(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Budeme pokračovat v našem jednání. Chci pozvat všechny kolegy a kolegyně z předsálí nebo z dalších prostor, pokud si přejí, aby se zúčastnili našeho jednání, aby se dostavili do sněmovny.
Nacházíme se při projednávání bodu státní rozpočet, první čtení. Jsme uprostřed obecné rozpravy. Mám zde přihlášky, které vám v pořadí, tak jak jsou jednotliví řečníci přihlášeni, přečtu pro vaši informaci na úvod tohoto jednání. Paní poslankyně a páni poslanci Opálka, Seďa, Hojda, Hulinský, Vilímec, Suchánek, Marková, Emmerová, Váhalová. To jsou všechny přihlášky, které mi byly do této chvíle doručeny.
Já tedy zvu k řečništi prvního přihlášeného, pana poslance Miroslava Opálku. Vás, kolegové, poprosím o ztišení hladiny hluku. Věřím, že pokud si budete chtít něco sdělit, tak že najdete prostor pro toto sdělení mimo tento sál... Děkuji těm, kteří se ztišili.
Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená nepřítomná vládo, kolegyně, kolegové, projednáváme dnes v prvním čtení státní rozpočet na příští rok. Jde tedy více o koncepci rozpočtu než o analýzy jednotlivých kapitol. K tomu se dostaneme ve výborech a při druhém čtení.
Chci tedy konstatovat, že předložený rozpočet nevyjevuje jen priority a hlavní politické cíle české pravice pro rok 2011. Svědčí i o kvalitě řízení naší společnosti v uplynulém období. Svědčí také o tom, že jsme na tom tak dobře, že stát je veden taky tak dobře, že musí navrhovat snížení platů státních zaměstnanců. A aby to bylo pro veřejnost stravitelné, přistupuje dlouhodobě i ke snižování platů zákonodárců a dalších ústavních činitelů. Je to dojemné, dodal bych ironicky. Vše totiž vyznívá černě v kontextu rušení či omezování i řady sociálních dávek.
Ptám se tedy, podle čeho hodnotit úspěšnost politiků při správě země. Podle jejího rozkvětu, či stagnace, nebo dokonce podle zaostávání?
Hrubý domácí produkt je jen jeden z ukazatelů a není ideální a objektivní. Druhým ukazatelem je spokojenost občanů. I přes značnou subjektivitu jde o ukazatel, který odhaluje podstatu společného směřování a fragmentaci celé společnosti. Každý člověk se prostě chce mít lépe a lépe celý život prožít. A totéž chce i pro své potomky. Nejde jen o materiální statky, peníze, ale o harmonický a celistvý rozvoj či spokojeně prožitý život. A politici by měli zajistit podmínky pro tento přiměřený růst a spokojenost pokud možno všech svých občanů. Samozřejmě ne na úkor budoucnosti.
Mám však obavu, že vedení našeho státu tato záležitost leží na srdci jen selektivně. Vychází vstříc především zájmům nadnárodního kapitálu a dává všanc zbytky národního majetku a území, na kterém pracuje levná kvalifikovaná pracovní síla. Vláda však nezapomíná posilovat ekonomické postavení vysokopříjmových skupin občanů novými a novými úlevami. Soumarem zbytku sociálního státu se tak stává pouze vyšší nižší a nižší střední a možná střední stav, chcete-li strat. Žel, jde o nerovný boj na šachovnici, kde vláda má převahu. Jde o velké divadlo. Někdy mám pocit, že někteří herci se do své role tak vžívají, že sami začínají věřit tomu, co velmi přesvědčivě či fanaticky sdělují národu. Tato divadelní hra je však nečestná. Je založena na řadě zatajených souvislostí a srovnání, na manipulování s řadou čísel - a neobávám se říct i na ohlupování a strašení.
Nedávná historie je jasná. Napřed se státní majetek vyprodal a někde doslova rozkradl, a pak se nagenerují dluhy státu, obcí a občanů. A legislativa? Ta musí garantovat nevratné změny a postavit vedení státu do role područí finančního kapitálu a pasivního hasiče jím úmyslně založeného požáru. A pak se promyšleně a organizovaně začínají utahovat opasky potřebným. A ti si někdy sami z beznaděje utáhnou i své obojky. To je ta jejich poslední svoboda v rozhodování. Straší se státním bankrotem, Řeckem, nízkým ratingem a podobně. Vyvolává se dokonce generační konflikt. A jako na zavolání přišla i finanční krize. Vše je umně využito, promyšleno, vše je připraveno. Jen času není nazbyt, a tak vláda prudce sešlapuje, akceleruje.
Obraz České republiky je nedobrý. Dále se zde rozrůstá korupce, kvete černá či šedá ekonomika, hazard a prostituce i únik daní a odvodů do veřejných rozpočtů. Na našem území operují i různé mafie. Vážným problémem je kriminalita a naděje domoci se spravedlnosti a práva je nízká. Dokonce i někde maturitu či titul si můžete koupit. Přibývá nemocí, které jsme již jednou vymýtili, i nemocí zcela nových. Narůstá počet uživatelů drog. Prodává se nekvalitní až závadné zboží i škodlivé potraviny. Porušují se nezřídka hygienické předpisy a bezpečnost práce. Demografický vývoj ukazuje, že národ vymírá.
Prostě vše se děje pro zisk a pohodlí vyvolených. Vedle toho stále vlečeme půlmilionovou armádu nezaměstnaných a nízké mzdy musí stát dorovnávat podporami, na které nemá. Zato velkoryse plníme závazky spojencům a vysíláme své občany do vojenských misí.
Předložený rozpočet tento problém neřeší. Vláda využívá situace a programově neřeší radikální navyšování státních příjmů. A tak dále klesá naše konsolidovaná složená daňová kvóta a stále nerostou nejnižší mzdy. Kdybychom jen zvýšili naši daňovou kvótu na průměr Evropské unie, dosáhli bychom vyrovnaných veřejných financí. Ale o tom se nesmí mluvit nahlas. Co kdyby o tom lidé začali přemýšlet?
Politici, kteří vyvolali závody o co nejnižší daně, dnes chtějí, aby jejich experimenty zaplatili ti, kteří na změnách nic nevydělali. Aby je zaplatili ve vyšších cenách a nižších platech a mzdách, ve výrazně redukovaných či zrušených sociálních dávkách, ve snížených nemocenských dávkách a podporách v nezaměstnanosti, ve zvýšených platbách u lékaře a v lékárnách či dodatečných platbách na vzdělání dětí. Mají být dokonce trestáni za to, že si dovolí takový přepych mít dítě. A to i když jde o prvořadý celospolečenský zájem. Premiér jim však vzkazuje, že se mají lépe než ostatní, že jim životní úroveň roste, ale již statisticky nesrovnává rozdíl příjmů na hlavu u domácností bezdětných a domácností s dětmi. Zkrátka statistika je mocná čarodějka. ***