(11.00 hodin)
Poslanec Alfréd Michalík: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, tentokrát oprávněně se tady stavím ke zpravodajskému pultu.
Sněmovní tisk 119 - prakticky už podle čísla vidíte, že to je tisk, který už tady leží delší dobu - se dostává dnes na pořad jednání. Důvody předložení, záměry, které se tím sledují, tady detailně zdůvodnil pan ministr. Myslím si, že je zbytečné to opakovat. Jedná se opravdu o zjednodušení jak praxe finančních úřadů, tak i soudů, kde dosavadní nejednoznačnost často dováděla případné majitele těchto pozemků k soudu, kde se dokazovalo, o jaké druhy stavby se jedná. Čili myslím si, že vyřešením tohoto problému, zjednodušením a jednoznačnou definicí dojde ke zefektivnění celého daňového vyměřovacího a vymáhacího řízení, k odstranění potenciálních soudních sporů s nejistými výsledky, k zajištění právní jistoty daňových subjektů definicí zpevněné plochy a odlehčení daňového zatížení u pozemků se zpevněnými plochami. Čili samé pozitivní věci.
Navíc, když hodnotíme to, že daň z nemovitosti je aspoň v českých podmínkách jedna z nejnižších daní v Evropě poměřována k HDP, jedná se i o dopady, které nemají fiskální význam. Z toho důvodu si myslím, že bychom tento návrh měli pustit do druhého čtení a ponechat na diskusi v příslušných výborech.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Otevírám obecnou rozpravu k návrhu zákona o dani z nemovitosti. Pan poslanec Stanjura, prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, navržená novela, jak už bylo řečeno, zjednoduší život jak správcům daně, obcím, které peníze inkasují, tak i podnikatelům. Nicméně vzhledem k tomu, že navržená účinnost už nebude od 1. ledna 2011, tak bych chtěl předložit dva podněty kolegyním a kolegům z rozpočtového výboru, protože předpokládám, že to bude zrovna rozpočtový výbor, kterému tento materiál přikážeme k projednání.
Daň z nemovitosti jako jediná ze všech typů daní je stoprocentním příjmem obce, na jejímž katastru se stavby nebo pozemky nacházejí. Jen pro srovnání, u 60tisícového města u plátců daně z příjmu právnických osob z tisícikoruny skončí v městském rozpočtu zhruba koruna, u daně ze závislé činnosti zhruba 1,12 koruny a u daně OSVČ, daně z příjmu, zhruba dvě koruny z tisícikoruny. Neplatí tak často sdílená představa poplatníků přímých daní, že buď všechny, nebo většinová část daní, které platí státu, končí v rozpočtu města či obce.
Města a obce mohou výnos této daně regulovat podle zákona svou obecně závaznou vyhláškou a v zásadě mají čtyři nástroje, které mohou využít. Buď mohou upravit velikostní koeficient obce u daně ze staveb, nebo u daně ze stavebních pozemků, to jsou dva nástroje. Potom u staveb pro rekreaci, či zjednodušeně u staveb určených pro podnikání mohou použít koeficient jeden a půl a od roku 2009 mohou obce a města použít tzv. místní koeficient, který se dá zase použít pouze u stavebních pozemků a u všech druhů staveb.
Když si vezmeme tyto možnosti, tak u 60tisícového města je minimální roční výnos 30 milionů korun a maximální 213 miliónů korun, to znamená, to je rozdíl 180 milionů ročně a za jedno volební období zastupitelstva je to 720 milionů korun.
Přestože od představitelů samosprávy od roku 2009 velmi často slýcháme oprávněné stesky, že klesá výnos ze sdílených daní, tak pouze zlomek obcí a měst využil tyto možnosti, které jim zákon ukládá, zejména u místního koeficientu a u koeficientu 1,5 pro objekty pro podnikání. Domnívám se, že jedním, ne však jediným důvodem je, že mají tyto nástroje pouze malou rozlišovací schopnost k tomu, co zasáhnou tím rozhodnutím města. Když si vezmeme stavby určené pro podnikání, tak potom v daňovém přiznání se vlastně rozlišují tři druhy staveb. Zjednodušeně, pro zemědělskou prvovýrobu, potom pro průmyslové stavby, dopravu, energetiku a pak všechny ostatní. A když ten koeficient použiji, tak to zaplatí úplně všichni stejně. Jak zařízení, která slouží těžkému průmyslu, tak drobní živnostníci. A přitom dopad jak těžkého průmyslu či podnikání drobných živnostníků je na infrastrukturu města nebo na životní prostředí v tom městě diametrálně odlišný.
Takže dávám první podnět, zda by se kolegové a kolegyně nezamysleli, zda koeficient jeden a půl by se nedal použít pouze pro jednotlivé skupiny staveb, tak jak je to v daňovém přiznání, to znamená zvlášť pro stavby pro zemědělskou prvovýrobu, zvlášť pro těžký průmyslu, energetiku a dopravu a zvlášť pro ostatní stavby, což jsou zejména drobní živnostníci.
To samé se dá říci o místním koeficientu, který buď zasáhne všechny stavby, nebo jenom některé, takže dávám podnět ke zvážení, zda by místní koeficient nemohl být u různých druhů staveb rozdílný.
Pokud bychom takovou úpravu v nějaké podobě přijali, tak se nemění kompetence obcí, vůbec ne v absolutní výši daně, které obce předepisují poplatníkům této daně, ale změnily by se nástroje, které obce mohou využívat. Možná by to vedlo k tomu, že by některé obce ty nástroje začaly používat, a možná by tlak na zvětšení podílu ze sdílených daní byl menší.
V každém případě vládní návrh, který k nám doputuje, potom podpořím, protože, jak říká pan ministr, odstraňuje to výkladové nejasnosti a zjednoduší to život všem, kteří se daní z nemovitosti zabývají. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pan poslanec Votava.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Pouze bych jeden dotaz v této souvislosti panu ministrovi. Samozřejmě, daň z nemovitosti je u nás asi jedna z nejnižších. Teď nehoruji pro to, aby nějak radikálně stoupla, nicméně máme budovu, která má určitý půdorys, a ať má stavba cenu 6 milionů, nebo 60 miliónů, tak daň z nemovitosti je stále stejná. Chci se tedy zeptat, zdali jsou úvahy na Ministerstvu financí o tom, že by se třeba daň z nemovitosti počítala jiným způsobem, třeba z tržní hodnoty, z ocenění té budovy. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr bude reagovat.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Rád odpovím, byť je to samozřejmě nad rámec této předlohy.
Myslím, že je známo, že intenzivně diskutuji a můj úřad intenzivně diskutuje se všemi, kterých se to týká, to znamená se Spolkem pro obnovu venkova, se Sdružením místních samospráv, se Svazem měst a obcí. Intenzivně diskutujeme nový zákon o rozpočtovém určení daní. Nelze samozřejmě diskutovat zákon o rozpočtovém určení daní bez paralelní diskuse o dani z nemovitostí, neboť daň z nemovitostí je a podle mé představy také zůstane vždy stoprocentním příjmem obcí.
Přiznám se, že patřím mezi ty, kteří absolutně brání nápadům, že daň z nemovitostí by měla být odvozována od tržní ceny nemovitostí. To pokládám za demotivační, pokládám to přímo za trestuhodné. Přeložím-li takový přístup do češtiny, tak znamená, jsem-li odpovědný a odpovědně si opravím svůj dům nebo ho zrekonstruuji a zvýším tak jeho tržní hodnotu, jsem za to potrestán výrazně větším zdaněním. Co udělám? Tak se na to vykašlu a pojedu radši na zahraniční dovolenou. Nic takového tento ministr financí nikdy nenavrhne. ***