(17.10 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Navíc zatím jenom tu a tam prosvítající naznačované či slibované reformní kroky - lékaři na ně mají počkat, na ty reformy - směřují pouze k jedinému, a s tím také nemůžeme souhlasit: aby se zdravotnictví výrazně zdražilo, aby se tím soustřeďováním například oddělení do větších nemocnic, rušením některých menších nemocnic výrazně vzdálila, zhoršila dostupnost zdravotní péče. Zajímavé je, že ty vysoké příjmy ale přitom zůstávají například farmaceutickým firmám a některým dalším, pro které je zdravotnictví a bude zdravotnictví zdrojem snadných zisků. Zdraví se tak stane, a zní to možná jako trošku klišé, ale zdraví se tak stane luxusním zbožím. S nálepkou Pouze pro bohaté.
Pane ministře zdravotnictví - a snad i pohřebnictví, protože nemáme snad zdravotnictví pohřbívat, ale tady před kolapsem to vypadá, že jde o to pohřbívání - udělejte pro pacienty v České republice to nejlepší. Přestaňte držet hru na zdrženou, hru na výdrž a neodkladně jednejte o onom krizovém plánu tak, aby po Novém roce nemuselo docházet k takovým příkladům, o kterých tady mluvil předchozí řečník.
Neberme si - já vím, že se někteří za to budou na mne zlobit - ale neberte si, vážená vládo, v tomto případě pacienty jako rukojmí. Nedělejte, prosím pěkně, nepřipravujte reformu na úkor pacientů. A teď nemluvím o těch, kteří, kdy jedna nemocnice se zavře, tak metrem nebo tramvají snadno dojedou do jiné. Mluvím především o těch, kteří jsou na venkově, kteří jsou v menších městech a pro které se doopravdy dramaticky může situace zhoršit. Nedělejte reformu na jejich úkor také proto, že nevyhánějte zbytečně lékaře ven! Na fundovanosti, spokojenosti a dobrých pracovních podmínkách pro lékaře jsou závislí i pacienti. My, jak už jsem jednou řekl, nechceme, aby lékaři, kteří v České republice vystudovali, kteří v České republice na českých školách před vstupem do toho posvátného lékařského povolání učinili jakýsi velmi závazný slib, jakousi velmi závaznou přísahu, z České republiky neodcházeli (?). Aby měli dobré podmínky pro to, aby mohli pracovat a léčit tady.
Vážený pane premiére, vážená vládo, vážený pane ministře zdravotnictví, vážené kolegyně, vážení kolegové, teď, v těchto dnech, se skutečně pro české zdravotnictví láme chléb! Jestliže to neustojíte, jestliže to, jak se říká, také zvoráte, nechtěl bych skutečně být ve vaší kůži. Vedle jiných přídomků budete už navždy zváni hrobaři českého, moravského a také slezského zdravotnictví. Občané to vidí.
Prosím, aby všichni, kdo mají na mysli také zájem pacienta, také zájem na řešení situace ve zdravotnictví, zvedli ruku pro program této schůze. Poslanci a poslankyně za Komunistickou stranu Čech a Moravy to učiní.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další s přednostním slovem pan ministr zdravotnictví Heger, prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych tady řekl několik slov o zdravotnictví obecně, několik slov o problémech, které má naše zdravotnictví, a několik slov o tom, jaká se vyvinula situace díky nátlakové akci lékařů a díky vyhlášení této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
Předeslal bych, než začnu hovořit o zdravotnictví, že zdravotnictví je velmi obtížný obor, ve kterém je mimořádně těžké hledat řešení. Jestliže se řešení začne hledat na politických konfliktech a začnou se na něm dělat politické body, je to ještě o to obtížnější.
Řekl bych na úvod, že klid vlády, který tu byl napadán, opravdu klidem vlády není. V žádném případě není klidem Ministerstva zdravotnictví, které místo toho, aby se všemi svými kapacitami věnovalo nápravě nepořádků, které ve zdravotnictví jsou, tak se věnuje situaci, kterou vyvolalo několik odborových bossů na straně Lékařského odborového klubu. Nechci říci, že tito lidé za to nesou vinu. Ve zdravotnictví je opravdu nepořádek, je dlouhodobě zanedbáno postavení zdravotnických pracovníků, a jestliže se některé věci zanedbávají příliš dlouho, budí nepatřičné reakce, a jestliže ty reakce mají důvod být příliš velké, jsou potom lidé, jako jsou iniciátoři tohoto neklidu, sledováni, bohužel, i lidmi, kteří by ve zdravotnictví jinak působili slušně. Je tedy potřeba hledat řešení nikoliv politické, ale řešení především technické.
To, jestli zde nazývali zástupci sociální demokracie klidem vlády úsměvy poslanců TOP 09 a poslanců ODS nad vzniklou krizí, tak to prosím není opravdu pravdou. Jestliže pan poslanec Kováčik mě nazval ministrem pohřebnictví, který se snaží, aby zdravotnictví opravdu skončilo někde, kde končí zemřelí lidé, tak to je prosím velký omyl. Já bych se dokonce zeptal, jestli jste se nebyl radit s těmi odborovými představiteli, kteří si tuto myšlenku pohřebnictví nechali udělat od dobře zaplacené PR agentury, která je podporuje a kterou oni ze svých příspěvků hradí, aby celou situaci eskalovala. Nakonec, možná jste viděl sanitu, která z řádného ambulantního vozidla na rozvoz pacientů udělala napůl pohřební vůz, což je z mého pohledu přinejmenším nevkusné a rozhodně to je více nevkusné, než to upozorňuje na problémy zdravotnictví, které jsou skutečné.
Řekl jsem, že řeknu několik slov o zdravotnických systémech obecně. Dneska nenajdeme ve světě žádný zdravotnický systém, který by byl v naprosté pohodě a který by fungoval bez problémů. Je to dáno tím, že zdravotnictví se všude rozvíjí velmi rychle díky rozvojům medicínské vědy a nikde na světě nestačí rozvoj ekonomiky medicínskou vědu sledovat. Vede to k určitým tenzím vzhledem k tomu, že potřeba péče o zdraví jak ve společnosti, tak u individuálního člověka je obrovskou prioritou a kupodivu ta priorita se velmi těžko přenáší do toho, aby do zdravotnictví bylo dáváno tolik peněz, aby zdravotnictví žilo všude v pohodě a nemuselo se starat o to, jak bude své výdaje regulovat. To prosím nikde není možné. ***