(14.50 hodin)
(pokračuje Schejbalová)

Ochrana spotřebitele v oblasti smluvního práva je v současné době již řešena v § 52 občanského zákoníku. Je to v ustanoveních o takzvaných spotřebitelských smlouvách. Paragraf 56 odstavec 1 obsahuje generální klauzuli, která obecně vymezuje nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Vysloveně zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají značnou nerovnováhu v právech a v povinnostech smluvních stran. A podle § 39 občanského zákoníku, který říká o neplatnosti právních úkonů, tak by šlo vlastně o absolutně neplatný právní úkon.

Upozorňuji, že současná právní úprava již obsahuje prostředky k ochraně spotřebitelů před nepřiměřenou výší smluvních pokut, které jsou sjednané ve spotřebitelských smlouvách. Dokládá to ostatně i bohatá soudní judikatura. Není proto třeba zavádět zákonné stropy, zasahovat do smluvní volnosti stran a rozšiřovat oblast státní regulace tam, kde to není potřeba.

Současný zákon s číslem 145 z roku 2010, o spotřebitelském úvěru, jehož novelu bychom měli schvalovat, klade vysoké nároky na věřitele, aby informovali spotřebitele o poskytovaném úvěru tak, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho požadavkům a potřebám. Tuto ochranu státu lze považovat za dostatečnou a není třeba ji rozšiřovat o ochranářská opatření, která již jdou za hranice přiměřené odpovědnosti každého samotného spotřebitele za jeho vlastní jednání.

Návrh novely zákona se zaměřuje pouze na změnu zákona o spotřebitelském úvěru, což vlastně nereflektuje nutnost přijmout systémové změny v rámci celého právního řádu České republiky, tedy dalších právních norem, je to především zákon číslo 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, a dále nereflektuje změnu zákona číslo 6/1993 Sb., o České národní bance. Proto této části navrhované novely, což je novela zákona o spotřebitelském úvěru... A tím chci říct, že i na klubu TOP  09 jsme se domluvili, že nemůžeme podpořit a nedoporučujeme, aby tato část novely byla schválena a aby při dalších legislativních pracích se z tohoto předloženého návrhu vycházelo.

Ještě vás musím zdržet a upozornit na druhou část této navržené novely, a je to novela zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. K bodu 1 § 1 odstavec 3 si dovoluji vás upozornit, že spotřebitelské spory by podle předkládaného návrhu bylo možno řešit pouze po vzniku sporu, a to výlučně před stálým rozhodčím soudem a ve smyslu 13 % citovaného zákona.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2008 s číslem 48/ES obsahuje závazek pro členské státy, aby zajistily zavedení vhodných a účinných postupů pro mimosoudní řešení sporů v souvislosti s úvěrovými smlouvami, případně s využitím stávajících subjektů. Jedním z mechanismů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů u nás v České republice je rozhodčí řízení. Současná podoba, tak jak je zakotvena v předmětném zákoně, jehož číslo jsem vám ještě neřekla, je to 216 z roku 1994 Sbírky, ovšem neobsahuje mechanismy k efektivní ochraně spotřebitele. To uznáváme. Nově navrhovaná úprava § 1 odstavec 3 je však pouze dílčím řešením daného problému, které ovšem neřeší komplexně a efektivně ochranu spotřebitelů v rozhodčím řízení.

Na rizika možnosti řešit spotřebitelské spory v rozhodčím řízení pouze po vzniku sporu upozorňuje rovněž důvodová zpráva z Ministerstva spravedlnosti České republiky k novele zákona o rozhodčím řízení. S těmito závěry se můžeme jedině ztotožnit.

Mezi hlavní nevýhody této varianty navrhované předkládanou novelou skupiny poslanců bezpochyby patří riziko zvýšení soudního nápadu, riziko navýšení spotřebitelských úvěrů a jejich nedostupnosti z důvodu obav věřitelů a dobytnosti jejich oprávněných nároků, protože soudní řízení, jak známo, mají dlouhé trvání, takže kvůli tomu. Není řešením zpřesnit a odstranit nedostatky stávající právní úpravy tak, aby rozhodčí doložka nemohla být zneužívána?

Rovněž požadavek předkládaného návrhu, aby v případě řešení spotřebitelského sporu v rozhodčím řízení rozhodoval stálý rozhodčí soud, což je v novele sepsáno, napsáno, tedy aby to rozhodoval rozhodčí soud a nikoliv ad hoc rozhodci, jako je doposud, má svoje úskalí.

Ústavní soud České republiky vyjádřil názor, že pravomoc rozhodčího soudu je založena rozhodčí smlouvou uzavřenou podle § 2 zákona o rozhodčím řízení, v níž vyjadřují účastníci svou vůli o možnosti a přípustnosti nechat svůj spor rozhodnout v rozhodčím řízení - o možnosti a přípustnosti. A dále, že uzavřením platné rozhodčí smlouvy se strany dobrovolně a vědomě vzdávají práva na projednání své věci nezávislým a nestranným soudem.

Dále podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky - cituji: Strany si mohou v rozhodčí smlouvě určit okruh rozhodců, způsob jejich jmenování stranami nebo postup, jímž mají rozhodci vést řízení. Řešením problému, kdy jsou rozhodčí doložky zneužívány v neprospěch spotřebitele, není zakázat působení takzvaných ad hoc rozhodčích řízení, ale legislativně zakotvit taková pravidla, která dávají záruku, že spor bude rozhodován kvalifikovaným a autorizovaným rozhodcem.

Ve stávající úpravě rozhodčího řízení chybějí účinné a efektivní mechanismy určené k ochraně spotřebitele. Odstranění tohoto nedostatku si klade za cíl návrh novely zákona o rozhodčím řízení v současné době, který předkládá Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Mezi prvky ochrany spotřebitele, které by se měly v novele rozhodčího zákona předkládaného tímto ministerstvem, Ministerstvem spravedlnosti...

Děkuji pane zpravodaji, že jste přítomen. (Se smíchem směrem k příchozímu poslanci Babákovi, který usedá ke stolku zpravodajů.)***




Přihlásit/registrovat se do ISP