(17.20 hodin)
(pokračuje Tejc)
Já tedy bych se chtěl zeptat pana ministra, zda Ministerstvo spravedlnosti v této věci má určitý předpoklad, nějakou analýzu, ze které vychází, kolika případů se to může dotknout a kolik z těchto případů skutečně si myslí, že bude rozhodnuto už na úrovni trestních soudů, zda to bude řekněme do 10 %, nebo to může být podle odhadů ministerstva 30, 50 % nebo více, anebo zda takovou analýzu nemá. Ono je skutečně asi složité toto předpokládat, nicméně pokud takovýto návrh děláme, tak bychom měli mít určitou perspektivu, kolika případů se to bude dotýkat, a především tedy jaké bude procento odmítnutých u trestních věcí, které potom nakonec stejně přejdou do civilního řízení, kam přecházejí dnes automaticky.
Já tedy nebudu podávat návrh na zamítnutí této normy. Myslím, že skutečně to není věc, která by něco zásadně ohrozila. Může to mít v řadě případů samozřejmě i pozitivní efekt, o kterém mluvil pan ministr. Jen varuji před tím, abychom vzbudili naději ve všech, kteří jsou anebo se stanou oběťmi trestné činnosti, že se lépe ve všech případech nebo ve většině případů domohou právě uhrazení nemajetkové újmy. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo další do obecné rozpravy se hlásí? Nikdo. Pan ministr ale chce reagovat zřejmě na toto vystoupení, takže prosím, ještě v rámci obecné. Prosím, můžete.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji, pane předsedající. Já chci jenom stručně reagovat.
Jsem rád, že pan kolega Tejc řekl, že v řadě případů to bude mít pozitivní efekt. Samozřejmě těžko lze dneska vyčíslit, jak velké číslo to bude, protože to je statistika, kterou ministerstvo nesleduje. Nicméně my jsme si dělali analýzu alespoň namátkovou a jasně se ukazuje, že poslední dobou roste číslo případů, kdy již trestní soudy samy rozhodují o náhradě majetkové újmy, a tedy kdy celá věc pro poškozeného končí v rámci trestního řízení. To, že to číslo není srovnatelné v průměru se zeměmi západní Evropy, to je fakt, ale o tom potom bude následný krok. Pokud zde budeme mít právní úpravu, může ministerstvo posílit školení trestních soudců v rámci své Justiční akademie, může v této věci žádat Nejvyšší soud, aby svými stanovisky působil na nižší justiční složky, ale k tomu, aby tyto postupy mohly být zvoleny, nejprve musí být právní úprava, to znamená nejprve musíme přijmout možnost, aby trestní soudy rozhodovaly o morálním zadostiučinění, a pak můžeme dále soudce školit a působit na ně skrze řekněme stanoviska a judikáty vyšších soudů. Samozřejmě bez následných kroků by hrozilo, že skončíme víceméně u právní úpravy a že soudy to budou aplikovat spíše méně než více z důvodu jistého přirozeného konzervativismu, který v české justici převládá a který jaksi se vztahuje na nové právní úpravy. Když soudci novou právní úpravu aplikovat nemusí, tak ne vždy jsou ochotni ji aplikovat.
Takže z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že bude třeba, aby ministerstvo v případě přijetí této právní úpravy dále v této oblasti pracovalo na užívání případně této novely trestního řádu, nicméně jsem hluboce přesvědčen, že i kdyby to pomohlo jedinému občanovi, tak už to má smysl proto tuto novelu přijmout, byť samozřejmě cílem má být, aby to pomohlo co nejširšímu počtu občanů.
Jsem přesvědčen, že odškodnění morální újmy by nemělo mít vliv na délku samostatného soudního trestního řízení, protože morální újma se paradoxně odškodňuje z hlediska důkazního základu lépe než majetková újma, protože tam nemusíme dokazovat některé aspekty typu - například cena kabelky, když teď vezmu nějaký příklad, ale lze poté, co je prokázána vina pachatele a je jednoznačně podrobně popsán skutek, kterého se měl dotyčný dopustit, je tam hodnocena i případně míra společenské škodlivosti, dříve společenské nebezpečnosti, je tam popisován způsob provedení trestné činnosti, forma, míra řekněme toho, jak to násilí bylo realizováno, tak toto všechno si myslím, že ve většině případů bude dostatečným základem pro to, abychom mohli vyzvat soudce k tomu, aby stanovil míru morálního zadostiučinění. Já se domnívám, že už další důkazy pro stanovení morálního zadostiučinění jako takového nebude třeba.
Na druhou stranu bude třeba trestní soudce učit tomu, jak se má stanovovat takovéto morální zadostiučinění, jaké jsou řekněme přibližně ony zvyklosti, jak se rozhoduje, v jakých cenových relacích atd. A o tom by měla být právě ona následná činnost justiční akademie.
Takže já beru podnět pana poslance Tejce jako něco, s čím počítáme. Jsem rád, že to tady bylo zmíněno, a avizuji, že v případě přijetí této novely počítáme s tím, že bude muset nastat školení soudců, tak aby nezůstalo samotného zákona a trestní soudci byli schopni tuto novelu aplikovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Tak to bylo pořád v rámci obecné rozpravy k návrhu změny trestního řízení soudního. Ptám se, kdo další k tomuto tématu chce ještě vystoupit. Pokud nikdo, tak bychom mohli asi rozpravu ukončit s tím, že jsem to pochopil tak, že v rozpravě nepadl návrh ani na zamítnutí, ani na vrácení, takže tady není nic, co by se muselo hlasovat. Pánbůh nás netrestej tedy, kdybychom museli hlasovat. Snad tedy nemusíme.
Měli bychom se ale zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Podívejte, já bych udělal takový návrh, co se týče hlasování, protože ty manévry jsou příliš komplikované, když tady vniknou skrutátorky. Pokud byste neprotestovali, tak bych navrhl to, abychom jeli body, které máme v prvním čtení, s tím, že já bych to vždycky přerušil v okamžiku, kdy se dostaneme k hlasování, a pak v 18.30 bych tady pozval poslance, zhruba za hodinu, v 18.30, aby sem přišli. Zavřeme dveře a odhlasovali bychom všechny... A skrutátorky by tady v jednom... Je to sice baví evidentně, nicméně je to zdlouhavé. Takže jestli byste souhlasili s tím, že od 18.30 bychom potom všechna přikázání odhlasovali. Pokud byste neprotestovali, tak já bych takto postupoval a vždycky před hlasováním bych to přerušil. Říkám, hlasování pak hromadně po 18.30. Pokud nikdo neprotestuje, tak já budu takto postupovat - od tohoto bodu. A přerušuji tedy projednávání bodu 36 a hlasování o přikázání provedeme v 18.30. Je to jasné? (Souhlas.)
Je tady ještě nějaká, zřejmě procedurální, připomínka, protože jinou bych nepřipustil.
Poslanec Stanislav Polčák: Pane předsedající, já bych navrhl, aby blok zákonů, které předkládá pan ministr Pospíšil, byl takto hlasován poté, kdy budou takhle projednány. To znamená tento blok hlasování, který navrhujete, provést ihned poté, co bude projednán bod týkající se insolvenčního zákona. Má to logiku. Je to jeden navrhovatel a asi jinak by se ani postupovat nedalo v tu chvíli.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Můžeme i takto. To ale možná nebude v 18.30, jak jsem říkal. Bude to zřejmě dřív. Ale v podstatě je to taková modifikace. Jestli je s tím všeobecný souhlas, nikdo neprotestuje proti tomu, tak tedy dojedeme právní věci s ministrem spravedlnosti a pak bude hlasování o všech najednou. Mně to nějak nevadí. Dobře. V tom případě přerušuji projednávání tohoto bodu.
Pouštíme se do bodu číslo
37.
Vládní návrh zákona o poskytování součinnosti pro účely řízení
před některýmimezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními
orgánya o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 230/ - prvé čtení
Poprosím pana ministra Pospíšila, jestli by i tento tisk uvedl.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji, pane předsedající. Já velmi stručně uvedu tento návrh zákona, který je v zásadě technickou normou a asi nevyvolá velkou rozpravu, byť to nechci předjímat. Je to návrh zákona, který už se nestihl schválit v minulém volebním období poté, co padla vláda Mirka Topolánka. Je to reakce na v zásadě požadavky Ministerstva zahraničních věcí, které je odpovědné za zastupování zájmů ČR u některých mezinárodních organizací, resp. odpovídá za to, nakolik zmocněnec Ministerstva zahraničních věcí hájí zájmy ČR u Soudního dvora EU. ***