třetím čtením. Protože jsme jaksi viděli váhavost sociální demokracie, tak ve stejném volebním období jsme tento ležící problém na zemi zvedli také. Zvedli také, bohužel ani nám se nepodařilo dotáhnout to finále, byť ta hlasovací většina tady stále byla.
Dnes opět slyšíme, že tady zazní návrh na zamítnutí tohoto návrhu. Připomněl bych historii nedávnější, a to je minulé volební období, konkrétně v roce 2008. Asi si pamatujete, jak patová tady byla situace, a tehdy samozřejmě ta naděje na naplnění vůle voličů byla podstatně skromnější. Ale přesto se dá říct, že ten, kdo za tímto návrhem plně stojí, tak si za ním stojí. Vzpomněl bych slova Martina Luthera, když ve svém vítězném tažení do Wormsu prohlásil: Hier stehe ich und kann nicht anders. Tedy tady stojím a nemohu dělat nic jiného. Bohužel i tehdy sociální demokracie na náš návrh zřejmě z nějakých taktických ohledů zaváhala a dodala pouze několik hlasů k tomuto materijnímu zákonnému naplnění možnosti majetkového přiznání.
Já věřím, že dnes si pevně stojí za svým návrhem, je to návrh opoziční, a věřím, že v budoucnosti, pokud budeme muset tento návrh zopakovat - já nechci předjímat výsledek hlasování - tak že za ním bude stát pevně, ať ho navrhuje kdokoli, protože to je institut opravdu objektivně potřebný. Může někdo namítnout, že s časem se zdokonaluje. Ano, myslím si, že například námět na jednoznačněji definovanou sankční sazbu není špatný, protože ten odstrašující účinek sankčních plateb za nenahlášení tohoto majetkového přiznání má svůj význam.
Čili tím bych skončil. Opravdu nejde o to, kdo to navrhuje, zda je v řadách koaličních, či opozičních, ale jestli ten návrh myslí vážně, protože ty výhrady, které tady zazněly, zazněly už mnohokrát. Mnohokrát také byly vyvráceny. A buď s těmi majetky něco dělat chceme, nebo nechceme. Stojíme si za svým, nebo nestojíme. Taktizujeme s ohledem na koaliční partnery, nebo netaktizujeme. V našem případě, můžete si dohledat, že ve všech myslím sedmi případech jsme hlasovali jednoznačně a učiníme tak i dneska.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji panu poslanci Dolejšovi. Nyní se hlásí o slovo paní zpravodajka, paní poslankyně Langšádlová, dále pan poslanec Stanjura.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla jenom zopakovat v této rozpravě, že navrhuji zamítnutí uvedeného návrhu zákona. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, nyní má slovo pan poslanec Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak chtěl jsem říct to samé, když to bylo avizované - ty návrhy na zamítnutí - my si taky stojíme za svým, že budeme hlasovat proti tomuto návrhu. Já vždycky říkám, že je třeba rozlišovat politické proklamace a skutečné činy. Tak pokud předkladatelé chtějí, aby některá podezřelá nabytí majetku byla prokazována, tak to může být dneska. Ať se zaměří na své špičkové ať už současné, či bývalé stranické kolegy. Například u nás v Moravskoslezském kraji, kdy jako vysvětlení stačí, když hejtman Palas řekne: "Já jsem na to vydělal." Když novináři jasně dokážou, že to prostě není pravda, tak nejdříve slyšíme silná slova tady od pana místopředsedy Zaorálka, že bude požadovat vysvětlení, pak se dozvíme od pana hejtmana Palase, že pan Zaorálek není jeho žádný nadřízený, že nic vysvětlovat nebude, a od pana úřadujícího předsedy České strany sociálně demokratické se dozvíme v tisku, že mu pan hejtman řekl, že na to prostě vydělal, a tím pro něho kauza končí.
Takže zkuste začít u sebe, možná se ukáže, to není tak jednoduché, jak tady tvrdíte u řečnického pultu. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji a nyní se o slovo přihlásil pan poslanec Sobotka. Jenom upozorňuji, že náš dnešní jednací den bude končit v 16 hodin. Takže prosím hovořte.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Víte, ale to, co přesně tady říkal můj předřečník, dokládá potřebu tohoto zákona. Protože kdyby tady ten zákon platil, kdyby ten zákon tady platil, tak přece takovéto kauzy neřeší novináři, neřeší je předsedové stran Nečas nebo Sobotka, ale řeší je finanční úřad. To je přece standardní poměr civilizovaného evropského státu! Copak v civilizovaných evropských zemích tyto věci řeší novináři z televize Nova? Copak v civilizovaných zemích řeší německý předseda vlády majetkové poměry nějakého svého ministra? Proboha, proč by to dělal! To udělá automaticky finanční úřad, udělá to úplně stejně, ať je ten občan politik, nebo podnikatel, nebo třeba zahrádkář, tak to prostě udělá u každého stejně. Prostě protože zákony platí pro všechny a nikdo nemůže nabýt majetek, aniž by to prověřil finanční úřad. Proto je ten zákon tak důležitý. Protože zajišťuje, že se státní aparát bude zabývat všemi případy podezřelého nabytí majetku padni komu padni! Prostě proč by řešil Sobotka Palase, proč by řešil Nečas vašeho radního Dvořáka v Praze, když to může řešit finanční úřad na základě jednoduchého podnětu, který může dát kterýkoli občan, novinář, politik, prostě kdokoli. Tohle jsou standardní demokratické poměry, které my se tady snažíme prosadit, dát finančnímu úřadu nástroj, který má finanční úřad v Rakousku, na Slovensku, v Německu, ve Francii nebo ve Spojených státech. Prostě umožnit, aby se zkoumalo podezřelé nabytí majetku.
Jestliže ten zákon prosadíme, a my ho jednou prosadíme, to je jenom otázka času (smích poslanců ODS), jestliže ho jednou prosadíme, tak už žádné kauzy Palas nebudou, prostě protože to budou řešit finanční úřady a v případě, že dotyčný - kdokoliv - nedoloží nabytí majetku úřední cestou, neobhájí to u soudu, tak prostě bude uložena sankční daň 76 % a nikdo nebude moci říct vůbec nic! Nikdo do toho nebude moci politicky zasahovat, nikdo nebude tyto věci vytahovat účelově před volbami prostě proto, že to bude podléhat standardním režimům daňové správy. Tohle chce sociální demokracie. ***