(9.40 hodin)
(pokračuje Šulc)
Z výše uvedeného vyplývá, že stále jde svým rozsahem o velký zásah do informačních systémů. A pokud jsem informován, ani váš úřad, ani jednání k výkladu usnesení 675 v celém listopadu 2010 neposkytly žádný metodický návrh, jak tyto změny v informačních systémech provést, aniž by se ohrozila stabilita těchto systémů, hodnověrnost údajů v napojených účetních systémech, které jsou podstatné pro zúčtování s Evropskou komisí.
Jsem tedy nucen i zde své dotazy zopakovat a trvat na jejich dotazech zásadní povahy:
Za páté. Jakým způsobem Ministerstvo financí České republiky při přípravě návrhu usnesení číslo 563 a následně při přípravě usnesení číslo 675 prověřilo technickou proveditelnost změn finančních údajů v informačních systému MONIT7+, a to zejména u projektů v realizaci?
Za šesté. Prosím o předložení souvisejících záznamů o provedení testování informačního systému 7+ a případných dalších analýz, kterými je možno doložit, že provedení těchto změn finančních údajů u několika stovek projektů zaregistrovaných v informačním systému MONIT7+ nebude tento informační systém destabilizován a bude i nadále zárukou hodnověrnosti informací.
Závěrem si dovoluji uvést, že usnesení vlády 675 nepovažuji za adekvátní odpověď na svou otázku č. 6. A ta zněla: Jaký závažný důvod (hlasité zvonění telefonu z řad levice) ohrožující stabilitu rozpočtu České republiky vás vedl k jednostrannému vypovězení dohody k zajištění financování ROPů? Toto financování domluvili bývalí hejtmani s bývalou vládou České republiky na celé programové období 2007 až 2013. Použiji sportovní terminologii, nezdá se vám, kolegyně a kolegové, nefér jednostranně změnit zásadním způsobem po prvním poločase pravidla hry? Tato vláda, v kterou je občany České republiky vkládáno hodně důvěry a která sama sebe nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti a práva, by ani v hospodářské krizi, anebo zejména právě v hospodářské krizi neměla porušovat uzavřené smlouvy, vládní usnesení, dohody a ohrožovat závazky České republiky vůči Evropské unii.
Já nenavrhuji, kolegové a kolegyně, Sněmovně žádné usnesení. Prosím opravdu pana ministra Kalouska, aby svým úředníkům nařídil pečlivě analyzovat uvedené neřešené problémy technického charakteru. Ty se dají vyřešit, když jim to pan ministr nařídí. Vládu České republiky pak prosím, aby se ještě jednou k problematice kofinancování regionálních operačních programů vrátila a vyhodnotila skutečnost, že zápory plynoucí z vládního usnesení 675 převažují nad klady. Přesun zadlužení ze státního rozpočtu na krajské či obecní rozpočty určitě přece nebyl cílem tohoto usnesení.
Jenom na závěr připomínám, že jenom Ústecký kraj si na zajištění vládních kofinancování musel vzít úvěr vyšší než 1 mld. korun. Zadlužení, celkové zadlužení veřejných rozpočtů se tak nezmění, zůstává stejné, akorát se přesunulo ze státu někam jinam. Proto prosím - a trvám na tom - aby všech mé dotazy byly odpovězeny. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Reagovat bude pan ministr financí Kalousek. Prosím, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, děkuji za dotaz. Dámy a pánové, za prvé - nechci se procesně přít, ale domníval jsem se vždy v rámci své poslanecké praxe, že interpelován je ministr za rozhodnutí svého úřadu. Za rozhodnutí vlády je interpelován premiér, takže jsem předpokládal, že bavíme-li se o něčem, o čem se rozhodla vláda, a dokonce v několika usneseních, bude-li někdo interpelovat tuto otázku, bude logicky interpelovat předsedu vlády. Proto jsem také pečlivě připravoval podklady svému premiérovi. To čistě jenom procesní poznámka. Ne že bych nechtěl odpovídat i jménem vlády, protože samozřejmě podklady i návrh usnesení jsem předkládal vládě České republiky já. Jenom si dovoluji poznamenat, že usnesení přijala vláda České republiky jednomyslně.
Několikrát v interpelaci pana poslance Šulce zazněl termín závazek státního rozpočtu vůči operačním programům v rámci ROP. Tady je důležité uvědomit si, kde je hranice toho závazku.
My jsme přesvědčeni, tedy vláda České republiky, že hranice závazku, aby se skutečně neměnila pravidla během hry, je u výzev, které byly buď podepsány, nebo alespoň vyhlášeny. A je tedy pravda, že oproti původnímu záměru ministra financí to stopnout na nule okamžitě - neboť ta argumentace byla celkem jednoduchá: jestliže rozpočty spolu dýchají a krajské rozpočty nepřispívají ani jednou jedinou korunou na centrální operační programy, kde je potom logika, aby státní rozpočet přispíval na regionální operační programy, které jsou ryze v režii krajů - tak vláda zmírnila můj přístup právě proto, aby nebyly pochyby o slovu závazek státního rozpočtu. A tam, kde regionální rady a krajská zastupitelstva učinily rozhodnutí v legitimním očekávání, že se státní rozpočet bude podílet 7,5 % - tedy to jsou výzvy, které byly vyhlášeny, alespoň vyhlášeny, když už ne podepsány - tam se bude státní rozpočet podílet 7,5 % kofinancování na všech projektech v letech 2011, 2012, 2013, které, prosím pěkně, nesměřují do krajského majetku, to znamená na projektech, jejichž nositeli jsou občanská sdružení nebo privátní subjekty. Za krajský majetek odpovídají krajské rozpočty a ten financují krajské rozpočty.
Myslím si, že již se všemi hejtmany jsme tuto záležitost probrali, včetně cash-flow a jejího financování. Někteří hejtmani - jako třeba pan hejtman Martínek o tom diskutuje každý týden a my rádi bilaterálně i celkově vysvětlujeme, jaké - na základě usnesení vlády - jsou skutečné závazky státního rozpočtu, kterým samozřejmě dostojíme nejen v roce 2011, ale i 2012 a 2013, ovšem pouze tam, kde to legitimní očekávání skutečně bylo. V těch dalších výzvách už není možné hovořit o legitimním očekávání. Není to mandatorní výdaj. Prostě změnila se fiskální politika vlády a změnily se i priority.
A já tvrdím, že tak jako musí být vždy dostatek prostředků ve státním rozpočtu na kofinancování centrálních programů... A co to je dostatek? Neexistuje v žádné rozpočtové soustavě absolutní dostatek prostředků. V rozpočtové sféře vždy poptávka po prostředcích bude převyšovat jejich nabídku násobkově, dokonce, řekl bych, i řádově. Je to prostě otázka priorit. Prioritou číslo 1 logicky musí být kofinancování.
A tak jako vždy musí být v centrálních fondech dostatek prostředků na kofinancování centrálních programů, tak jako ministr financí s ministrem zemědělství se třeba zauzlovali a potlačili spoustu jiných priorit, ale prostě na ten základní operační program, Program rozvoje venkova, prostředky jsou, tak samozřejmě také v krajských rozpočtech je při tomto přístupu a při této fiskální odpovědnosti vždy dostatek prostředků na kofinancování regionálních operačních programů. Ale je to, prosím, zase otázka priorit. Pokud se krajské zastupitelstvo rozhodne, že větší - a já jim do toho nesmím a nebudu mluvit - předností je pro ně doprava soukromých osob zdarma a spousta jiných vymožeností, tak logicky tam se může stát, že nebude dostatek prostředků na kofinancování.
Nicméně předložím vám rád analýzy, že v každém krajském rozpočtu je dostatek prostředků na kofinancování, pokud ty krajské rozpočty uznají tu filozofii, že je to priorita číslo 1, a pokud - což je ještě podstatnější - budou nakládat s prostředky z Evropské unie efektivně. Já si to dovolím říci. ***