(18.00 hodin)
(pokračuje Heger)
Ještě k panu poslanci Kováčikovi a k jeho poznámce, že tu nezaznělo, že hlavní aktér je pacient. Já jsem to říkal hned na začátku. Jsem si velmi vědom toho, a myslím si, že to můžu říci za všechny zdravotníky, že všichni jsou si vědomi, že jsou tady právě kvůli pacientům a bez nich by to povolání nemělo žádný smysl. To, že se tady mluví technicky o tom, co se udělá, a necitují se při tom pacienti, to je naprosto implicitně jasné, že vše se dělá kvůli tomu, aby péče byla poskytována.
Péče je ovšem poskytována velmi různými způsoby. Záleží na tradici příslušné země. Ta tradice se mění velmi obtížně, ale v dobách krize, která může nastat kdykoli, a nemusí to být jenom krize, protože tady stávkují lékaři, nebo budou podávat výpovědi, tak v té době krize se ty tradice mohou velmi rychle změnit. Ujišťuji vás, že lékaři jsou velmi flexibilní, že ti, kteří v těch nemocnicích zůstanou, se budou velmi snažit, aby péči poskytovali jinak, a třeba i hodně ambulantně.
Co se bude dít 1. 3. 2011, já opravdu nedokážu říci, protože jsem řekl, že je tady jasná škála možností, od toho, že nebude žádná krize, že budou nepříjemnosti v poskytování péče, nebo že bude opravdu velká krize, kdy se budou muset zapojit havarijní rezervy. Když se pan poslanec Sobotka ptal, jaké že rezervy to máme, no tak nemáme. On to samozřejmě jako bývalý ministr financí ví dobře, že peněz je vždycky dost, jestliže tady nastane nějaká katastrofa typu zemětřesení nebo nějaké jiné, další hrozné přírodní katastrofy, tak ty peníze prostě budou, kdyby se měly natisknout. Ale je naší povinností dělat všechno, aby ty peníze nebyly potřeba, aby ti lékaři byli uspokojeni.
A mě velmi mrzí na tom, že opoziční politici využívají této příležitosti, aby používali České lékařské komory a Lékařského odborového klubu jako politické ruky, jako prodloužené ruky na to, aby hlásali své myšlenky, jak má zdravotnictví být řízeno a reformováno, místo toho, aby se spoluúčastnili na snahách ty lékaře také nějakým způsobem upokojit. Já myslím, že to je samozřejmě politicky velmi zajímavé pro opozici, ale svým způsobem, podobně jako je nezodpovědné od organizátorů takovýchto masových akcí cokoliv činit, co by to poskytování péče mohlo opravdu ohrozit, tak je to nezodpovědné i od politiků, kteří se na tomto nešťastném slunci tak trochu snaží přihřívat.
Ministr Julínek sliboval reformy. Vy mně vyčítáte, že navazuji na vládu svých pravicových předchůdců. Já jsem rád, že mám na co navázat, ale ujišťuji vás, že na Ministerstvu zdravotnictví je koncepcí mnoho. Kdo má čas jimi procházet, najde spoustu zajímavých věcí. Ty věci se v novém kontextu používají. A tak jako se používají některé myšlenky stvořené dřívějšími ministry z vlád dnešní opozice, tak zrovna tak se používají myšlenky, které tam vtělili do připravovaných zákonů lidé z tehdejší vládní garnitury. Ne všechny myšlenky tam jsou. Vy sám jste zmínil některé, které dneska nejsou ve hře. Ale ty zákony jsou tak složité, že stále ještě nemusíme ty předchozí garnitury házet do popelnice.
Vláda nezapojila žádné akutní zdroje, které má k dispozici. My jsme připravili reformu, nebo novelu zákona 48 v oblasti lékové politiky. Je to velmi složitá záležitost, kterou nejde změnit z měsíce na měsíc. My nemůžeme poručit SÚKLu, aby konal více a rychleji prostě proto, že problémy jsou v termínech řízení a složitosti těch řízení. Tam to řešení není. To řešení je samozřejmě ve zjednodušení celé administrativy, která se ukázala velmi složitou. Na tom zjednodušení jsme pracovali a připravili jsme ty kroky.
Že se nestihne prodloužit Janotův balíček od 1. ledna, to musím připustit panu poslanci Sobotkovi, že má pravdu. Já s ním souhlasím. Doufáme, že ten balíček bude předložen jako poslanecká iniciativa a že začne platit někdy v únoru. Byl bych velmi rád, kdyby nám s tím opozice mohla pomoci, protože ztráty, které nastávají, jsou opravdu na úrovni poměrně vysoké, ale rozhodně ne miliardové. To prosím nikoliv.
Pokud mi chcete vyčítat, že jsem nezaktualizoval nebo nezmobilizoval některé zdroje, tak já bych řekl, a to narážím i na to, jak Česká lékařská komora napadla ministerstvo, že vyhazuje 16 miliard na investice do fakultních nemocnic, to prosím není pravda! To jsou miliardy, které byly již převážně zainvestovány, a to, co zbývá zainvestovat, je komplex výzkumného střediska, takzvaného ICRC v Brně, kde je ten projekt tak daleko a tolika vládami a usneseními schválen, že jsme nevolili ho zrušit, i když bychom tam velmi levně získali 3 miliardy.
Já bych si ještě dovolil říci poslední věc, a to na poznámku pana předsedy Sobotky, že fakultní nemocnice jsou čtyřikrát dražší. To opakuje - já nevím, jestli člen, ale příznivec - pan dr. Ing. Fiala. To opakuje již asi čtyři roky a tomuto argumentu se, pane poslanče Sobotko prostřednictvím paní předsedající, smějí všichni nemocniční ekonomové. Jestliže vydělíte náklady fakultní nemocnice počtem lůžkodnů a vydělíte je u malé nemocnice, tak ty náklady jsou menší, ale prostě proto, že ty fakultní nemocnice mají 5 % těch nejtěžších pacientů této republiky, kteří spotřebují 50 % rozpočtu. Potom takovéto průměry mají cenu jenom pro falešnou politickou argumentaci. Já tuto faleš nepodsouvám vám, ale myslím si, že byste si to měl s panem dr. Fialou trošku vyříkat, jak je to doopravdy. Fakultní nemocnice věci, které dělají malé nemocnice, umějí dělat také levně, jenom mají ty drahé pacienty, o které se musí starat.
Děkuji. (Potlesk v řadách koalice.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Zaorálkovi.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já se tedy všem omlouvám, ale jak ta situace vlastně stojí? My jsme se pana ministra, potažmo vlády zeptali a chceme, aby se tady na schůzi jednalo o tom, co se bude dít 1. března, když nemocnice díky vypadnutí ARO apod. přestanou fungovat.
Přátelé, když mně 1. března klepne pepka, když mně selže tlak, kam mě sakra sanitka poveze! (Ohlas v sále, různé poznámky z pléna.) Rozumíte, jsou kraje, kde nejsou fakultní nemocnice. My chceme vědět, co se v té situaci bude dít. Zajímá to ministerstvo? Má ministerstvo nějakou představu? Rozumíte, má tady někdo představu, co se v případě takového kolapsu bude dělat. Mají si to tedy ty kraje celé zajišťovat samy? My jsme chtěli znát názor pana ministra, jak se bude postupovat. Já mám pocit, že to, co nám pan ministr tady povídá, že to je složité, nebo že to dokonce chceme politizovat - to mi připadá, že by nemělo být v této sněmovně dovolené. Mně to připadá jako ta scéna z Tří mužů ve člunu, kde vejde ten člověk do obchodu s botami a ptá se, jestli tam náhodou nemají boty. To je podobné, jako když někdo přijde do Poslanecké sněmovny a diví se, že se tady dělá politika. ***