(9.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Já bych chtěl velmi zdůraznit, že vláda má zpravidla na vytvoření rozpočtu a příslušné legislativy, která upravuje jak příjmovou, tak výdajovou stránku státního rozpočtu, půl roku. Pokud vzniká vláda po volbách, zpravidla přebírá naprosto kompletně legislativu včetně přípravy státního rozpočtu od své předchůdkyně. To by v českých podmínkách znamenalo rezignovat na vývoj veřejných financí. Znamenalo by to mimochodem, že deficit veřejných financí by již v tomto roce překročil poměrně významně 5,3 % hrubého domácího produktu. S tím se vláda České republiky nehodlala smířit. Proto již v letošním roce provedla vázání výdajů hned po svém nástupu ve výši 12 miliard korun tak, aby deficit veřejných financí v tomto roce nepřekročil 5,3 % hrubého domácího produktu. Proto vláda ve velmi krátkém čase, během dvou měsíců, připravila nejenom návrh státního rozpočtu, ale návrh legislativních změn na příjmové i výdajové straně státního rozpočtu tak, aby deficit státního rozpočtu v příštím roce nepřekročil 135 miliard korun a deficit veřejných financí 4,6 % hrubého domácího produktu. To znamená vláda se nesmířila s tím, jak dostala stav veřejných financí a příslušnou rozpočtovou legislativu od své předchůdkyně, a těchto dvou měsíců využila k poměrně ambicióznímu fiskálnímu manévru, který má umožnit stlačení deficitu veřejných financí pod 4,6 % hrubého domácího produktu.
Já chci velmi zdůraznit, že rozpočtová politika této vlády navazuje na rozpočtovou politiku vlád, které tady vládly v letech 2006 až 2010, a naprosto vědomě chci také jednoznačně říci, že reformní kroky, které byly přijaty Poslaneckou sněmovnou v roce 2007, vedly k úspoře mandatorních výdajů, to znamená k úspoře na straně výdajové státního rozpočtu, během rozpočtových let 2008 až 2010 o téměř 100 miliard korun. Kdyby tyto kroky nebyly provedeny, deficit veřejných financí, dluh v naší zemi, by byl vyšší o těchto 100 miliard korun.
Přestože tady opět uslyšíme demagogickou kanonádu o tom, jaké fatální sociální dopady budou mít kroky, které navrhuje vláda, chci připomenout konkrétní čísla, jaké dopady měly reformní kroky, které byly provedeny v letech 2007 až 2009. Chci opět připomenout, že cílená opatření, přestože omezila sociální transfery, vedla k tomu, že reálné čisté příjmy rodiny s dětmi v roce 2008 vzrostly o 4 %, v roce 2009 o další 2 % a za první pololetí letošního roku proti prvnímu pololetí loňského roku o další téměř 2,5 %. To znamená omezení sociálních transferů nevedlo k poklesu reálných čistých příjmů rodin zaměstnanců s dětmi, ale přesně naopak, protože bylo doplněno konkrétními cílenými opatřeními v podobě daňových slev na děti a daňových bonusů.
Také musím jednoznačně říci, že pokud se podíváte na nezávislé údaje Českého statistického úřadu a podíváte se, jak se vyvíjela příjmová situace českých domácností, tak tady chci připomenout, že před provedením těchto reformních kroků, to znamená poslední tento rok byl rok 2007, 62 % českých domácností bylo z hlediska čistého příjmu na hlavu pod příjmem 10 000 korun na jednoho člena této domácnosti a pouze 38 % českých domácností mělo příjem na hlavu vyšší než 10 000 korun. Po provedení těchto reformních kroků, které z tohoto místa byly, jsou a neustále zřejmě budou naprosto nesmyslně a demagogicky označovány za asociální, se situace vyvinula tak, že v roce 2009 již 58 % českých domácností dosáhlo čistého příjmu na hlavu vyššího než 10 000 korun, to znamená během dvou let od těchto reformních kroků se tento počet domácností zvýšil o 20 procentních bodů, z 39 % na 58 %. V tuto chvíli je tedy pouze 42 % českých domácností, kde příjem na hlavu je nižší než 10 000 korun. Připomínám, že v roce 2007, před těmito reformními kroky, to bylo 62 % českých domácností.
Chci také připomenout, že podle Eurostatu a Českého statistického úřadu v České republice pokleslo významně riziko ohrožení chudobou. Že jenom v loňském roce, který byl krizový rok, s poklesem mezd, s poklesem ekonomiky, s poklesem výkonnosti, přesto ubylo z hlediska ohrožení chudobou v České republice 42 tisíc lidí, kteří vyklouzli z té hranice ohrožení chudobou. My v současné době máme nejnižší míru chudoby a ohrožení chudoby v rámci celé Evropské unie jako důsledek reformních kroků v sociálním a daňovém systému. Chci tady jednoznačně říci, že na základě skutečných čísel a skutečných faktů se ukazuje, že reformní politika je sociální, je dělána primárně pro rodiny s dětmi a pro střední a nízké příjmové skupiny. Znova chci tady zdůraznit, že v důsledku těchto kroků počet domácností, které mají čistý příjem na hlavu vyšší než 10 000, během dvou let vzrostl o 20 procentních bodů.
Pokud by někdo nevěřil představitelům politických stran, které tvoří současnou vládu, tak chci velmi upozornit na nezávislou zprávu Českého statistického úřadu a na příslušné studie, které jednoznačně říkají, že na zavedení daňového systému, který byl zaveden od roku 2008 - a teď cituji - vydělaly především domácnosti s nízkými příjmy, zejména domácnosti s nezaopatřenými dětmi. Čili je to přesný opak toho, co tady demagogicky dnes a denně lživě a nesmyslně říká pan Sobotka, a sice že na těch reformách vydělali bohatí. Naopak, ze zprávy Českého statistického úřadu jednoznačně plyne, že domácnosti s nízkými příjmy a domácnosti s nezaopatřenými dětmi.
Dovolte mi ještě jeden citát z materiálu Českého statistického úřadu. Jejich příjmy - to znamená příjmy těchto domácností s nízkými příjmy a domácnosti s nezaopatřenými dětmi - byly po odpočtu všech daňových slev zatíženy nízkou nebo až nulovou daní. Bezmála čtvrtina rodin s dětmi dosáhla na tzv. daňový bonus. Tyto domácnosti tak v řadě případů měly vyšší čistý příjem než hrubý příjem. To jsou důsledky těchto pozitivních reformních kroků.
Takže dámy a pánové, přestaňme od tohoto pultu demagogicky lhát. Čísla říkají přesně něco opačného, údaje jednoznačně říkají, že tyto kroky byly pozitivní. Jsou to údaje, které poskytuje Český statistický úřad, ne propagandistická centrála té nebo oné politické strany. Jsou to údaje, které jsou opřeny o velmi pečlivě prováděné výběrové šetření domácností a jsou naprosto jednoznačné.
Chci také jednoznačně říci, že všechny renomované mezinárodní instituce, jako je OECD nebo Mezinárodní měnový fond, jednoznačně upřednostňují, aby deficity veřejných financí byly řešeny především cestou úprav výdajové strany státního rozpočtu, jinými slovy cestou úspor.***